Antonín Moravec věří tomu, že pouliční hudba do měst patří. „Města by měla umělcům vycházet vstříc. Záleží ale na kvalitě muzikantů. Kdyby mi někdo hrál pod oknem dokolečka čtyři písničky a ještě blbě, asi bych ho polil kýblem vody,“ směje se pořadatel.
Kultura v Teplicích a Antonín Moravec - pro spoustu lidí jsou to synonyma. Jak se s tím žije? Není to příliš svazující, když od vás lidé očekávají další a další akce?
Žije se mi dobře, dělám, co mě baví, a baví to i lidi kolem mě. Zajímá je to a zajímá to i vystupující umělce. Nemusím to ale dělat a to je pro mě také velmi důležité. Žádný závazek necítím, možná se jednou ráno vzbudím a řeknu si, že chci dělat něco jiného, a bez výčitek začnu. Jestli jsou kultura v Teplicích a Antonín Moravec pro někoho synonyma, je to pouze příjemný pocit, že to tak někdo vnímá. Já sám vím, že to není pravda. Ale je to hezké občas slyšet. Faktem je, že řada lidí automaticky předpokládá, že budu kulturní akce dělat i v budoucnu, a jsou zvědaví, jaké budou. Na to kolikrát odpověď nemám.
Určitě ale můžete prozradit, kdy opět začne série Malých Paříží, hudebních setkání v altánu před Zahradním domem.
Malé Paříže začnou o předposlední květnové neděli. Letos to vychází na 21. května, což bude týden před zahájením lázeňské sezony.
Hlásí se vám účinkující sami, anebo je o ty dobré nouze?
Účinkující se často hlásí sami, hlavně ti, kteří zde vystupovali už v minulosti. Každý rok ale také celou řadu umělců oslovuji. Navíc se akce rozšířila i do Ústí nad Labem a do Děčína a umělcům vyhovuje možnost vystoupit v jeden den na vícero místech. Je to ale stejné jako se vším. Čím je umělec lepší, tím je pro mě finančně nedostupnější. Jsem však přesvědčený, že úroveň vystupujících je velmi vysoká, a já jim moc děkuji za to, že na mé akce chtějí jezdit i poněkolikáté, a ačkoli jejich cena za tu dobu i několikanásobně stoupla, vždy se spolu domluvíme. Malá Paříž má mezi umělci údajně velmi dobrý kredit. A to je velká deviza.
Spolupracujete také s řetenickým rockovým klubem Knak, kde máte pravidelnou talkshow. Netrpí tím akce v Zahradním domě?
Za mého dětství to bylo kino Svět a já se v Řetenicích narodil a strávil tam podstatnou část svého života. Moji rodiče dodnes v Řetenicích bydlí. V únoru jsem tam měl například zpěváka Petra Koláře, kterého asi není třeba představovat, člena 4TETu Dušana Kollára a vynikajícího kytaristu Tibora Židu. Někteří mí hosté se ale do tohoto prostoru nehodí a rozhodně neplánuji své aktivity trvale přesunout do Knaku na úkor Zahradního domu. Nemám ale problém někomu pomoci. U produkčního Knaku navíc vidím, že o spolupráci se mnou stojí a snaží se mi vyjít vstříc.
Už jste zmínil, že jste se svými akcemi rozkročil i do Ústí nad Labem a do Děčína. Budou pokračovat i letos?
Letos by měl Malý Hamburk v Mušli v ústeckých Městských sadech proběhnout už třetím rokem. Všechna dosavadní jednání tomu nasvědčují, tak se to snad podaří. Pozitivní ohlasy mělo také loňských premiérových 18 nedělních odpolední Rogalo DC na Smetanově nábřeží v Děčíně. Takže jak v Teplicích, tak v Ústí a Děčíně by měly mít tyto akce pokračování. A tady mi dovolte říci, že neznám ve svém okolí nikoho, kdo by za jeden rok uspořádal více než 50 hudebních minifestivalů ve veřejném prostoru na třech místech současně. Umělci, kteří na akce jezdí, tvrdí, že jsem jediný v Evropě. A tady začínám být pyšný (smích).
Chystáte se letos opět uspořádat i Teplické živo, kdy na mnoha místech města vystoupí desítky umělců? Loni jste musel kvůli nepříznivému počasí akci zrušit.
Chystám a doufám, že Teplické živo skutečně uspořádám. Pan režisér Bednárik vždycky říkal, že všechno, co se nám povedlo, vzniklo na mrtvolkách nápadů, které se nám nepovedly. Nikdy nevíte, co se podělá.
Svými akcemi a jejich oblibou dokazujete, že pouliční muzika do měst patří, do lázeňských tím spíše. Proč to podle vás v reálu vázne? Měly by radnice vyjít hudebníkům vstříc?
Určitě měly. Hudebníci veřejné prostory oživí. Samozřejmě to má i druhou stranu mince v podobě nekvalitní nebo hlasité hudby, stížností, které musí město následně řešit, a dalších a dalších problémů, na konec jejichž výčtu ani nedohlédnu. To je hlavní důvod, proč se některá města rozhodla pro nejrůznější omezení. Všude žijí lidé a ti lidé chtějí, aby se jim jejich život líbil. Kdyby i mně někdo hrál pod oknem dokolečka čtyři písničky a ještě blbě, asi bych ho po čase polil kýblem vody. Nemám na to recept, ale pokud se ptáte takto obecně – ano, město by mělo vycházet hudebníkům a umělcům vstříc, a to ve vlastním zájmu. A ve vlastním zájmu si také vytvářet svá pravidla. Hranice těch pravidel je tenká a pohyblivá podle lokalit. Já osobně mám hraní na ulici moc rád a podporuji ho. A v tomto směru je asi jedno, jestli je město lázeňské, nebo ne. Obávám se ale toho, že až ministr financí narovná podnikatelské prostředí natolik, že pouliční hudebníci budou vydávat účtenky, tak bude s pouličním hraním konec. Když všichni, tak všichni.
