„Mnozí si mezi sebou říkají: Proč jdeš na obvod a ne přímo na akutní příjem, kde ti hned udělají i všechny odběry,“ přibližuje myšlení některých pacientů primářka Bednářová, jejíž oddělení má 9 lůžek, 5 ambulancí a pracují zde další tři kmenoví lékaři.
Kteří lidé vaše oddělení nejčastěji zneužívají a s jakými potížemi třeba přijdou?
Pacient například podepsal revers v nemocnici v jiném městě a za tři hodiny přijede k nám, že se chce nechat dovyšetřit. Přijíždějí lidé z jiných měst a říkají, že si mohou vybrat, kde je ošetří. Vybírat si akutní péči je zvláštní. Když je mi velmi špatně, jdu do nejbližší nemocnice. Pak nám pacienti nadávají, že musejí čekat. Je hezké, že si myslí, že jsme nejlepší, ale nelze stihnout vše nebo suplovat obvodní lékaře. Lidem také dojdou léky, další si nevyzvednou, a když je jim zle, přijdou k nám. Nebo po propuštění z nemocnice si pro léky do lékárny ani nedojdou, protože by na ně dopláceli. To je zneužívání celé zdravotní péče a bohužel dnes běžný standard.
Opravdu musíte ošetřit i pacienty, kteří evidentně okamžitou pomoc vůbec nepotřebují?
Když někdo vypije lahev vodky a přitom kouří marihuanu, nemá na urgentním příjmu co dělat. Tito mladí jsou navíc velmi arogantní. Ani zablokovaná záda a krk nepatří na urgentní příjem. Ovšem nelze někoho neošetřit. Řada pacientů přijde s maličkostí a stý první ne. Pacientovi s bolestmi zad nemůžeme říci: Běžte na obvod nebo rehabilitaci. Za těmito potížemi může být ukryto cokoli. Infarkt, prasklé aneuryzma... Vyšetříme všechny, i když nás to leckdy hodně zdržuje. Bohužel pacientů, kteří opravdu potřebují urgentní pomoc, je vcelku málo. S nadsázkou řečeno je někdy radost mít normálního, opravdu nemocného pacienta a hned mu pomoci.
Zmínila jste opilé pacienty, již bohužel končí také na vašem oddělení. Jak vypadá situace dnes, kdy v regionu není žádná záchytka? Kolika opilcům se musíte věnovat?
Řádově kolem 800 ročně a někteří jsou velmi agresivní. Máme i stálou klientelu asi 20 bezdomovců, kteří chodí opilí pravidelně, někdy i dvakrát za den. Kromě klinických opilců jsou pacienti například po autonehodě nebo s kolapsy, kde je na první pohled něco jinak. Když jim dáme dýchnout, mají 4 promile alkoholu v dechu. Měli jsme pacienta i s 6 promile, dvě promile jsou standard.
Po 15 letech je naděje, že kraj bude mít záchytku. Máte už nějaké informace, kdy začne přijímat první pacienty a kde bude?
Nemám tušení, kdy a kde bude. Moc bychom si po zkušenostech z jiných měst nepřáli, aby byla v Ústí. Bezdomovci, které na záchytku přivážejí, pak v okolí už zůstávají. Obávám se, že tím budou argumentovat všechna města. Nemocnice v Ústí ale funguje jako traumacentrum, kardiocentrum nebo iktové centrum. Máme spoustu jiné práce, než abychom se zabývali opilci z celého kraje. Myslím, že máme fungovat pro jiné pacienty a nemůžeme být přetížení.
Jakých pacientů ošetřujete nejvíce?
Nejvíce je pacientů s mnohočetnými zraněními například po autonehodách, pádech z kola, ze skal, piloti ultralightů. Jich je zhruba 120 až 130 za rok. Přibývají ikty, tedy mrtvice, máme pacienty s drobnými úrazy a nejvíce je interních, což jsou srdeční selhání, arytmie, selhání ledvin, jater, respirační selhání, choroby zažívacího traktu, vředy na žaludku. Velmi přibylo lidí s diagnózou zhoršení stavu, já bych řekla spíš stáří.
Co přesně tím myslíte?
Jsou to staří lidé, kterým je nad 80 let. Pošlou nám je, protože například nechtějí jíst a pít. Péče o takové pacienty v kraji chybí a nám je jich opravdu líto, ale zdaleka nepatří mezi urgentní pacienty. Chápu rodiny, že často nemají čas ani sílu pečovat o ležícího pacienta. Pomohla by nám velmi kvalitní hospicová péče, která zcela chybí. Staří lidé by měli mít velmi kvalitní a důstojnou péči. I v domovech důchodců, protože je to jejich poslední domov. Zatím je často naloží do sanitek, ti lidé ani nevědí, co se s nimi děje, kam jedou. Přijedou k nám, že nejedí a nepijí. Takových případů je 30 až 40 za měsíc, my je ošetříme a posíláme zpět. Pro nás je to zatěžující a pro ně nedůstojné. Je to tristní.
Je něco pozitivního na vaší práci?
Je to krásná práce, jinak bychom ji nedělali. Každý den je jiný a i po řadě let vás může něco překvapit. Hlavně musíte mít pokoru před medicínou a zdravě se bát. Nespravujeme auta. Přijede sto pacientů s infarktem a ten stý první může být úplně jiný. Řešíme nejrůznější diagnózy a leckdy je záchrana života o vteřinách. A občas nám i někdo poděkuje, že jsme mu zachránili život.
Co vás na vaší práci nejvíce těší a v čem je podle vás vaše oddělení výjimečné?
Velmi mne těší, jak perfektní spolupráci máme s lékaři z rentgenu, magnetické rezonance, z CT, které jsou jen pár kroků od nás, což pomáhá nejen nám, ale zejména pacientům. U nás také slouží lékaři z celé nemocnice a i tato spolupráce je perfektní. Kdykoli zavoláme, jsou k dispozici. Nedávno jsem byla na semináři o nových zobrazovacích metodách v kardiologii, kde se ptali, v které nemocnici jsou ihned schopní udělat rezonanci srdce. Nikdo z celé republiky se nepřihlásil. U nás se domluvíme téměř ihned na jakémkoli vyšetření, pokud je to nutné. Máme velmi dobře propracovaný systém spolupráce a dobré časy rychle poskytnuté péče.
Je naopak něco, co vás štve a mrzí?
Popravdě nechápeme takzvané „vyšetření do cely předběžného zadržení“. Když někdo někoho zabije, vykrade vám dům, způsobí těžkou havárii a policisté ho chytí, vozí ho k nám, abychom ho vyšetřili. Aby v cele neměl nějaký zdravotní problém. To je podle mne zcela absurdní a nevidím důvod, proč zloděje, násilníky, pedofily a vrahy vyšetřovat, aby se jim v cele nic nestalo. Bohužel těchto vyšetření neustále přibývá a dnes už je k nám přivážejí denně.
