V minulosti byly sklářské pece často umístěné v lesích a horských oblastech, protože zde byl dostatek dřeva jako paliva. Ovšem na rozdíl od zemědělských pozemků tato místa odborníci donedávna nesledovali. Proto se na ně studenti ústecké univerzity pod vedením akademiků v posledních třech letech zaměřili.
Důvod kontaminace těchto lokalit těžkým kovem spočívá v technologii výroby olovnatého křišťálu a dekoračního skla, při níž se používal oxid olovnatý a arzen. „Sklářský písek se taví při velmi vysokých teplotách, kdy ale oxidy olova a arzenu začínají těkat. Tyto prvky se pak v podobě emisí usazovaly v okolní krajině,“ vysvětlila vedoucí výzkumu Štěpánka Tůmová. Zvýšené hodnoty naměřili odborníci i v případě arzenu.
Nejde o plošné znečištění celého regionu, ale o konkrétní „ohniska zátěže“. Ta kopírují místa, kde kdysi stávaly hutě. Lesní půda se navíc na rozdíl od polí nikdy neorala, a tak olovo zůstalo pevně vázáno v horní vrstvě hrabanky.
Akademici a studenti se při mapování terénu mění v detektivy. K vyhledávání zaniklých provozů využívají staré vojenské mapy i moderní satelitní systémy. V terénu pak pomocí speciálních vrtáků odebírají vzorky až z metrové hloubky.
Průzkum se zatím soustředil na širší okolí Chřibské a Kytlice na Děčínsku a Kamenického Šenova a Nového Boru na Českolipsku. Nyní se tým chystá na Jizerské hory.
„V řádu stovek odběrů mapujeme ohniska největšího znečištění. Musíme však být velmi pečliví a rozlišovat, co je skutečná kontaminace z výroby a co je přirozené geologické pozadí. Zdejší vulkanické horniny, jako jsou čediče či znělce, totiž mohou mít přirozeně vyšší obsahy určitých prvků,“ upozornila Tůmová.
Tvořil pro papeže či Expo. Opozdilcům dárek vyrobím i na Štědrý den, říká sklář |
Toxické látky pro turisty nebo houbaře riziko nepředstavují. Olovo je v lesní půdě zakonzervováno tak pevně, že ho rostliny téměř nepřijímají.
Tůmová však podotýká, že les nemusí lesem zůstat navždy – a v tomto případě může přijít výzkum vhod. „Pokud by se některé lokality v budoucnu změnily například na louky nebo pastviny, je dobré vědět, jaký je skutečný stav půdy,“ upozornila.
Výzkum ústecké univerzity bude pokračovat i v dalších letech. Výsledkem by měly být podrobné mapy kontaminace, které pomohou lépe porozumět šíření toxických látek v přírodě.
