Více než půl kilometru dlouhá mezibořská sjezdovka vypadá jako každá jiná. V tomto ročním období je porostlá trávou a na první pohled není patrné, že je součástí vědeckého výzkumu. Avšak zhruba v polovině sjezdovky je pod povrchem umístěna jímací nádrž o objemu přes 30 metrů krychlových. Ve spodnější části sjezdovky je pak – rovněž pod povrchem – těsnicí clona ve tvaru oblouku. Tato podzemní zeď je vytvořena ze speciální směsi betonu, která se pod zem vstřikovala skrz vrty.
Před dvěma lety je tu nechal vybudovat Výzkumný ústav vodohospodářský T. G. Masaryka v Praze v rámci pilotního projektu pro zadržení vody v krajině a efektivní zvládání negativních dopadů extrémních klimatických jevů. Projekt za více než 20 milionů korun má ověřit, zda se takto dá zpomalit průtok podzemní vody a zda je možné zadržet ji na místě.
Množství vody v půdě nepřetržitě měří čidla ve čtyřech monitorovacích vrtech, dva jsou nad clonou a dva pod ní. Další elektronické zařízení sbírá data o výšce hladiny v akumulační nádrži. Byť měření probíhá jen krátkou dobu, čísla, která mají odborníci k dispozici, přinesla zajímavá zjištění.
„Z dosavadních naměřených dat vyplývá, že dochází k zpomalení odtoku podzemní vody,“ uvedl mluvčí ústavu Tomáš Hrdinka s tím, že data budou odborníci sbírat a vyhodnocovat ještě dalších osm let. Až poté bude možné říci, zda byl projekt úspěšný.
Meziboří si ústav pro pilotní projekt vybral kvůli zdejšímu podloží, je totiž vhodné pro účely výzkumu. Tvoří ho žuly či metamorfované horniny – to znamená, že je zde země dostatečně rozpukaná na to, aby se tu mohla hromadit voda.
Zeď ani nádrž nejsou na sjezdovce viditelné, přesto podle mezibořské radnice způsobily loni v zimě lyžařům menší komplikace. Nad poklopem nádrže totiž byla vyšší teplota, sníh roztával a lyžaři se museli této ploše vyhýbat. Letos by se to dít nemělo – město nad nádrž nechalo umístit izolační vrstvu a také v místě navršilo více zeminy.
Vodu, která se zachytává v akumulační nádrži, může Meziboří využívat pro svoji potřebu. Její množství však závisí na ročním období a na množství srážek. „Vodu můžeme odčerpávat pro naše technické služby, které ji mohou využít například na zalévání zeleně v ulicích,“ upozornil starosta města Petr Červenka (SOCDEM).
Za odběr podzemní vody město v současné době neplatí a podle Červenky by to tak mělo být po celou dobu výzkumu, tedy do roku 2032. Poté přejde celé podzemní zařízení do majetku města a zdejší radnice bude muset jeho užívání hradit.
S experimentálním projektem by chtěli odborníci pokračovat i na dalších místech v České republice. Vytipováno je šest lokalit, jednou z nich je Holedeč na Lounsku. „Lokalita v Poohří je situovaná ve srážkovém stínu Krušných hor s významnými dopady sucha,“ popsal Hrdinka. K výstavbě nádrže a clony a následnému výzkumu však chybějí peníze. Ústav požádal o dotaci, ale projekt podpořen nebyl.
