Děti se ve škole neučí pouze číst a psát. Ve škole se učí samostatnosti, zodpovědnosti, spolupráci. Učí se, kdy prosadit svůj vlastní názor, kdy zase naopak ustoupit a přehodnotit, jak pracovat v týmu. Učí se to, že jsme každý úplně jiný a máme každý svoje kvality i to, že každý nemůže umět všechno. Učí se vzájemné úctě, respektu ale i sebeúctě prostřednictvím vlastních zážitků. Každý žák se pomalinku učí, jak sám na sobě pracovat - to co mi jde dobře využiji a to co neumím, procvičuji. Vyzkoušet si věci samostatně, jít do toho, odvážit se.

Mohla bych ještě dlouho takhle pokračovat, ale ti, co mi rozumí, ví a chápou, že v prvních třech letech školy zdaleka nejde "JEN" o to, naučit se číst, psát a počítat. Jsou to tři, řekla bych nejdůležitější roky v životě školáka, kdy se utváří vztah ke svému vlastnímu sebevzdělávání.

A mé další podotknutí? Pokud tito malí školáci nemají stoprocentní podporu rodičů, nemohou stoprocentně uspět. A všem je jistě naprosto jasné, že v rodinách nejsou vždy pouze opečovávaní jedináčci. Jsou také sourozenci, kteří potřebují stejnou péči těchto rodičů, nemluvě o povinnostech, které každý rodič musí provádět, aby fungovala domácnost a rodina jako taková. A kam se nám ztrácí čas, který musí rodiče věnovat svému vlastnímu zaměstnání?

Klobouk dolů, před všemi rodiči, kteří se snaží zvládat nároky distanční výuky. Ale zeptejte se i jich, jestli jim připadá báječná. Zeptejte se jich, zda jim to připadá stoprocentně vyhovující a jestli by to tak chtěli pro sebe a své děti nastálo. Kolik jich odpoví, že stoprocentně ano?

Věřím tomu, že i ti, kteří své paní učitelky a pány učitele chválí, si velmi dobře uvědomují, že paní učitelku a vrstevnickou skupinu spolužáků jejich dětem sebelepší distanční výuka a sebevýkonnější počítač nenahradí.

Domnívám se, že nepatřím mezi ty učitelky, které odmítají pokrok a techniku. Učím čtení genetickou metodou, matematiku metodou prof. Hejného. Každý den on-line - šest skupin prvňáků po třech dětech a třiceti minutách.

Dětem nahrávám čtení do ouška, aby si zvykly na čtené a mluvené slovo a vytvářely si vztah ke čtení knih, nahrávám videa na výtvarné tvoření, vytvářím vlastní on-line cvičení, aby byla přesně šitá na míru právě mým žáčkům, vkládám do zaslaných hotových prací dětem pochvalné animace a posílám zpět.....dalo by se ještě pokračovat.

Ale musím podotknout jednu velmi důležitou věc. Mohu to tak dělat, moje děti jsou už dospělé. Nemyslím si, že bych mohla tímto způsobem fungovat, pokud bych měla doma byť jen jedno malé dítě školou povinné.

Od rodičů i od dětí mám spoustu kladných zpětných vazeb. Mnoho úsměvných a roztomilých okamžiků mi utkví hodně dlouho. To vše mě vskutku uspokojuje a je to velmi příjemné.

Nyní ale musím podotknout další věc, domnívám se, že tu nejdůležitější. Rozhodně si totiž uvědomuji, že i kdybych se "přetrhla" ještě tisíckrát víc, nikdy moje, byť sebevětší snažení, nemůže malým dětem vynahradit hodiny strávené ve škole, se spolužáky a s paní učitelkou.

Ano, možná tímto způsobem naučíme děti obstojně číst, psát a počítat. Kdysi a to už je hodně, hodně dávno, bylo zavedení povinného trivia do škol velkým pokrokem. Ale myslím si, že ta doba je dávno pryč.

Pokračuji v dalším příspěvku.

Mam dva prvňáčky. Zena je s nimi doma a uci se s nimi co to jde a zvládají ti suprove.vse je o přístupu a možnostech. My s tím problém doma nemame

Školy zruštit, bude víc pracovníků pro holding.

Nebude. Protože, ani Agrofert nepřijímá negramoty. Máte chemickou divizi a tam je potřeba myslet a něco znát. Příprava kuřat a další nekvalifikované práce je tam dost málo.

Sáma již nejsem aktivní učitelkou, ale mám v rodině učitele. Učí angličtinu a dějepis přes standardní program MS Teams. Pominu, že ten program byl udělán pro business a mnoho modifikací se dělalo na poslední chvíli a školení bylo velmi pofiderní. Například mnohým učitelům neřekli, že je potřeba si nastavit práva - prezentér jsem jenom já, jinak dětičky budou vyhazovat ostatní ze hodiny a další nuance jako, že docházku - attendance list je potřeba stáhnout během hodiny, po ukončení už to nelze. Teď přejdu k samotné výuce - Pane učiteli mně nejde mikrofon, pane učiteli mně se to seká. Já Vás neslyším, nemohu ty materiály, které jste mi vkládal najít, nevidím prezentaci, kterou mi tady poušítěte. Neustále ruce nahoře (je tam taková funkce - napodobenina, jako když se hlásí děti ve třídě) a když ho vyvolá, tak promiňte pane učiteli - já to zapomněla vypnout. 45 minut prolétne jako by nic. Děti mohou lhát, že jim to nejde/seká se to a vy jako učitel nemůžete dělat absolutně nic. Učitel je otrávený a učivo je probráno sotva z poloviny. Například 6. třída - angličtina. Teprve teď probírají přítomný čas prostý - kladnou větu. Během jarní karantény to učitelka v prvním stupni ani nezačínala, i když v plánu to tam je a ani se neráčila pořádně zopakovat sloveso can, to have a to be. Právě teď se má probírat přítomný čas průběhový a oni teprve dělají kladnou větu v přítomném čase prostém. Ještě je nutný zápor a tvoření otázky a pak opakovat. Teď v listopadu se budou psát čtvrtletní práce a jelikož Teams a jeho forms je na přípravu písemných prací ubohost, takže zůstává edupage.

--------------------------------------------------------------------------

Závěr: Ano, je to lepší než na jaře, ale stejně je to špatné. Děti jsou bez motivace, učitel je otrávený a učivo není dostatečně probráno.

..Po deseti minutách se střídají předměty.. Hm. Mají v tom sice zmatek, ale prý je to baví.

Tohle rádoby pozitivní hodnocení je k prdu. Čím déle budou nejmenší školáci doma, tím hůře.

Dobrý den. Já mám zase od rodiče prvňáčka úplně jiné informace, ale je to vzdy o přístupu a udržení pozornosti mrňouse. Ale mezi nami, 20 minut výuky denně, je opravdu málo, takže nevykládejte, že děti nebudou mít v budoucnu handicap ve vzdělanosti.

Ano, 4 hodiny běžné výuky nenahradí 20 minut, které ještě vyžadují přítomnost rodiče...

Je to individuální, ale rozhodně to není taková idylka. Obrovský rozdíl vidím už u svých dvou dětí (3. a 5.třída) a jejich učitelek. Čím jsou děti menší, tím mají větší zpoždění oproti běžné výuce. Výuka malých dětí v podstatě na část dne zcela vyplní čas rodiče, který když má svoji práci, tak je to strašné. Ale lepší něco, než nic....

Chudáci rodiče