Střekovská ztužovna byla první podnik tohoto druhu na pevninské Evropě a čtvrtá na světě.
Třípodlažní industriální stavba s typickými mřížovými okny působí sice zchátrale, uvnitř se ovšem dochovala prakticky kompletní technologie. Některé její části jsou staré přes sto let, takže pamatují ještě císaře Františka Josefa I. To platí zejména o kompresorovně vybavené monumentálními stroji z roku 1911.
„Jsou to evropsky unikátní technické památky. Jde o baterii kompresorů, které stlačovaly vodík používaný v procesu ztužování potravinářského tuku. V denním provozu fungovaly až do roku 2008, takže se dochovaly do dnešních dnů v překvapivě dobrém stavu,“ uvedl pracovník muzea Martin Krsek.
Nyní muzejníci ve spolupráci s firmou, která provádí demoliční práce, hledají způsob, jak unikátní stroje zachránit. Bourat se tak musí velmi šetrně, aby se historické stroje nepoškodily.
„Prodej vytěženého šrotu nám sice financuje náročné demoliční práce, ale i nám je líto tyto překrásné mašiny nechat sešrotovat,“ poznamenal ředitel a spolumajitel firmy Cannoneer Zbyněk Ortmann.
Místo po zbourané ztužovně, které patří soukromému majiteli, zůstane v areálu Setuzy prázdné.
Nejprve vyráběl u Liberce
Firma Schicht přišla do Ústí nad Labem v 80. letech 19. století, ve druhé polovině 20. století byla známá pod názvem Setuza. K produkci ztužených tuků se Johann Schicht dostal počátkem 20. století. Pokrmový rostlinný tuk čili margarín zavedl na rakousko-uherský trh coby levnou a výživnou náhražku másla.
„První vyrobil roku 1903 pod legendární značkou Ceres ve staré rodinné továrně v Rynolticích u Liberce. Od postavení moderní ztužovny v roce 1911 se ale centrem výroby stal mateřský závod na Střekově,“ přiblížil Krsek.
Ztužovna tuků však v Ústí nad Labem neměla dlouhého trvání, provoz v ní skončil ve 20. letech minulého století, poté Schicht přestěhoval výrobu margarínů do obrovské továrny v děčínských Křešicích. Střekovská budova měla následně mnoho dalších využití, zcela opuštěná byla poslední dva roky.
