Návsí malebné vsi pod kopcem, na kterém si Jan Žižka vystavěl hrad Kalich, se rozléhá zpěv dětských hlasů zpívajících: „My tři králové jdeme k vám, štěstí, zdraví vinšujem vám.“
Je pátek 6. ledna a koledníci se chystají na Tříkrálovou sbírku. Malí litoměřičtí skauti, přesněji řečeno vlčata, si píseň se svým vedoucím nejprve nacvičují. Zpívají pěkně, říkám si, a to ještě netuším, kolikrát dnes tuto koledu uslyším.
Počkáme na posledního „krále“, a jak mu maminka nasadí korunu, vyrážíme. Ještě zastávka u krásného betlému vedle obecního rybníčku a už kluci začínají zpívat. Z domu naproti vychází paní. „Vy ale krásně zpíváte. A znáte tu písničku celou?“ chválí.
Skautíci zpívají z plna hrdla, odmlčí se jen na sólo, které zpívá „černý král“, pak zase spustí a pozorují, jak se posluchačka usmívá. „Opravdu krásné, tolik slok jsem neznala ani já,“ diví se paní a dodává: „A kde máte kasičku?“
Zaplombovanou kasičku nosí skautský vedoucí Josef Průša, který také vysvětluje účel letošní tříkrálové sbírky. „Vybíráme na litoměřický hospic,“ řekne ženě a vzápětí se svých svěřenců ptá, zda vědí, co je to hospic. „Já to vím,“ hlásí se osmiletý Adam. „Hospic je nemocnice, kde jsou velmi staří lidé, kteří jsou vážně nemocní a umírají. V hospici mohou umřít hezky a nejsou sami.“
Po tomto připomenutí vyrážíme dále. Skautíků letos chodí sedm, je to jen půlka oddílu vlčat, protože zbytek je nemocný. V Třebušíně skauti koledují už pátým rokem, někteří obyvatelé je proto zdraví jako staré známé.
„Už jsem vyhlížel, kdy přijdete,“ vítá je postarší muž a z kapsy vytahuje připravenou bankovku. „A kam vám můžeme napsat K+M+B?“ ptají se kluci. „Napište to tady na rozvodovou skříň od elektriky, ta potřebuje ochránit ze všeho nejvíc,“ vtipkuje muž.
Už přemýšlejí nad příštím rokem
Malí skauti při svém koledování nevynechají ani místní hospodu. I tady už je štamgasti znají a už během koledy si připravují peníze. Na kluky se usmívají a na sbírku přispějí všichni. Možná také proto, že každému, kdo přispěje, kluci hned dávají cukřík s logem hospice. Ještě rozloučení a skautíci rozsvítí baterky a vyrážejí dál do tmavých uliček.
Kluci jsou rozverní a plní energie. Je jim mezi šesti a dvanácti lety a večerní koledování na malé vesnici pod staroslavným hradem Kalich je baví. „Líbí se mi, když lidem píšeme na dveře značku, že tu byli Tři králové. Koledovat chodím už druhým rokem a na Skautu mám nejraději hry,“ vypráví mi se zaujetím sedmiletý Marek.
Po dvouhodinové obchůzce koledování končí opět na návsi. Při čekání na rodiče najednou zastaví neznámé auto. „My jsme nebyli doma, když jste šli kolem nás, tak jsem ráda, že jsme vás tady našli,“ říká mladá paní a shání se po kasičce. Kluci ještě naposledy zazpívají a už vymýšlejí, jaké baterky si na koledování vezmou příští rok.
Tříkrálovou sbírku v Třebušíně mají pod patronací litoměřičtí Skauti Evropy. „Jsme ze střediska sv. Štěpána, kde vedle čtrnácti vlčat máme patnáct skautů, tedy starších kluků. Na rozdíl od Junáku máme homogenní oddíly, tedy ryze chlapecké, nebo jen dívčí, a více se orientujeme na křesťanské hodnoty,“ popisuje vedoucí skautů Josef Průša.
