Stát podporuje lenost a zneužívání dávek, říká šéfka ústecké sociálky

Ministerstvo práce a sociálních věcí chystá nový systém vyplácení sociálních dávek. Návrhy připomínkuje vedoucí sociálního odboru ústeckého magistrátu Ivana Šťastná, která je zastáncem radikálních změn. „Nejvíce mne štve, když jsou dávky zneužívány s cílem zajistit si pohodlné živobytí bez nutnosti ráno vstát a jít pracovat,“ řekla pro MF DNES.

Ivana Šťastná by třeba lidem, kteří dlouhodobě pobírají sociální dávky, zavedla kontroly toho, co ve „volném čase“ dělají, a třeba i omezila vycházky. Kdo dá dítě do ústavu dobrovolně s tím, že na péči o něj nemá peníze, ale přitom kouří nebo pije alkohol, bude muset za pobyt dítěte v ústavu platit.

Jak by se podle vás měly dávky změnit, aby byly zásluhové, na což měsíce upozorňujete?
Stát za léta špatné sociální politiky odnaučil lidi pracovat. Co je to za stát, který podporuje lenost a zneužívání dávek? V celém dávkovém systému je neuspokojivá situace a je odrazem skutečnosti, že po celá léta jsou trvale a každou vládou prováděny korekce jednotlivých dávek, ale bez toho, aby se ministerstvo práce zamyslelo nad tím, koho a za jakých podmínek bude stát z peněz daňových poplatníků podporovat. Mám pocit, že současný systém dávek je vždy dílem okamžitého nápadu a ne systémové změny. V současné době se ekonomika drží na velmi vysoké úrovni. Firmám se daří, ale nemohou sehnat zaměstnance. Přitom v Ústeckém kraji se prý „bezúspěšně snaží sehnat“ práci 23 677 osob.

To je zarážející. Přitom v nabídce jsou i místa pro lidi bez vzdělání...
Zaměstnavatelé zoufale hledají pracovní síly a nabízí řadu míst pro pomocné dělníky, uklízeče, ruční baliče či pomocníky v zahradnictví. Tedy pro osoby zcela bez vzdělání. Jen v Ústí s 93 tisíci obyvateli je práceschopných obyvatel, tedy od 15 do 64 let, celkem 59 875. Z nich 3 447 je v evidenci úřadu práce a z tohoto počtu má jen základní vzdělání až neuvěřitelných 2 279 osob, na kterých jsou závislé děti a jejich partneři. To je alarmující. Tito lidé ale nestojí o práci. Jak může člověk, který je 30 let na dávkách, nyní mu je přes 50 let, nemá žádné vzdělání, nepracovat? Stát by měl jasně určit, koho, jak dlouho a za jakých podmínek bude podporovat a jak velká má být míra solidarity na tomto systému od lidí, kteří do práce chodí.

Jaké připomínky Ivana Šťastná předkládá

• Dávky si člověk musí zasloužit. 
• Matka, která porodí první nebo druhé dítě a opustí jej, nemůže mít nárok na porodné, tedy na 13 nebo 10 tisíc korun. 
• Nemajetný klient v invalidním důchodu si požádá o kompenzační pomůcku za víc než 200 tisíc a částka je mu přiznána s tím, že do 3 měsíců má předložit doklad o tom, že si ji pořídil. Nic nepředloží a peníze použije na zcela jiné účely. Je tedy povinností zahájit řízení o vymáhání. Klient nic nemá, takže není co vymáhat. Poté si opětovně požádá o další dávku, běží další řízení, na jehož konci je přiznání další vysoké částky. Zneužité peníze se musí vracet, jinak nebudou další. 
• Mělo by být povinností a ne právem odpracovat například 50 procent fondu klasické pracovní doby pro obec. Dlouhodobě nezaměstnaní dávno ztratili pracovní návyky a bude jen velmi těžké je obnovit. Nejhorší je, že jejich děti nemají vzor, že rodiče ráno vstanou a jdou do práce. 
• Sloučení dvou dávek – příspěvku a doplatku na bydlení – a jejich zastropování. 
• Výplatu dětských přídavků striktně podmínit školní docházkou dětí. 
• Možnost srážet z dávek rodičů pokuty a jízdy dětí v MHD načerno. 
• Nezaměstnaní lidé v evidenci úřadu práce a v pracovní neschopnosti by měli podléhat stejnému režimu jako ostatní. Měli by tedy mít omezené vycházky a kontroly a při porušení podmínek zastavení dávek. 
• Lidé, kteří dobrovolně předají děti do ústavu s tím, že nejsou schopni se o ně postarat, ale mají na cigarety, musí za pobyt dětí v ústavu platit.

A jak tedy podle vás najít onu hranici pro vyplácení sociálních dávek, nebo spíše způsob, komu sociální dávky poskytnout, aby to zároveň byla motivace hledat si práci?
Nejvíce mne štve, když jsou dávky zneužívány s cílem zajistit si pro sebe a své nejbližší pohodlné živobytí bez nutnosti ráno vstát a jít pracovat. Odvedené daně by stát měl formou dávek přidělovat lidem, kteří se snaží, ale nejsou schopni si výdělkem z práce zajistit živobytí. Ne těm, kteří jen léta systém za vydatné pomoci a rad některých neziskových organizací využívají pro svůj bezstarostný a bezpracný život.

Lidem se musí vyplatit pracovat a nemůže se stávat, že matce samoživitelce, která si přivydělá, aby děti uživila, je část dávek odebrána, zatímco jiná matka, která se nijak nesnaží, obdrží dávky v plné míře. Jiná matka nemá u žádného dítěte zapsaného otce v rodném listě, její dcery postupují u svých dětí stejně, přestože otcové bydlí nedaleko. O své děti se nestarají a musí jim být odebrány. A babička, která ve výchově už jednou selhala, požádá o svěření vnoučat do placené pěstounské péče! To je v Ústí běžné.

Samostatnou kapitolou je pak práce načerno v rodinách dlouhodobě závislých na dávkách. Důvodem je, že jsou zadlužené. To je výsměch lidem, kteří do práce chodí a odvádí nemalé daně.

Řada ministrů práce a sociálních věcí, kteří do Ústí nad Labem přijeli, ale pravidelně opakovala, že jaksi podle situace v Ústeckém kraji nelze upravovat zákony a posuzovat celou republiku stejně. Tady je podle nich opravdu specifická situace s velkým množstvím nezaměstnaných nebo nezaměstnatelných Romů a dalších lidí jen s minimálním vzděláním. Co na to říkáte?
Stát je tak silný jako jeho nejslabší článek. Proč nezavést přísný a motivační systém výplaty dávek po celé republice? Tam, kde ani netuší, co je vysoká nezaměstnanost, záškoláctví dětí nebo množství dětí v ústavní péči, tam se jich to ani nedotkne. Stát nehledá způsoby, jak by to šlo, hledá, proč to nejde. Co ale bude stát dělat, až se ekonomice přestane dařit, až začne krize? Na to nikdo nemyslí. Proč lidé, kteří celá léta nepracují, v práci nejsou ani teď, když je všude práce plno? Možná by nebylo od věci obrátit se na kolegy na Slovensku a seznámit se s jejich dávkovým systémem, než ten náš již zastaralý stále nějak upravovat. Možná by na sever přestali jezdit sociálně slabí ze Slovenska.

Úklid tisíce tun odpadků nepomohl, v předlickém vnitrobloku se vrší nové

15. března 2019

Vám na úřadě neustále chybí zaměstnanci, kteří musí mít specializované vysokoškolské vzdělání. Často odcházejí do neziskových organizací. Proč si je nedokážete udržet?
Bohužel u nás se každý zaměstnanec stará i o 150 lidí a ve stresovém prostředí často čelí nadávkám, obrovské administrativě a časovému stresu. A to všechno za platy, které s těmi v neziskové organizaci nejde srovnat. U nás mají tabulkový plat v jedenácté třídě a šestém stupni 25 860 korun. V neziskové organizaci, kde jako sociální zaměstnanci mají mnohem méně starostí, povinností a administrativy, mají plat ke 30 tisícům, tedy o čtyři tisíce korun měsíčně více. I tohle by měl stát změnit.

V okrajových čtvrtích Ústí nad Labem žije řada sociálně slabých

12. července 2019