- Napište nám
- Kontakty
- Reklama
- VOP
- Osobní údaje
- Nastavení soukromí
- Cookies
- AV služby
- Kariéra
- Předplatné MF DNES
Vladimír Drápal s Vratislavem Brabencem, členem The Plastic People of the Universe. | foto: archiv Vladimíra Drápala
Celý článek jen pro členy
Chcete číst prémiové texty bez omezení?
Mejlu Hlavsu měl připomenout koncert v Praze, který ale překazila rok trvající pandemie koronaviru a vládní protiepidemické restrikce.
Vydavatelství alespoň v předvečer Mejlových narozenin vyslalo do světa album Magické noci 1997. Zachycuje koncert ze 14. listopadu odehraný v Kopřivnici.
„CD přestavuje Plastic People v síle, v jaké se po letité pauze představili vlastně poprvé široké veřejnosti, která nepatřila k onomu ‚veselému ghettu‘, jak se undergroundu na Západě přezdívalo. Ale zahráli zvědavému, kritickému publiku, které si mohlo koupit vstupenky a nemuselo se plížit na koncert lesem s plánkem zašitým v límci kabátu,“ říká v rozhovoru pro MF DNES Vladimír Drápal, jinak také někdejší ředitel lounského divadla, galerista a výrazná postava (severo)české kultury.
Nerozdělila je ani brutalita StB, ani letitá a odporná mediální kompromitace (i když jak říká s oblibou Vráťa Brabenec, v Americe by je taková reklama stála miliony dolarů), ani lživé zpochybňování jejich umění.
Připojte se ještě dnes a získejte: