„Co se týče povrchové vody, tak plochy v povodí Ohře jsou vodou dostatečně nasáklé a nasycené. To znamená, že když zaprší, voda okamžitě odtéká a průtoky v řekách se rychle zvyšují,“ říká technický ředitel Povodí Ohře Jan Svejkovský.
Voda, která rychle odteče, však později v krajině chybí. „Proto odbor životního prostředí bude letos opět zájemcům z řad občanů města přispívat na nádrže pro zachytávání dešťové vody. Dotační program byl radou města schválen již popáté,“ říká Radim Tuček z litoměřického městského úřadu.
Finanční podpora může dosahovat až do výše 49 900 korun a může pokrýt až 90 procent pořizovacích nákladů. „Podpora se vztahuje pouze na podzemní nádrže, případně na nádrže umístěné ve sklepních prostorech, kde nemrzne, a lze tedy dešťovou vodu akumulovat celoročně,“ doplňuje Tuček.
Právě toto omezení však některé lidi od podání žádosti o dotace odrazuje. „Nemám místo, kde bych u domu díru na podzemní nádrž vykopal. Navíc se bojím, že výkopem bych mohl porušit statiku domu a taky bych si zničil léta budovanou zahradu,“ uvažuje pan Alois z litoměřického předměstí.
Kadaň podporuje i pořízení sudů na vodu
Podobně přemýšlí i vedoucí odboru životního prostředí v Kadani Jiří Frajt. „U nádob, které jsou v zemi, je problém, že pokud máte barák postavený a zahradu vybudovanou, je většinou už technicky obtížné podzemní nádobu někam zabudovávat. Zájem o dotace na podpovrchové nádoby je proto většinou u lidí, kteří mají dům rozestavěný nebo se ho teprve stavět chystají,“ říká Frajt.
Kadaň proto vedle podzemních nádrží poskytuje dotace i na sudy umístěné u okapů.
„Ale zájem v poslední době klesá, protože mnoho lidí si už nádoby pořídilo dobrovolně. Například já osobně dešťovou vodu sbírám už více než deset let, protože voda jde cenově nahoru, a snažím se využívat, aby dešťovka nešla do kanálu,“ doplňuje Frajt.
Nepouštět dešťovou vodu jen tak rychle do kanalizace je podle odborníků více než potřebné. „Podstatné je, aby dešťová voda v sušších obdobích zbytečně nekončila v kanalizaci,“ vysvětluje vedoucí odboru životního prostředí v Litoměřicích Pavel Gryndler s tím, že loni město poskytlo devíti žadatelům celkem 290 tisíc korun na pořízení podzemních nádrží.
Pomáhá i budování tůní
Zachytávání dešťovky ze střech je však jen jednou možností, jak vodu v krajině zadržet. Účinné je budování tůní, které vodu nejen zadrží, ale podpoří i fungování ekosystémů. Také o to se některá města snaží.
„V parku v Rooseveltových sadech, kde původně tekl potok, jsme obnovovali tůně a jedno slepé rameno, které na potoce zbylo po povodních. Efekt zadržené vody je tady opravdu znatelný,“ popisuje Frajt. Také v Teplicích–Sobědruhách při stavbě nového dětské hřiště vytvořili tůňku, kterou podpořili místní biodiverzitu.
Řadu tůní okolo Milešovky buduje také sedlák Daniel Pitek. „Snažíme se tůně a mokřady do přírody vracet. Když se totiž v údolních nivách vytvoří vodní plochy, voda ze zimy a předjaří tu zůstane až do období sucha. Vodní plochy sice budou mít odpar, ale i ten je dobrý, protože ochlazuje mikroklima kolem sebe. Je to taková přirozená klimatizace,“ vysvětluje Pitek.
