S distančním vzděláváním prostřednictvím moderních technologií se mohlo začít už před 20 lety. Jenže otočte dinosaura jménem "české školství". Metody se od doby Marie Terezie změnily v některých školách pouze tak, že byly zakázány tělesné tresty.

A ano, z toho učiva, co jsem se naučil na základní, střední a vysoké škole jsem 95% nikdy nepotřeboval. A minimálně 2/3 jsem si už tehdy byl jistý, že to potřebovat nebudu.

Snad dvě desítky ministrů školství a výsledek žádný nebo ještě horší. Reformu školství za ně nakonec udělá COVID-19.

Jeden z aktuálních internetových "memů" tvrdí, že mnozí rodiče teprve teď poznali, že učitel opravdu není tím problémovým účastníkem vzdělávacího procesu... protože ten skutečný problém sedí proti nim u kuchyňského stolu a dělá ksichty nad sešity.

A ted tu prichazi na radu Jara Cimrman a jeho pomenky a zapomenky - nekterym dnesnim ucitelum to doslo, jini na to teprve prichazeji

Velmi rád bych se dozvěděl, jak a kdy se zjistí co je ten balast. Zjistí se to do Velikonoc, do konce roku nebo za 20 let?

Velmi souhlasím se vším, co bylo řečeno jako pozitivum, které z dnešní elektronické výuky vyplývá. Všechno podepíšu do puntíku. Ono nejen vyplynou zbytečnosti jako např. doplněk či přístavek v gramatice, ale také každý, kdo vystoupí na obrazovku a bude učit, si teď lépe uvědomí drobnosti, na kterých občas osnovy bazírují, ale které žáky jen víc matou. Např. na základce se u přídavných jmen klade důraz na to, podle jakého vzoru se skloňuje podstatné jméno, se kterým je to přídavné svázáno. A proč? Aby žák správně pochopil koncovku toho přídavného. Ale každý z nás přichází do školy se znalostí češtiny mluvené. Nikdo neříká jarní, jarňá, jarňé. Jenže ve škole se tohle docela velkou část hodiny řeší. To jsou ty balasty, které by dnešní stav mohl pomoci odbourat. Ku prospěchu učitelů i žáků. Naučí všechny pracovat s úsporným vyjádřením myšlenky. To je stejně důležité, jako umět si vygůglit, jenže nesrovnatelně těžší si osvojit. Chválím a ráda karmuji.

Promiňte tady se karmy nedávají, nejde o blog, ale kdyby to šlo, ráda bych ji dala.

Obávám se, že právě ten "balast" dělá něco, co současný typ vzdělávání neumožňuje, a přitom tvoří podstatu práce učitele - umožňuje zaujmout, nebo žákům si něco zapamatovat. Moje matka vždy vzpomínala na učitele dějepisu, který dokázal ty dějiny vyprávět jako příběh - to byla spousta "balastu", ale zaujal. Nedávno mi jedna nadšená matka říkala, jak učitelka její dcery poutavě vyprávěla, jak táhl Hannibal přes Alpy, a putovala přitom s figurkami přes květináče s kytkami na stole. To je něco, co pomocí prožité emoce uloží informace hlouběji, než jen do příští písemky. Ale který učitel toto bude dělat před webkamerou? Rovněž učitelé využívají ve výuce přímo zážitky dětí (když necháte ve fyzice díky momentu síly vyhrát "přetlačovanou" nejslabší holčičku nad nejsilnějším klukem, má zážitek celá třída). O to společné učení teď žáci přicházejí.

To myslím není balast - každý zná mnemotechnické pomůcky, které umožní si lépe zapamatovat. K tomu slouží i příběhy pro oživení. Není to ale hřích, chtít po dětech, aby si něco občas také zapamatovali? V poslední době je přece módní vykřikovat, jak nesmyslné je biflování. Ono nesmyslné je, ale v přehnané míře. Určitá část učiva se prostě nadrtit musí. Není dnes jednoduchá situace, svým způsobem děti takto o dost přicházejí, ale také se naučí dovednosti, se kterými by možná za normálního provozu ve škole nikdy nepotkaly.

Víte, že tento ústav navštěvoval student, který nerozeznal bliznu šupatky jelenní od pestíku?!

.. KDE JE BLIZNA?...

No... A co z něj vyrostlo? Šílený vědec, který ovšem rozumí botanice, protože se jí po nocích dřel jako magor.

Učitel, ze není problém ? Tak teď pohádku o Karkulce prosím, protože základ je kvalitní kantor a vážně dobrých už jich moc není . Neříkám všichni, ale zase takhle optimistický v tomhle bych nebyl .

Taky se zjistí, že ti učitelé nejsou tak důležití. Ze děti doma zvládnou za desetinu času to samé co ve škole a to bez učitelů.

Á, pán je "znalec".

Amen