„Člověk pomoci musí. Hned jsem hovořil s manažerem naší firmy v Praze, což je Srb, a ten řekl mi, že to také velmi prožívá a přesně ví, co cítím. Tak nyní už pro společnost pracuji ráno od 8 do 10 hodin, pak budu překládat čtyři až pět hodin v centru a večer dopracuji zbylé hodiny pro firmu. Bude to těžké a doufám, že to vydržím,“ říká Petr Bělík.
Jste v kontaktu se synem a s bývalou manželkou? Přijedou do Čech za vámi?
První dva dny války jsem vůbec nespal, informací v médiích nebylo příliš. Ale nejhorší to bylo, když v Žytomyru bombardovali školku, kam nedávno syn chodil. Je hrozné, když vidíte, jak tam vybuchují domy, továrny a lidé jsou zranění. V životě mne nenapadlo, že se budu bát, že můžu přijít o své dítě ve válce. Zhubl jsem už o dvacet kilo. Nyní jsou žena a syn blízko hranice se Slovenskem a Rumunskem. Žena řekla, že pokud se situace zhorší, zavolá a já pro ně pojedu.
Máte na Ukrajině hodně kamarádů, voláte si, jak tu situaci zvládají a co po ně lze udělat?
Hlavně jsem jim nabídl pomoc, bydlí u mne v Libouchci manželka jednoho kamaráda. Je to profesorka na vysoké škole. Je tu se svým šestnáctiletým synem a svojí maminkou, ta je doktorka. První dny byly pro ně překvapivé, paní profesorka třeba koukala z okna a říkala, jak je to krásné vědět, že se nic nestane. Její syn kouří a chodí ven před dům. Jednou začali houkat hasiči a on vyděšeně vběhl dovnitř a začal křičet, že se něco děje. Nebylo v té chvíli lehké vysvětlit mu, že to jsou jen hasiči, kteří jedou k zásahu, a že je všechno v pořádku. Nabízel jsem také pomoc dalším kamarádům a ptal se jich, proč sem nechtějí poslat manželky nebo děti. Řekli, že jediný, kdo má z Ukrajiny odjet, je Rus. Tak jsem se snažil přesvědčit známé, aby mi do Čech poslali alespoň děti, že se o ně postarám, že nemusí mít strach. Jeden mi řekl, že jeho patnáctiletá dcera odjet nechce, že nemá čas, že dělá s kamarády molotovovy koktejly.
Pracovně znáte i řadu Rusů. Proč zatím příliš nevěří, co se děje, že Rusko napadlo Ukrajinu?
Rusové, kteří jsou v Česku, to odsuzují. Problém je ale masivní propaganda v Rusku. Pokud vás tam označí za zahraničního agenta, tak jste jím stále. Například v případě tisku nebo rozhlasu to musíte vždy říkat. Proto většina nezávislých médií končí. Řada Rusů chce ale ze země odejít a pomáhat v Evropě. Další část Rusů se nechá ovládat masivní propagandou. Možná ze strachu nebo je to pro ně jednodušší.
Pokud hovoříte s uprchlíky, kteří přijíždějí do Čech, říkají, že by chtěli u nás pracovat, protože Ukrajinci jsou zvyklí pracovat. Volných míst je nyní hodně. Myslíte si, že pro běžence bude lehké se zapojit?
To nevím. Četl jsem, že se očekává, že do Čech přijede až půl milionu běženců z Ukrajiny. V Česku je nezaměstnanost kolem 3,5 až 4 procent, přestože je hodně volných míst. Myslím si, že se pracovní trh brzy uspokojí a mám strach, že časem tu bude xenofobie namířená proti Ukrajincům. Už dnes si například hodně lidí myslí, že všichni Ukrajinci dostávají strašně moc peněz. Ale jak jim překládám při jednání s úřady, tak pro dospělého je od úřadu práce mimořádná pomoc 2 490 korun. To je na přežití.
Může se podle vás stát, že běžence se budou snažit využívat a zneužívat různé problematické skupiny Ukrajinců, kteří v Česku žijí už dlouho? Nemáte strach z agentur v „šedé zóně“ nebo z okrádání při zajišťování ubytování za nehorázné peníze?
Tohle je určité nebezpečí. Když jsem překládal pro úřad práce, právě před tím je úřad varoval a upozornil je, že nemohou pracovat, dokud nebudou mít pracovní smlouvu v ruce a že si na to mají dát pozor. Říkal jsem jim to také, protože zkusit využít je může každý. Skutečně si myslím, že to bude ze strany Ukrajinců, kde je šedá ekonomika zakořeněná.
V Německu už policisté i dobrovolnické organizace působící na nádraží, kam přijížděly vlaky z Ukrajiny, varují běžence před lidmi, kteří se zřejmě snaží upoutat pozornost mladých Ukrajinek a zlákat je pro sexuální služby. Z toho obavu nemáte?
Zcela určitě. Na Ukrajině se to dělo v 90. letech minulého století. Dívky šly na Západ a byly nuceny k prostituci. Teď je doba, kdy na tom běženci nejsou dobře a možná dál nebudou, takže si myslím, že se to může i poměrně brzy zase vrátit.
V Česku je silná ruská komunita a řada ruských firem, které nevyvíjejí činnost. O Rusech obecně moc nevíme. Neobávají se Ukrajinci zastrašování a výhrůžek ze strany tady usazených Rusů?
Ukrajinci rozhodně netíhnou k Rusku, o takové pokusy by se určitě podělili alespoň mezi sebou a pak by se to dostalo dál. Toho bych se nebál.
