„Do Německa nesmíme, protože vozíme opiáty a léky a mohlo by se to brát jako pašování,“ vysvětluje Pavel Šebesta, vedoucí dispečinku Zdravotnické záchranné služby Ústeckého kraje, proč musí sanitky na hranici stavět.
Ze stejného důvodu nesmí ani němečtí záchranáři do Česka. Podle Šebesty se to přitom stává několikrát do měsíce. Brzy se transport zjednoduší.
„Smlouva o záchranné službě mezi Ústeckým krajem a Saskem se už upřesňuje a v definitivní podobě bude podepsána v polovině listopadu,“ uvedl náměstek hejtmana Stanislav Rybák.
Ústecký kraj ji podepíše ještě spolu s Libereckým a Karlovarským, bude to první dohoda svého druhu v Česku. Podle Šebesty bude prospěšná i v případě velkých dopravních nehod a jiných neštěstí, při nichž budou moci záchranáři spolupracovat.
Nemělo by se přitom stát, že zatímco tato bariéra padne, nahradí ji jiná - jazyková. Jen část záchranářů totiž umí německy. Mohou si však zajistit tlumočníka na čísle 112 či využít pro zápis jména a dalších údajů o pacientovi dvojjazyčné formuláře.
S diagnózou problém není, ta se uvádí číselným kódem - například I219 znamená akutní infarkt myokardu.
