Vaše obrazy často vycházejí z krajiny, ale působí jinak než tradiční krajinomalba. Můžeme vás přesto označit za krajináře?
Většina lidí si pod krajinomalbou představí líbezný výjev s chaloupkou, břízou a vlčími máky. Já krajinu maluji, ale trochu jinak – jsou to často temné, ponuré výjevy. Inspiroval mě folklor, lidové zkazky, báchorky – příběhy, které se obvykle odehrávají v krajině, lesích nebo opuštěných místech. V obrazech se tak objevují oběšenci, kulové blesky nebo řezník pojídající raka. Ty příběhy jsou někdy morbidní, ale vždy mají reálný základ.
Krajina severu Čech v sobě nese krásu i temnotu. Na jedné straně skály, lesy, obzory, na druhé straně trosky a paměť zaniklých vesnic, vyrabovaných kostelů.
