Snaží se tak posílit jejich populaci v Česku, podobně jako se ochránci v Národním parku České Švýcarsko snaží vrátit do tuzemských řek lososy.
„Vysadili jsme je zejména do nádrží a migračně neprostupných řek, kam se malé rybky z moře nedostanou přirozenou cestou,“ uvedl hospodář rybářského svazu Václav Jelínek.
„Je to druh, kterému je potřeba vytvářet podporu, a to nejen vysazováním, ale i snahou o odstraňování migračních bariér a snižování ztrát v turbínách vodních elektráren, které jsou obrovským problémem,“ doplnil Tomáš Kava, jednatel severočeského rybářského svazu.
Zatímco malí lososi, kteří se vysazují do říčky Kamenice, odplují i přes překážky po proudu do moře a v dospělosti se část z nich vrací na sever Čech vytřít, u úhořů je to naopak.
Dospělí musí plout až sedm tisíc kilometrů
Odplouvají dospělí jedinci, pokud si dokážou cestu proklestit, a to až do sedm tisíc kilometrů vzdáleného Sargasového moře, jediného místa na světě, kde se rozmnožují, a zpět by se měly vracet mladé rybky. Jenže ty nástrahy na trase nezvládnou.
„V zemích Beneluxu, severní Francie či Anglie se dostávají ve velkém počtu do ústí řek, tam se intenzivně odlovují a následně cestují do vnitrozemí. V Česku putují do rybářství Kaplice v jižních Čechách, kde jsou tuny úhořů, odkud se pak distribuují dále po republice,“ přiblížil Jelínek.
Celkem bylo v obou krajích vysazeno 244 kilogramů rybek, rybáře to vyšlo na půl milionu korun.
„Dotační titul je pro nás nezajímavý, protože požaduje, aby se úhoř vysazoval přímo do migračně prostupných řek. To u nás znamená Labe, zčásti Ohře, Jizera, Ploučnice. Vysazení raných stádií ryb do hlavních toků však přináší ohromné ztráty,“ zmínil Jelínek.
Kolik vysazených ryb ale skutečně v přírodě přežije a zvládne svou životní „pouť“, se neví ani v jednom případě. „Úhoř žije skrytým způsobem v bahně nebo někde v porostu, takže ani není možné zjistit, kolik jich skutečně odplavalo do moře,“ vysvětlil Jelínek.
