Ministryně pro místní rozvoj Karla Šlechtová jen nevěřícně kroutila hlavou, když loni v dubnu navštívila Chanov, aby si po boku primátora Mostu prohlédla zničené prázdné paneláky, které chtěla radnice s pomocí státní dotace zbourat.
Čtvrť ji šokovala. „Je to šílené. Navštívila jsem všechny kraje, ale něco takového jsem ještě neviděla,“ řekla poté, co prošla torzo jednoho vybydleného panelového domu plné odpadků a výkalů.
Negativní úžas v ní nevzbudily jen kompletně vyrabované domy připravené k demolici, se stejnými pocity vnímala i paneláky, jejichž jedna polovina je obydlená a druhá zcela zničená. „Je to velmi, velmi smutné,“ pokrčila rameny.
Zůstávat znamená zapadnout
Je dopoledne a Chanovem se ozývá dětský křik. Nejmladší obyvatelé mají radost z bílé peřiny, která se tu přes noc objevila. Z jednoho chodníku si udělali skluzavku, když je to přestane bavit, začnou kousek vedle metat salta.
„Jo, všichni. Už ale dneska skončila,“ odpoví jeden ze skupiny pěti kluků na otázku, jestli byli ve škole. Vzápětí se zazubí a začne házet rukama jako zkušený raper. „Já chodím do osmý ééé, héj,“ hlásí jakýmsi polozpěvem. Je mu nanejvýš deset. Z návštěvy s diktafonem si evidentně dělá legraci.
Úsměv na rtech má i zhruba pětačtyřicetiletý muž, který se blíží. Venčí psa.
„Žije se mi tady dobře, jinak bych tu nebyl. Bydlím tu šest let. Přistěhoval jsem se z Bíliny za přítelkyní. Není to takový, jak se všude píše, jen sem prostě musíte zapadnout. To je hodně důležitý,“ líčí Jaroslav Bača.
Stačí ale ujít pár metrů a člověk si vyslechne opačný názor. „Život v Chanově? Nic moc. Řekl bych vám to úplně upřímně, ale nemůžu, protože čtu bibli,“ říká šedesátník Láďa filozofickým tónem. Bydlí tu prý asi nejdéle ze všech.
Fotogalerie |
Právě míří na kole do místního obchodu. Nejprve míjí kompletně opravený panelák, který jako kdyby sem ani nepatřil, aby vzápětí projel kolem domu, z něhož je půlka vyrabovaná. Ta druhá, obydlená, ale také nepůsobí vábně.
Vchodové dveře chybějí, okenní rámy jsou původní, tudíž už hodně zašlé. Vedle domu stojí zdejší vynález, takzvaná nezničitelná lavička. Vyrobili ji přímo místní, ale pro jistotu z betonu, aby ji nikdo neodnesl do sběru.
Nepovedená integrace
Sídliště Chanov vzniklo v 70. letech minulého století. Do třinácti domů se postupně stěhovali lidé z historické části města, která padla kvůli těžbě uhlí.
Zároveň šlo o pokus, aby v tehdy moderní čtvrti žili spořádaně vedle sebe Češi a Romové. Nevyšel. Ne každý si nový domov hýčkal a sídliště nemělo nejlepší pověst už v minulém režimu.
„Romové měli odlišný styl života, takže bílí se začali stěhovat pryč. Postupně se tak z toho stalo romské sídliště. A vše se dovršilo po revoluci, kdy se zrušila povinnost pracovat,“ říká Martin Nebesař z Domu romské kultury, pod nímž na sídlišti funguje třeba posilovna, keramická dílna či knihovna.
Přicházely i romské rodiny ze Slovenska a chanovské paneláky se postupně měnily v domy hrůzy. Jejich opravy přicházely vniveč. Čtyři pak nechalo město zbourat, z toho dva loni.
„V současné době je tu devět domů a v nich 250 bytů. Obyvatelných je 206, ostatní jsou zdemolované,“ uvádí Alena Sedláčková, mluvčí mosteckého magistrátu.
Počet obyvatel lze vzhledem k obrovské migraci jen odhadovat. „Žije tam kolem tisícovky lidí, přičemž se jedná o stabilní číslo - někdo se odstěhuje, ale další přijdou,“ přibližuje mluvčí Sedláčková.
„Docela to tady ujde. Myslím, že se dá žít i hůř,“ říká osmnáctiletá Nikola, která drží v náruči dvouletého potomka. Není žádnou výjimkou, když zdejší dívka otěhotní už na základní škole.
Práce často jen načerno
Základní škola v Chanově fungovala vždycky. V září 2014 tady svou pobočku otevřela i jedna z mosteckých středních škol. První ročník oboru operátor skladování tehdy dokončilo deset studentů z původních jedenácti.
Později přibyl i obor zahradnické práce. Cíl je jasný: zvýšit vzdělanost a snížit nezaměstnanost u mladých. V Domě romské kultury kvůli tomu pořádají i rekvalifikace. Najít na sídlišti pracujícího je totiž docela náročný úkol.
A když už někdo dělá, často je to načerno. „Teď práci nemám, protože je zima. Jinak dělám na dráze sezonní práci,“ vypráví Jaroslav Bača.
Velkým problémem jsou neplatiči. Kdyby se městu najednou objevila v pokladně suma, kterou obyvatelé Chanova, ať už bývalí nebo současní, dluží na nájemném od 90. let, bylo by rázem bohatší o desítky milionů korun.
„Tohle město prováhalo, nechalo to narůst neúměrně. Vím o případech, kdy měl člověk dluh půl milionu a nikdo to neřešil. Teď už se to hlídá, ale ten balvan u nohy v podobě starých dluhů zůstává,“ podotýká Martin Nebesař.
Nedobytné milionové dluhy
Radnice v minulosti přestala od některých lidí dluhy ve výši desítek milionů vymáhat a označila je za nedobytné s tím, že soudní vymáhání by stálo moc peněz a stejně by nakonec pravděpodobně nevedlo ke kýženému výsledku.
Na konci ulice projíždí policejní auto. Policistům i strážníkům v Chanově pomáhá jeden asistent prevence kriminality, místní obyvatel.
„Je hodně užitečný. Dohlíží na veřejný pořádek, kázeň žáků, záškoláctví,“ říká mluvčí mostecké městské policie Ilona Kozlová.
Podle ní Chanov z pohledu strážníků v současné době nijak extrémně nevyčnívá nad jinými částmi města. „Z přestupků nejčastěji řešíme ty proti občanskému soužití, jako je rušení nočního klidu,“ říká Kozlová.
Častý je i vandalismus. Člověk si tu nicméně nepřipadá, že by mu šlo o krk. Tedy aspoň ne dopoledne.
Na lokalitu dohlíží i několik kamer a paneláky, které byly opravené, pravidelně navštěvují kontroloři. Město už nechce dopustit, aby se znovu proměnily v neobyvatelné ruiny.
