„Nikdy jsem neslyšel, že by se u nás LSD podávalo dětem. V klinickém použití bylo jeho používání u dospělých nejvýraznější před rokem 1968, pak byl ústup pro obavy ze zneužívání,“ říká k tomu bývalý přednosta Dětské psychiatrické kliniky při Fakultní nemocnici v Motole Vladimír Hort.
Na důkazy o používání drogy nenarazil ani archivář Karel Vilím při přípravě své knihy Dubí: město lázní, skla a porcelánu. „Historií budovy jsem se zabýval, ale na informace o používání LSD jsem nenarazil. To bych si pamatoval,“ podotýká.
V souvislosti s dubskou léčebnou se zmiňuje také používání elektrošoků. Jeden z jejích někdejších pacientů, teplický rodák Roman Szpuk, se domnívá, že je jako šestiletý sám zažil.
„Ležel jsem v bíle vykachlíkované místnosti. Vzpomínám si na ostré umělé osvětlení, jakési gumové hračky, které jsem svíral nebo byly jinak spojeny s utrpením, a na hroznou bolest, jako by mě někdo operoval bez anestezie,“ vypráví.
V léčebně byl od září do listopadu 1966 na základě soudu, který probíhal mezi jeho matkou a otcem.
LSD v psychiatriiVědecké experimenty s LSD probíhaly v ČSSR od 50. do 70. let. Drogu pod dohledem vědců požívali psychologové a psychiatři, ale také umělci či armádní důstojníci. Psychiatři Stanislav Grof či Jiří Roubíček vnímali zkušenost s LSD jako velmi cennou, neboť umožňuje z první ruky prožít to, co lékaři pozorují u svých pacientů. LSD při psychoterapii pomáhalo pacientům pracovat s vnímáním problémů či bolesti. |
„Řádové sestry byly přísné, některé nás i bily. Zvlášť zlá byla sestra Bonifáca. Jednou jsem ji viděl v noci na chodbě plakat. Ptal jsem se jí, co ji bolí. Odpověděla, že srdce. Od té noci na mě byla mnohem hodnější,“ líčí Szpuk.
Děti byly často zbité už z domova, říká tehdejší sestra
Od roku 1968 v léčebně působila až do jejího zániku jako zdravotní sestra Eva Vondráková. Jestli se v léčebně používalo LSD a elektrošoky, prý nemůže potvrdit ani vyvrátit. „Přesnější vysvětlení by asi podal primář Petr Boš, ale ten již nežije,“ krčí rameny Vondráková.
V léčebně pracovala i s řádovými sestrami. „Nikdy jsem neviděla, že by bily děti. Sestry měly na starosti početné skupiny, a musely proto někdy zvýšit hlas. Děti byly navíc často zbité už z domova,“ dodává Vondráková.
Pacienti i zdravotnický personál léčebnu opustili v roce 1983, od té doby budova chátrá. Dnes je majitelem Tschinkelovy vily starosta Moldavy Jaroslav Pok.
„Vlastník čas od času vilu zabezpečí, oplotí a vyřeže nálety. Naši občané však plot vždy rozeberou, vybourají díry do budovy a berou si, co se jim zlíbí,“ poukazuje na neutěšený stav objektu vedoucí stavebního úřadu v Dubí Jan Veselý.
Majitel budovy Jaroslav Pok se k jejímu dalšímu osudu vyjádřit nechtěl. „Našemu úřadu však nedávno oznámil, že zahájí práce na čištění areálu,“ dodává Veselý.
