V čem projekt stavebnicového vozidlového simulátoru spočívá?
Projekt je dlouholetý a teď jsme, řekl bych, před půlkou. Je to jednoduše řečeno půlka auta, která je ze všech stran pohyblivá a věrně napodobuje přetížení, nebo dokonce zatáčky. Jedná se o simulátor, takže na něm jde testovat bezpečnost různých úseků silnic, ergonomické prvky auta, a dokonce únava řidiče. Jeho unikátnost spočívá v tom, že platforma, na které je umístěn, se pohybuje všemi směry. Bude nám sloužit hlavně pro výuku a testování.
Je to čistě univerzitní záležitost, nebo simulátor pomůže nějak i veřejnosti?
Ve spolupráci s místní samosprávou, ať už děčínskou, ústeckou, nebo krajskou, se dají například testovat úpravy nebezpečných úseků. Vybrané místo můžeme poměrně věrně převést do virtuální reality a zjistit, proč je místem častých nehod a jak ho upravit. Rovnou změny znovu nasimulujeme a uvidíme, zda naše návrhy opravdu pomohou. Navíc už proběhly prvotní rozhovory se společnostmi, které by v kraji chtěly testovat autonomní řízení, a pokud se dohodneme, budeme spolupracovat i s nimi.
Kolik lidí na vytvoření modelu pracuje?
Našich studentů je zapojeno pět, akademičtí pracovníci čtyři a pak samozřejmě nějaký management. Je to projekt přeshraniční, takže na tom spolupracuje ještě vysoká škola v německém Zwickau. Oni si budují něco podobného, ale za trochu menší peníze. Celý projekt je plánován tak, abychom my i Zwickau pak oba modely mohli používat ke studiu našich žáků.
Kdy očekáváte, že by mohl být projekt dokončený?
Na konci roku budeme kupovat hlavní konstrukční prvky a příští rok o prázdninách se bude konstruovat již finální podoba. Myslím, že příští rok někdy okolo června nebo července by mohlo být hotovo a simulátor plně funkční.
V dnešní době zápasí střední i vysoké školy s nedostatkem studentů. A bojují s tím různě, třeba zajímavými projekty pro praxi. Je simulátor takovým lákadlem?
Ano, chceme proti tomu bojovat právě takovýmito projekty, snažíme se být pro ně něčím zajímaví a atraktivní. Máme už dvě prakticky vybavené laboratoře, takže vysvětlujeme zájemcům, že díky nám budou mít zajímavou praxi a mohou jezdit na zkušenou třeba do Německa. Snažíme se jim ukázat, že i přesto, že nejsme velké pracoviště, dokážeme sebe i studenty napojit na zaměstnavatele.
Funguje tento systém?
Myslím, že se to pomalu zlepšuje. Upřímně – domnívám se, že kdybychom to takhle nedělali, tak už v Děčíně nejsme. Demografie je bohužel neúprosná a všechny vysoké školy stahují studenty, kde mohou a jak mohou. Loni jsme po hrozně dlouhé době otevřeli i magisterské studium, takže z dvaceti let, co má ČVUT v Děčíně pobočku, je to teprve rok, co produkuje i inženýry. Nyní už tedy naši odborníci nemusí odcházet pro vyšší vzdělání jinam, ale mohou zůstat u nás. Poté, co si dodělají magisterský stupeň studia, samozřejmě někteří odcházejí, ale vidím, že minimálně polovina jich zůstane na severu Čech a rozšiřují tu základnu odborníků, takže to má smysl.
