Strávil jste významnou část kariéry v Chile, kde jste mimo jiné založil přírodovědeckou stanici. Co z této zkušenosti v Jižní Americe se dá přenést do řízení zooparku v severních Čechách?
Byla to především obrovská životní zkušenost. Vždy říkám, že bych každému Čechovi doporučil dlouhodobý pobyt v zahraničí. Velmi často kolem sebe slyším stížnosti na zdravotnictví, školství nebo nedostatek peněz, ale málokomu dochází, že tu máme dost věcí zadarmo, nebo téměř zadarmo, a na špičkové úrovni. Sám celý život pracuji v oboru, který patří mezi ty nejhůře placené, a přesto dokážu být spokojený a cením si věcí, které jsou pro spoustu lidí samozřejmostí, a ještě jim to je málo. Jižní Amerika mi dala nadhled nad tím, čeho si máme vážit.
A z hlediska profesního?
Pro mě je velmi důležitý tým, který táhne za jeden provaz. Snažím se ho stavět tak, aby si sedl profesně i lidsky. Odbornost je klíčová, ale bez dobré komunikace a spolupráce nemůže dlouhodobě fungovat. V Jižní Americe jsem zažil velké kulturní rozdíly a naučil se lidi motivovat jinak než jen striktními pravidly. Formovalo mě i to, že jsem musel fungovat ve španělštině a angličtině. To vám ohromně rozšíří obzory v tom, jak posuzovat řadu situací.
Vít Lukáš (47 let)
|
Proč jste si vybral tuto zemi?
Byla to v podstatě náhoda. Odmalička jsem tíhl k jihoamerickým indiánům. Původně jsem chtěl jet na zkušenou někam do tropů na půl roku. Oslovil jsem různé projekty a vybrali mě do šesti – od Kostariky po Amazonii. Chile byl jediný netropický projekt, ale ekonomicky mi umožňoval zůstat nejdéle. Nakonec jsem nelitoval.
Z hlediska biodiverzity sice Chile není tak druhově pestré jako Kostarika, Kolumbie nebo Brazílie, ale díky své geografické izolaci za hradbou And nabízí něco jiného. Sice zde najdeme nižší diverzitu, ale o to větší množství endemických druhů, které se jinde v Jižní Americe nevyskytují. Je to nesmírně rozmanitý kus světa – od severní pouště Atacama, nejsuššího místa na zemi, až po ledovce v Patagonii.
Nakonec jste tam však zůstal mnohem déle než plánovaných šest měsíců...
Zamiloval jsem si ostrov Chiloé, kde jsem pracoval. Ale protože jsem toho z Chile a Jižní Ameriky vlastně moc nepoznal, chtěl jsem ještě cestovat. Náhodou jsem se seznámil s ředitelem největší chilské zoo, který hledal odborníka pro pavilon bezobratlých živočichů. Já jsem se entomologií zabýval od dětství, a tak mě to hned zaujalo. Původně chtěl, abych pomohl jen dva měsíce, ale jak jsem do toho „sáhl“, už jsem tam zůstal. Udělali ze mě kurátora bezobratlých, pak plazů a obojživelníků, a nakonec jsem vedl zoologický útvar a zastupoval ředitele.
Liší se přístup k chovu zvířat a k návštěvníkům v zoologických zahradách v Chile a v Česku?
Dnes už se to srovnává, ale když jsem začínal, v Chile se na vzdělávání a moderní ochranu přírody moc nehledělo. Zoo byly hlavně o tom ukázat exotiku, často i na úkor welfare (životní pohody, pozn. red.) zvířat. Navíc tam panovalo dogma, že jediným odborníkem v zoo je veterinář. Bojoval jsem s tím, že o chovu plazů a jiných exotických zvířat rozhodovali lidé, kteří se specializovali na psy, kočky, králíky. Kvůli jejich neodborným zásahům nám zbytečně hynula zvířata.
Zlom přišel při největší výstavě plazů v Jižní Americe, kterou jsme dělali ve spolupráci se Zoo Praha a Zoo Plzeň. Tamní veterináři nám do toho mluvili tak neodborně, až vedení zoo nařídilo, že takto to dál už nejde a zodpovědnost přenesli na mě. Zvířata jsme spolu s dalšími českými odborníky stabilizovali, začali je rozmnožovat a já se stal v podstatě prvním kurátorem v Chile, který byl zoologem, nikoliv veterinářem. Postupně se role tamních zoo proměnila. Už to není jen o ukazování zvířat, ale i o osvětě a aktivní ochraně přírody. Pokud zrovna nerealizují vlastní projekty v terénu, podporují jiné ochranářské či výzkumné aktivity, a to jak finančně, tak v rámci propagace, anebo spolupracují s univerzitami a výzkumnými týmy.
Pojďme k zooparku v Chomutově. V jeho čele jste od začátku ledna. V jakém stavu jste organizaci našel?
Jsem tu krátce, ale mohu říct, že tu vidím hodně srdcařů, kteří pracují za málo peněz, ale tu práci milují. Objevuji i slabá místa. Některé pozice či procesy, které jsou pro chod zooparku z dlouhodobého hlediska důležité, tu zcela chybí.
Co vás při příchodu nejvíc „praštilo do očí“?
Absence marketingu a komunikace s veřejností. Hledal jsem si zpětně tiskové výstupy a zjistil jsem, že skoro neexistují. Sociální sítě byly v podstatě mrtvé, přitom dnes jsou naprosto klíčové. Náš zoopark je zaměřený na chladnomilná zvířata, což je náš největší potenciál – měli bychom lákat širokou veřejnost i školní výpravy v zimě, kdy jsou tato zvířata nejkrásnější, mají zimní srst a peří.
Zaskočilo mě také, kolik lidí z řad mých známých vůbec netušilo, že v Chomutově nějaká zoo je. A už vůbec nevěděli, že jde rozlohou o největší zoologickou zahradu v Česku. To je pro mě jasný signál, že musíme na viditelnosti zooparku okamžitě zapracovat. Také řada expozic je ve špatném technickém stavu, protože se průběžně neudržovaly a nevznikalo ani moc nových projektů.
V čem vidíte největší potenciál zooparku?
Určitě v jeho krajinném rázu, velikosti a zaměření. Jsou zde rozsáhlé přírodní expozice a zoopark je zaměřený na faunu Palearktu. Jsem přesvědčen, že se můžeme stát významným odborným, vzdělávacím a ochranářským centrem.
Do čeho jste se hned pustil, jakých změn si návštěvníci všimnou nejdřív?
Mým úkolem je ukázat lidem, že se to tu „nakoplo“. První fáze jsou rychlé změny – restart sociálních sítí, pořádek v areálu a nový informační systém. U části expozic chybí cedulky, lidé nevědí, na co koukají. Současný vizuální styl je na můj vkus až moc komiksový. Jednou z hlavních tváří na webových stránkách je mýval, což je invazní druh, který se v EU nesmí chovat.
Chci zavést nový, profesionální informační systém, aby návštěvník viděl, že se o areál staráme. Také chceme být vstřícní k německým návštěvníkům – lákáme je sem, ale v areálu není téměř jediná cedulka v němčině. S kolegy také rozjíždíme sérii zimních přednášek a setkání u zvířat s odborným komentářem. Výraznou zimní novinkou je celoroční otevření pavilonu Terárium, který je spolu s medúzami naší jedinou vnitřní expozicí. Posledních devatenáct let byl pavilon po dobu dvou měsíců uzavřen kvůli zimování plazů. Nyní jsme chovným zvířatům našli k zimnímu odpočinku jiné vhodné prostory, a tak lze plazy v Teráriu obdivovat i během zimy.
Jaké změny čekají zoopark v dlouhodobém horizontu?
Čekají nás náročná rozhodnutí. Musíme si přiznat, že stávající expozice tuleňů je ve špatném stavu a nesplňuje současná kritéria pro chov ploutvonožců. Pokud budeme chtít v chovu těchto ikonických zvířat pokračovat i po dožití stávajících jedinců, jedinou cestou je nákladná stavba nové expozice.
Zároveň chci zoopark oživit novými zajímavými druhy. Rád bych kupříkladu získal irbise (levharta sněžného, pozn. red.). Je to ikona nejen Himálají, ale je také symbol ochrany chladnomilné palearktické přírody. Je to přesně ten typ působivého, vlajkového druhu, který návštěvníky nadchne. Rád bych také vrátil do hry tygry, vlky nebo lišky. Chtěl bych ukázat i naši lišku obecnou – každý ji zná, ale málokdo ji viděl déle než vteřinu, když mu v noci přeběhne před autem. Tyto druhy by mohly zoopark restartovat. Ale bez výrazné podpory města se do takto nákladných projektů sami pustit nemůžeme.
Město se však nedávno rozhodlo pro jiný kurz, a to pro úspory. Magistrát třeba stopl projekt na pavilon tygra ussurijského kvůli provozním nákladům.
To máte pravdu. Nicméně si troufám říct, že pořízení tygra ussurijského by ve srovnání s jinými zvířaty nebyl ekonomický nesmysl, ba naopak. Samozřejmě výstavba adekvátního výběhu by byla nákladná, ovšem provozní náklady jsou pak v porovnání s vytápěnými tropickými pavilony úplně mizivé. Z hlediska chodu zoo je to jedno z nejlevnějších zvířat.
Myslím, že město chápe, že pokud chce moderní zoo a vyšší návštěvnost, musí investovat do ikonických druhů. Cítím teď od magistrátu velkou podporu, transparentní přístup a chuť pracovat dlouhodobě a koncepčně. Nechci tu být ředitel na rok nebo dva a nechat tu rozdělanou práci. Zoo potřebuje koncepci na 15 až 20 let. Pokud nám město pomůže nastartovat velké projekty, věřím, že se během pěti až deseti let dostaneme mezi přední české zoologické zahrady.
Žahavá elegance. V Chomutově otevřeli medúzárium, jediné samostatné v Česku |
Chomutovský zoopark však bude těžko konkurovat zoologickým zahradám, které mají slony, žirafy nebo lidoopy. Nemáte obavu, že ho lidé tak trochu podceňují?
Je pravda, že pro někoho může být zoopark na první pohled méně lákavý. Já bych ale chtěl, abychom zoopark prezentovali právě skrze jeho unikátnost – zaměření na eurasijskou a chladnomilnou faunu. Naším obrovským plusem je samotné prostředí. Jsme v nádherném lesoparku s rozlehlými přírodními výběhy. V málokteré zoo uvidíte pohromadě naše původní druhy v tak přirozeném prostředí. Máme tu zubry, kteří jsou dnes ikonou evropské ochrany přírody, ale i jeleny nebo muflony. Plánujeme lidem ukázat i další původní druhy.
Novinkou, kterou chceme rozjet už v blízké budoucnosti, jsou aktivity spojené s botanikou. Plánujeme vytvořit botanickou stezku, kde se lidé dozvědí zajímavosti o stromech a rostlinách, kolem kterých procházejí. Rádi bychom také našim návštěvníkům přiblížili typickou krušnohorskou flóru.
Kromě marketingu je tu i odborná rovina. V jakých ochranářských projektech se chcete se zooparkem angažovat?
Odborná rovina je pro mě zásadní. Nechceme být v mezinárodních asociacích jen pasivními členy, ale naopak těmi aktivními. Aktuálně se zapojujeme do velké kampaně zaměřené na mokřady a nedostatek vody v krajině. Už pro letošní sezonu připravujeme unikátní projekt zaměřený na vodní biotopy, který bude v rámci českých a slovenských zoo výjimečný. Na národní úrovni už jednáme o konkrétní spolupráci s několika projekty. Jde například o záchranu sýčka obecného, naší nejohroženější sovy. Naše odchovaná mláďata by se mohla zapojit do reintrodukčního projektu, tedy návratu do volné přírody. Dále se chceme zapojit do projektu „Zachraň karase“, který se věnuje karasovi obecnému, jenž z naší přírody mizí.
Mám čisté svědomí. O korupci u nás nešlo, říká obviněná šéfka zooparku |
Budete spolupracovat i s ostatními zoologickými zahradami v Česku či vědci?
Určitě ano. Například se Zoo Praha spolupracujeme na projektu záchrany koně Převalského. Zatímco dříve se vybraní koně přepravovali do Mongolska, nyní míří do Kazachstánu a z chomutovského zooparku by tam měl odcestovat jeden z našich hřebců. Chceme také využít velký potenciál našeho areálu, který je domovem vzácných brouků. Na některých projektech začínáme již nyní spolupracovat s Národním muzeem, Přírodovědeckou fakultou Univerzity Karlovy či s Akademií věd ČR.
20. ledna 2023 |
