Část vzácné Schichtovy epopeje stále visí v obývácích, míní historici

  8:29aktualizováno  8:29
Ústečtí muzejníci by rádi odkoupili díla, která nechali v době první republiky vytvořit majitelé Schichtovy továrny na mýdla. Třetina pláten se však ztratila.

Obraz nazvaný Dívčí válka. Po smrti Libušině nemínily ženy snášeti nadvlády mužů, seskupily se kolem statečné Vlasty, vystavěly si proti Vyšehradu na druhé straně Vltavy hrad Děvín a odtamtud hubily muže násilím i lstí. Velkoplošná plátna Schichtovy epopeje znázorňují zlomové okamžiky české státnosti. | foto: Iveta Lhotská, MAFRA

„Moc děkuji, milý příteli, doufám, že se brzy potkáme,“ napsal Georgu Schichtovi, poslednímu majiteli slavné továrny na mýdlo s jelenem, syn prvního československého prezidenta, vyslanec v Londýně a pozdější ministr zahraničí v londýnské exilové vládě Jan Masaryk ve 30. letech 20. století.

Fotogalerie

Do svých sbírek dopis získalo v minulých dnech ústecké muzeum, spolu s ním předal Georgův vnuk Peter Schicht ještě obraz s námětem ústecké továrny.

Jde o akvarel známého českého malíře Jaroslava Šetelíka, který putoval se Schichtovými v roce 1929 do Londýna, kde Georg získal místo prvního prezidenta nadnárodního koncernu Unilever.

„Chtěl jsem, aby obraz visel v muzeu a mohla si ho prohlédnout široká veřejnost. Ne, aby visel v ložnici,“ uvedl Peter Schicht předminulý týden v Ústí.

Muzeum plánuje obraz zařadit do expozice v brzké době. Viset by mohl ve společnosti 15 velkoformátových obrazů, které nechali v době první republiky vytvořit Georg a Heinrich Schichtovi.

Díla zachycují výjevy z českých dějin, jako Libušino proroctví, křest knížete Bořivoje a Ludmily, bitvu na Bílé hoře, Žižku před Prahou nebo příjezd prezidenta Masaryka do Prahy v prosinci 1918.

Rod Schichtů a epopej

  • Schichtové nebyli jednoznačně německá firma. Výrobny měli v Čechách a majitelé se tu narodili, ale mluvili německy. Lze říci, že Schichtové byli povznesení nad nacionální půtky Čechů a Němců. To nebylo dobré pro obchod. 
  • Epopej s důležitými okamžiky českých dějin tak byla jedním ze způsobů, jak českého zákazníka utvrdit, že jde o domácí firmu. Firma ji darovala republice k jejímu desátému výročí jako výraz loajality. 
  • Na výstavě v ústeckém muzeu jsou malby i reprodukce v podobě školních obrazů a pohlednic. 
  • Od pamětníků historici vědí, že obrazy visely ve správní budově firmy v Ústí. Po roce 1938 určitě zmizel ze stěny motiv s příjezdem Masaryka. Ležel někde za skříní, než ho zaměstnanci v osmdesátých letech zachránili předáním do muzea. Zbytek visel různě po fabrice a sedm z celkového počtu 22 pláten se postupně ztratilo.

A tak, i když si pod slovem epopej lidé vybaví spíše slovanské výjevy od Alfonse Muchy, má i severočeské krajské město tu svou. „Součástí epopeje jsou obrazy, jež vznikly u příležitosti desátého výročí Československé republiky,“ vysvětlil historik muzea Martin Krsek.

„Podařilo se nám vypátrat, že jich bylo 22. Máme je dochované jednak na vlasteneckých pohlednicích a také na školních kopiích, protože Schichtovi rozesílali zmenšeniny epopeje do všech československých škol jako pomůcku na dějepis,“ dodal Krsek.

Schicht, Škoda, Baťa

Schichtovi patřili k nejvýznamnějším podnikatelským rodům v Rakousku-Uhersku a posléze v Československu, postarali se o to, že o severočeském Ústí věděla ve své době snad celá Evropa.

Snad každá pradlenka používala mýdlo s jelenem, krášlila se kosmetikou značky Elida nebo smažila potraviny na tuku Ceres. Jméno Schicht stálo vedle velkých jmen jako Škoda nebo Baťa.

S výrobou mýdla začala rodina Schichtů v revolučním roce 1848 v Rynolticích u Liberce, tehdy získal Georg Schicht povolení vyrábět z glycerinu. Po třiceti letech předal prosperující podnik svým čtyřem synům.

Nejprogresivnější z nich, Johann, rozhodl, že firmu přestěhuje do Ústí. Po Johannovi převzali koncern jeho synové Georg a Heinrich, kteří nechali epopej vytvořit během let 1925–1928.

Autory Schichtovy epopeje, kdy největší obrazy mají zhruba 2 metry na šířku a 1,3 metru na výšku, jsou Emanuel Boháč, který je podepsán pod 14 z nich a ve svém portfoliu má například ještě návrh opony pro táborské divadlo.

Dalším prokázaným umělcem, jehož rukopis nese nejméně jeden z obrazů, byl Richard von Marientreu. A podle historiků se na sérii podíleli ještě minimálně další dva malíři, ti ale prozatím nejsou identifikováni.

Originály pláten nikdy nebyly vystaveny

„Přestože obrazy znal z reprodukcí kdekdo, originály nebyly nikdy vystaveny. Byly celou dobu jako výzdoba správní budovy Schichtových závodů. Nám se do muzea dostal jediný kus, a to v 80. letech, konkrétně příjezd Masaryka. Přinesli ho zaměstnanci Setuzy, která sídlila v budovách bývalých Schichtových závodů, aby jej uchránili,“ popsal Krsek.

„Od vytvoření epopeje si Československo prošlo mnoha dramatickými událostmi a ona se stala horkým zbožím. Například právě Masaryk, který se stal po německé okupaci nechtěnou osobou, tehdy pravděpodobně obraz přišel o rám a skončil někde ve skříni,“ podotkl historik.

„V té byl pravděpodobně i po roce 1948 a v oněch 80. letech asi na někoho vypadl a on jej donesl rychle k nám, než by se dostal do rukou nějakého správně smýšlejícího aparátčíka,“ dodal Krsek.

Také epopej Alfonse Muchy neměla jednoduchý osud

Historici sice nevědí, jak Schichtovi došli k tomu, že nechají namalovat osudové okamžiky českých a československých dějin, inspiraci si ale mohli vzít u Alfonse Muchy, který svou Slovanskou epopej dokončoval v roce 1926.

Umělec byl již před první světovou válkou dohodnut s Prahou, že jí hotové obrazy předá a ta je na vlastní náklady vystaví v budově vystavené speciálně pro epojej. Jenže dlouho zůstaly uskladněné v Muchově ateliéru na zbirožském zámku.

Odtud pak putovala dvacítka obrazů do New Yorku, Paříže, na zámek ve Slatiňanech, až skončily v 50. letech na zámku v Moravském Krumlově, kde byly v letech 1963 až 2011 vystaveny. Pak se rozjely velké spory.

Praha chtěla své dílo získat, jenže někteří dědicové Alfonse Muchy žádali vrácení obrazů do jejich rukou, protože hlavní město nesplnilo podmínky, za kterých dílo obdržela, a věc se dostala až k soudu. Letos došlo k „uzavření příměří“ a Praha hledá pro Muchovu epopej důstojné místo.

Ani o ústecké epopeji zatím není známo, kde bude uložena, až výstava, v rámci které ji až do 30. června mohou návštěvníci krajského města vidět, skončí. Drama se tu ale nekoná. Ústecké muzeum chce 14 z 15 obrazů, které nyní visí v jeho prostorách, odkoupit od firmy STZ Development, která je následovníkem zkrachovalé Setuzy, v dávných dobách „Schichtovky“.

I po případném odkupu bude stále sedm obrazů chybět

„O odprodeji uměleckých děl s muzeem jednáme. Budeme rádi, když tato významná umělecká díla naleznou důstojný nový domov, kde budou přístupná široké veřejnosti. Detaily jsou nicméně stále předmětem jednání,“ uvedl Ladislav Namyslov z STZ Development.

Pokud by odkup dopadl pro muzeum dobře, mělo by ve svých depozitářích větší část z celého schichtovského cyklu, stále jim ale bude chybět 7 obrazů do celkových 22. Jejich motivy sice historici znají z pohlednic a školních reprodukcí, originály ale nemají.

Je to ta část epopeje, která nese motivy s německy mluvícími osobnostmi české historie, jako jsou třeba příjezd Valdštejna do Chebu, obrana Karlova mostu před Švédy nebo scenerie s hradem Střekov a povýšení Ústí na královské město.

Odborníci nevědí, zda se ztratily během přelomových let 1938 a 1948, nebo mnohem později. Rádi by ale sestavili epopej celou.

„Tak trochu předpokládáme, že část z nich visí v ústeckých obývácích, protože se k nim někteří lidé ,dostali ve správnou chvíli‘ a odnesli si je. Pokud to tak je, budeme rádi, když se nám obrazy dostanou do muzea. My slibujeme, že nikoho nebudeme pranýřovat, naopak z něj ještě uděláme velkého dárce a dobrodince,“ podotkl s úsměvem historik.

Nejčtenější

Soukup o chomutovském hokeji: Byl to podvod na mě, dluh je gigantický

Chomutovští hokejisté se loučí s fanoušky po posledním barážovém duelu.

Je v šoku. Z dluhů Pirátů, které označil za gigantické. Ze své role, kterou prý měl po převzetí klubu hrát. Ale ani po...

Zemřel Štěpán Popovič, uznávaný manažer, který pomohl Petru Kellnerovi

Předseda představenstva a generální ředitel AGC Flat Glass Czech Štěpán Popovič

Ve věku 73 let zemřel Štěpán Popovič, nejvýraznější polistopadový manažer, který působil na severu Čech, a jeden z...

Valach k Pirátům: Díky, že jste nemocného syna připravili skoro o milion

Chomutovský Juraj Valach ve speciálních dresech, v nichž Piráti nastoupili...

Jeho osud je už beztak pohnutý, kvůli působení v hokejovém týmu Pirátů Chomutov ještě pohnutější. „Děkuji vedení...

Přestává to být legrace, říká o Chomutovu obránce Dietz

Zklamaný chomutovský Stanislav Dietz po prohře s Pardubicemi.

Dluhový příběh nekončí. Většina hokejových Expirátů už sehnala angažmá jinde nebo si ho ještě hledá, přesto se dál...

Nebavilo ho být ajťákem, chtěl dělat něco smysluplného. Začal vařit pivo

Jan Chmel vybudoval pivovar v bývalém chlévě, trvalo mu to dva roky. Roční...

Jan Chmel vybudoval pivovar v Siřemi na Lounsku. Obec ho okouzlila stejně jako kdysi spisovatele Franze Kafku. První...

Další z rubriky

Radnicím dochází trpělivost, líčí radarové pasti na nezodpovědné řidiče

Ilustrační snímek

Větší pozor na dodržování rychlosti si musejí začít dávat řidiči na severočeských silnicích. V Děčíně a Teplicích se...

Nová teplická záchytka má plno, za pobyt však platí jen třetina opilců

Interiér teplické záchytné stanice, která je v areálu nemocnice. Ta spadá pod...

Jediná záchytná protialkoholní a protitoxikomanická stanice v Ústeckém kraji má za sebou první měsíc provozu. V areálu...

Nebavilo ho být ajťákem, chtěl dělat něco smysluplného. Začal vařit pivo

Jan Chmel vybudoval pivovar v bývalém chlévě, trvalo mu to dva roky. Roční...

Jan Chmel vybudoval pivovar v Siřemi na Lounsku. Obec ho okouzlila stejně jako kdysi spisovatele Franze Kafku. První...

Najdete na iDNES.cz