Jana Plíhalová je srdcem železničářka. Začínala jako průvodčí a postupně u dráhy vystřídala řadu profesí. V dětství jezdívala do Litoměřic navštěvovat svého strýce, jenž pracoval jako náčelník traťové distance na nádraží, které později s manželem zakoupili.
Jak jste se dostala k bývalému litoměřickému nádraží?
Před pěti lety jsme si s manželem během dlouhé cesty po dálnici z Moravy v autě povídali o tom, kde bychom za rok chtěli oslavit své padesátiny. Tenkrát jsem manželovi řekla, že bych je chtěla oslavit na nádraží. Manžel se tomu trochu usmíval. Během měsíce jsme se pak na poslední chvíli dozvěděli o dražbě bývalého litoměřického nádraží, budovu jsme vydražili a nakonec jsme v ní narozeniny oslavili oba.
Jaká je historie zrušeného nádraží?
Provoz na trati Rakouské severozápadní dráhy v úseku Lysá nad Labem – Ústí nad Labem západ byl zahájen 1. ledna 1874. Nádraží ale bylo otevřeno až o deset let později. Původně bylo totiž nádraží postaveno daleko za městem (dnes bývalé nákladové nádraží), ale velice brzy se zjistilo, že lidem se tak daleko nechce chodit. Proto provizorní čekárnu, jež stála na tomto místě, přestavěli na tuto krásnou budovu v podobě pozdně klasicistního zámečku. Nádraží bylo pro cestující zrušeno v roce 1958 a od té doby ho České dráhy využívaly jen jako kanceláře a byty. My se o něj staráme od března roku 2013.
Jak vznikla kavárna s názvem Káva s párou?
Přemýšleli jsme, jak nejlépe nádražní budovou využít. Když jsem viděla ten krásný výhled na parkány, napadlo mě, že by tu mohla být hezká kavárna. Manžel byl zpočátku proti, obával se, že kavárna bude příliš daleko od centra města. Nakonec ale souhlasil. Vymýšleli jsme název, a když nás napadla Káva s párou, začali jsme shánět lokomotivu.
Což se nakonec podařilo...
Parní lokomotivu z roku 1897, která jezdila až do roku 1973, objevil v kovošrotu veliký milovník parních strojů Jiří Mach. Odkoupil ji, rozebral a se synem krásně opravil. Původně měla vozit děti z Noutonic do Postřižína, to se však nezdařilo. Tak jsme ji v roce 2014 koupili my. Jeřábem jsme ji vyzvedli ze silnice až sem nahoru, kde jsme připravili koleje, po kterých jsme ji dopravili až před kavárnu. Lokomotiva nyní stojí víceméně na místě, kudy vedla původní trať zrušená v roce 1958.
Má lokomotiva jméno?
Loni v září jsme oslavovali 120. narozeniny naší mašinky, datum jsme určili na svátek svatého Václava. Zároveň jsme ji i pokřtili Machšinka, na počest pana Macha, který ji opravil.
A u mašinky nakonec nezůstalo…
Chtěli jsme nějak zajímavě využít prostor před kavárnou a napadla nás zahradní železnice. Domluvili jsme se s kamarády ze smíchovského Království železnic a kluci od nich nám ji postavili. Nechtěli jsme však mít nějaké no name domečky, a tak jsme postavili miniatury dominant Litoměřic. U železnice se zastavují zejména děti, ale táhne i jejich tatínky.
Proč se váš spolek jmenuje Zrušená zastávka?
Chceme, aby lidé věděli, že tato budova bývala nádražím. Do budoucna plánujeme vybudovat dole v přízemí něco jako muzeum, mohlo by vzniknout už během roku.
Čím loni spolek zahájil činnost?
V květnu jsme uspořádali slavnostní příjezd Josého Rizala. Před 130 lety, 13. května 1887 totiž na toto nádraží přijel filipínský národní hrdina José Rizal. Zde ho vítal jeho přítel, ředitel zdejšího reálného gymnázia Ferdinand Blumentritt. Na počest obou pánů jsme zinscenovali jejich tehdejší setkání a obešli všechny jejich litoměřické busty.
V září jste pak nádraží otevřeli dětem...
Máme rádi pohádku Nejlokomotivovatější lokomotiva. Spolek ProDivadlo ji hraje v Praze na hlavním nádraží. Požádali jsme je, aby ji zahráli u nás, a nakonec z toho vzniklo deset představení. Od ledna chceme každý měsíc pořádat jedno pohádkové divadelní představení.
Na Silvestra jste zase vyrazili do zrušeného tunelu...
Pár kroků od kavárny je bývalý železniční tunel z roku 1874. Po přeložení trati v roce 1958 v něm vlaky přestaly jezdit a nějaký čas sloužil třeba jako sklad. Majitele tunelu jsme požádali, zda by bylo možné tímto místem projít. Původně jsme si mysleli, že by mohlo přijít asi 50 lidí, ale nakonec jich bylo přes 200. Prošli jsme tunelem, pak jsme se podívali sem na bývalou zastávku a přes náměstí jsme šli až na horní nádraží. Byla to moc hezká silvestrovská procházka.
Co plánujete dále?
Letos v říjnu, kdy uběhne 60 let od zrušení nádraží, chceme uspořádat připomenutí tohoto výročí.
