Jedny z nejstarších varhan Ústecka chátrají, opravě může pomoci sbírka

  • 4
Farníci se obávají o budoucnost varhan v kostele sv. Šimona a Judy v Mojžíři v Ústí nad Labem. Nástroj z roku 1850, který už je značně opotřebovaný, totiž navíc postupně ničí červotoč. Peníze na obnovu se snaží získat prostřednictvím veřejné sbírky. Zatím však mají jen zlomek potřebné částky.

Když se Petr Vít usadí na lavici a jeho prsty rozpohybují klávesy, zaplní prostor kostela sv. Šimona a Judy v ústecké části Mojžíř tóny známé písně Chtíc, aby spal.

Zatímco většina návštěvníků kostela si nejspíš ničeho zvláštního nevšimne, on dobře ví, že tón píšťal a zvuk varhan by mohl být daleko lepší.

„Byl jsem u toho, když se v roce 1995 zachránily a znovu uvedly do hratelného stavu, dobře si pamatuji, jak tehdy zněly. Už pěkných pár let to ale není ono,“ říká Vít, pastorační asistent a varhaník Římskokatolické farnosti Mojžíř.

Nástroj, který se tu rozezní pravidelně každý čtvrtek a neděli, už toho má za sebou opravdu hodně. Stojí tu už od roku 1850, jde tak o jedny z nejstarších mechanických a dosud funkčních varhan na Ústecku.

Fotogalerie

Požehnaný věk s sebou pochopitelně přináší „únavu“.

Zhruba před deseti lety se však navíc objevil pracovitý nepřítel, který se nevzdává: červotoč.

„Podívejte třeba sem,“ ukazuje Vít pedál, na němž lze spatřit jednu dírku vedle druhé. Dřevokazný hmyz ale řádí na více místech varhan a postupně je ničí. „V roce 2014 jsme část varhan nechali proti němu ošetřit, jenže za dva roky byl stav takový, jako kdybychom nic neudělali,“ krčí rameny Petr Vít.

Spolu s kolegy oslovil několik varhanářů, aby jim poradili, jak dál. Verdikt zněl jasně: zapomeňte na částečné opravy, ty už jsou k ničemu. Místo toho zvolte generální obnovu varhan i kůru, na němž stojí.

Varhany v Mojžíři

  • Nachází se v kostele sv. Šimona a Judy.
  • Postaveny byly v roce 1850 bratry Fellerovými z Libouchce. 
  • V roce 1918 bylo odevzdáno pro válečné účely zhruba 70 cínových píšťal, ty byly nahrazeny novými zinkovými při opravě roku 1928. 
  • Na přelomu 70. a 80. let nástroj přestal vinou zatékání do kostela fungovat.
  • V roce 1995 došlo k jeho obnově, v roce 2014 byl opraven pedál a manuál a došlo k částečnému ošetření proti červotoči. 
  • Sbírka na generální obnovu funguje od loňska, přispět lze na účet 5625672379/0800 a do pokladniček v kostele a restauraci Johanka.

Cena za to je však od 1,5 do 1,7 milionu korun. A tolik financí farnost nemá. V první půli loňského roku se proto rozhodla vyhlásit veřejnou sbírku. Ta ale zatím vynesla jen velmi málo.

„Zkusili jsme oslovit i několik místních firem, ale bohužel jsme neuspěli. V tuto chvíli máme jen necelých 50 tisíc,“ říká Vít, jenž si dobře pamatuje zbědovaný stav, v němž se nástroj ocitl před revolucí.

Na přelomu 70. a 80. let se stal zcela nehratelným. Nad kůrem tehdy praskl strop a do varhan zatékalo.

Následkem toho část napadla plíseň a už tehdy se činil i červotoč. Až ve zmíněném roce 1995 došlo k vůbec první větší opravě, při níž se hmyz spálil díky ozařování. Opět o sobě však dal vědět v roce 2010.

Podle Víta lze jen těžko odhadovat, jak dlouho ještě varhany vydrží červotoči a mechanickému opotřebovávání vzdorovat. „Záleží i na klimatických podmínkách. Řekl bych, že tak deset let, možná o něco málo víc,“ tipuje.

Tento nejčernější scénář si ale nechce připustit. „Pevně věřím, že k tomuto nedojde. V okolních kostelech ve Svádově a Valtířově už varhany zanikly. Nám se něco takového, doufám, vyhne,“ dodává.