Na Teplicku má bez nadsázky produkci této firmy z padesátých až sedmdesátých let dvacátého století doma skoro každý. Porcelánové popelníky, kameninové vázy s uchy i bez, I. jakost i ty předměty, na nichž trochu „stekla“ barva či měly nevhodné otlačení a byly kvůli tomu prodávány za pár korun.
Teď se majitelé váz, popelníků, žardiniér, misek nebo jídelních servisů možná dozvěděli přesné roky, kdy byly ty které předměty vyráběny, a objevili i jména jako Milena a Slavoj Bansetovi, Pavel Jarkovský nebo Jarmila Formánková, tedy poznali výtvarníky, kteří za výrobky stáli.
I když výtvarníky… Přesnější je spíš slovo umělci, protože nejeden z externích nebo kmenových zaměstnanců, dnešním jazykem designérů, byl činný i ve volné tvorbě.
 |
V teplickém muzeu bude až do února výstava s názvem Ditmarka, kterou ke 140. výročí založení firmy Ditmar-Urbach připravila kurátorka Jitka Bažantová.
Ti, kteří se v Teplicích nenarodili nebo ve městě nežili, používají pro fabriku spíše polistopadový název Ideal Standard, ale místní to mají jinak. Keramička byla a je prostě Ditmarka podle jednoho z dávných majitelů.
Jak to všechno začalo?
Roku 1885 bratři Alfred a Otto Urbachové založili v Trnovanech, které jsou dnes teplickou čtvrtí, keramičku. „Od počáteční výroby dekorativní figurální keramiky se produkce postupně rozšířila o sanitární keramiku, tedy na klozety, bidety, umyvadla a užitkovou keramiku – vázy, mísy, jídelní soubory a květináče,“ uvádí Jitka Bažantová.
Při koncipování výstavy vycházela podle svých slov z toho, co vlastní teplické muzeum, některé předměty pak zapůjčili soukromí sběratelé. „Muzeum má zhruba pět set předmětů z Ditmarky,“ uvádí Bažantová.
Bratři Urbachové, Alfred a Otto, přišli do Teplic z Hané v roce 1879. V Teplicích nejen podnikali, ale založili i rodiny. V roce 1924 se jejich podnik spojil se znojemskou firmou Rudolfa Ditmara a nesl pak název Ditmar-Urbach, akciová společnost.
Hlavní třípodlažní železobetonová budova vznikla ve stejném roce. V roce 1925 si společnost zaregistrovala ochrannou známku s labutí. Teplický a znojemský závod odlišovalo jen písmeno pod labutí.
Pravidelně se účastnili světových výstav
Produkce společnosti byla neobyčejně kvalitní, srovnatelná s konkurencí jak v regionu, tak ve střední Evropě. Firma měla vzorkovnu v Paříži, Londýně, Berlíně i Vídni, pravidelně se účastnila světových výstav.
Přitom výroba extra luxusní keramiky skončila v roce 1905, přešla pod porcelánku v saském Triptisu a hlavní pozornost majitelů se soustředila na zdravotnickou a užitkovou keramiku pro domácnost, dekorativní byla spíše doplňkem.
A v tomto případě šlo většinou o zboží určené pro každého, k řadě kolekcí byla používána i takzvaná pórovina, neboli hmota náchylnější k poškození, výrazně křehčí.
„A tady je problém, nelze určit jednotlivé výtvarníky, kteří stáli za produkcí, protože firma nevedla knihy se vzory a rozkresy výrobků. Dochovaly se jen výrobní katalogy, ale ty autorství neuvádějí,“ sdělila Jitka Bažantová.
Slavné tanečnice v odvážných pózách
Za první republiky Ditmarka vyráběla ve stylu tehdy módního art-deca s výraznými geometrickými vzory stříkanými přes šablonu. Slavné jsou z této doby i tanečnice v odvážných pózách, snad inspirované tehdy populární pařížskou umělkyní Josephine Bakerovou, a také figurální keramika se zvířaty.
Kdo by neznal například popelník s ledním medvědem, stále vyhledávaný sběratelský předmět, o němž jednu dobu panovaly pochybnosti, zda šlo o popelník, nebo cukřenku.
Zásadní obrat ve výrobní technologii továrny nastal v roce 1932, kdy firma začala pracovat s hmotou jménem Vitreous China, kterou si nechala v tehdejším Československu patentovat pod názvem Diturvit. Hmota se proti původní pórovině vyznačovala vysokou tvrdostí a pevností.
Bývala opatřena špičkovou glazurou, která byla odolná i vůči vlivům kyselin. Zboží se úspěšně vyváželo do celé Evropy, Ameriky, Afriky, Orientu i na Dálný východ. Obchodní značku Diturvit firma používala až do roku 2005.
Rodina ilustruje krásy i hrůzy 20. století
O rodině Urbachů by se dal točit seriál, na němž by šlo ilustrovat krásy i hrůzy 20. století. Po úspěšném založení firmy, rozšíření výroby na více míst, například do Proboštova, a ovládnutí trhů v řadě zemí světa rodina doplatila na nacismus.
Alfredova vila ve Vrchlického ulici – dnes k nepoznání změněna, protože tu sídlí pobočka úřadu práce – byla zabavena a sídlila tu říšská pracovní služba. Alfreda připomíná jen takzvaný Kámen zmizelých, zasazený do chodníku před domem.
Ottovu vilu – opět ve výstavní Vrchlického ulici – nacisté zabavili pro NSDAP. Po druhé světové válce pak byl dům znárodněn a desítky let v něm byl provozován kojenecký ústav. Většina rodiny zahynula v koncentračních táborech.
Pokud jde o rodinné firmy a provozy, za 2. světové války byla samotná Ditmarka arizována, protože byla z větší části v rukou židovských majitelů.
Závod byl zapojen do válečné výroby – dodával zdravotní a užitkovou keramiku pro armádu včetně nádobí pro jednotky SS. Místo labutě byly výrobky Deutsche Ditmar značeny orlicí s hákovým křížem.
Ditmarka se stala součástí národního podniku
V roce 1946 došlo k vyvlastnění. Továrna se stala součástí národního podniku Spojené keramické závody Teplice–Šanov (Spojker), který sdružoval 14 závodů v českých zemích, od Varnsdorfu přes Teplice až po Jílové.
Art-deco bylo staženo z výroby, v jednotlivých pobočkách byla zřízena výtvarná střediska, která měla navrhovat nové tvary a dekory. Výtvarníky pak samozřejmě ovlivnila umělecky přelomová světová výstava v Bruselu v roce 1958, kdy se do výroby a do módy dostaly opět geometrické tvary různě aplikované pod nebo na glazuru.
Právě z této doby pochází hlavní těžiště současné teplické výstavy a právě z této doby vlastní výrobky řada lidí. V sedmdesátých a osmdesátých letech si už našly místo snad v každé domácnosti, podobně jako třeba lisované sklo z koncernu Sklo Union.
V roce 1992 teplickou firmu koupil americký výrobce zdravotní keramiky Ideal Standard Europe se sídlem v Bruselu. Od roku 2007 je vlastníkem závodu firma Bain Capital Partners LLC, která se soustředí na produkci sanitární keramiky, koupelnových a kuchyňských vodovodních baterií, wellness zařízení a nábytku. Produkce dekorativní keramiky byla v teplické Ditmarce ukončena v roce 2001.
