„Do smlouvy o převodu jsme dali podmínku, že žadatel musí do kostela investovat 2,7 milionu korun do deseti let. Pokud podmínku nesplní, kostel přejde zpět do našeho majetku,“ uvedl starosta Vroutku Jaromír Kubelka (ANO). Převod je podle vedení města výhodný. „Nemusíme zajišťovat údržbu nemovitosti, která je nákladná,“ dodal Kubelka.
 |
Hospoda bývá komunitním i kulturním centrem v mnoha vesničkách. Ve Vidhosticích hostinec nenajdeme. Není tu ani obchod. Na neveliké návsi je autobusová zastávka s lavičkou bez přístřešku. Nad střechy zhruba padesátky stavení vyčnívá opravená báň kostelní věže. „Kromě krásného kostela tu vlastně nic není,“ říká nový vlastník památky a místní obyvatel František Černík, když klíčem otáčí v zámku dřevěných kostelních dveří.
Nemusel tu však být ani kostel, před lety měl namále. V létě roku 2005 se část hranolové věže zřítila k zemi. Byl to důsledek dlouholetého chátrání památky. Díky Františku Černíkovi, jeho rodině a peněžní podpoře dárců se podařilo věž znovu postavit. Církev pak převedla kostel do majetku Vroutku.
Černík s rodinou dál pokračoval s opravami v kostele. Mimo jiné nechal zrestaurovat varhany, které se při pádu věže poničily. Oprava vyšla zhruba na jeden milion korun. Na věž nechal také vrátit hodiny a umístit zvony, které odbíjejí čas.
Loni požádal radnici o převod kostela do svého vlastnictví a nabídl, že zajistí další opravy a kostelík „oživí“. „Chci, aby byl kostel brzy opravený a sloužil lidem. Aby se tady konaly mše, svatby, křty i pohřby a malé kulturní akce. A ještě se toho chci dožít,“ vysvětluje sedmdesátník.
Kostel od odsunu Němců chátral, na půdě leželo srdce zvonu z doby Rudolfa II. |
Podle jeho slov má k památce citový vztah. „Maminka tady hrávala na varhany, teta tady zpívala. Po mši chodíval farář k prarodičům na oběd,“ zmiňuje Černík s tím, že je mu líto, že kostel není využívaný. Naposledy se tu mše konala před několika lety, kostel nebyl odsvěcen.
Ve Vidhosticích žije Černík s rodinou více než dvacet let. Obnovili rodinný statek, na kterém jeho předci hospodařili už před druhou světovou válkou. Po válce o hospodářství kvůli komunistům přišli. Statek získala rodina v restituci zpět po sametové revoluci. Po socialistickém stylu hospodaření tady prý zbyly budovy v dezolátním stavu. Před několika lety Černíkovi koupili od církve bývalou zdevastovanou faru, kterou opravili a využívají ji k bydlení.
Našli se i odpůrci
Ne všichni místní Černíkovým fandili. Když se dozvěděli, že chce rodina vlastnit kostel, byli proti. Sepsali petici a založili spolek s vizí, že se o kostel budou starat sami. Ale po nějaké době se členové rozhádali. Vedení Vroutku pak uspořádalo mezi místními anketu, v níž už s převodem kostela do soukromého vlastnictví většina lidí souhlasila.
„Trochu jsem tu situaci podcenil. Měl jsem to hned na začátku lidem lépe vysvětlit. Šly tu nesmyslné řeči, že nebudeme pouštět lidi na hřbitov,“ říká Černík a přiznává, že ho mrzí, že tak ztratil několik měsíců.
Na kostele je ještě hodně práce. Černík chce co nejdříve zajistit opravu fasády, aby nedocházelo k degradaci zdiva. U restaurátora jsou boční oltářní obrazy. Probíhá průzkum vnitřních omítek, na kterých je místy patrná původní nástěnná malba. „Chtěl bych mu vrátit původní vzhled,“ podotýká Černík, když si prohlíží interiér.
Kostel sloužil i jako truhlárna, nyní jej pomáhají opravovat sami věřící |
Výše zmíněnou částku 2,7 milionu korun určil znalec jako hodnotu kostela. „To se tu proinvestuje jako nic. Chtěl bych, aby kostel začal sloužit lidem do pěti let, ale už během letošního adventu tu bude vánoční koncert,“ plánuje Černík. Kostel se má stát kulturním centrem. Černíkovi tady chtějí pořádat mimo jiné komorní koncerty, autorská čtení či výstavy. „Mým snem je, aby tu zazněla Rybova mše,“ dodává Černík.
