V kopřivách jsme našli zbytky mlýnu na střelný prach, říká historik

  11:09aktualizováno  11:09
Historik Kamil Podroužek a jeho studenti objevili u Konojed na Litoměřicku ojedinělý historický objekt - zbytky barokního mlýnu na střelný prach. „Zřejmě ho tu po třicetileté válce nechal postavil generál dělostřelectva Jan Špork,“ usuzuje Podroužek.

Historik Kamil Podroužek u torza barokního mlýnu na střelný prach. | foto: Pavel Křivohlavý, 5plus2.cz

Zarostlé údolí Úštěckého potoka skrývá dosud málo známé tajemství vojensko-podnikatelské činnosti někdejšího rodu Šporků. Mezi vzrostlými náletovými dřevinami a hustým kopřivovým porostem se nalézají zbytky barokního mlýnu na střelný prach. 

Tento zvláštní objekt teď prozkoumává historik Kamil Podroužek se studenty historie filosofické fakulty UJEP.

Fotogalerie

Jak jste mlýn na střelný prach objevili?
V Konojedech jsme zpracovávali tříletý studentský projekt Terra Sacra Incognita, kdy jsme mapovali tamní historické stavby. Při průzkumu okolí obce jsme v údolí potoka objevili dva rozpadlé objekty, které byly evidentně navázané na vodní tok, protože u nich byly náhony a retenční nádrže. Bylo jasné, že to jsou bývalé mlýny. Proč ale byly dva tak blízko u sebe, necelých 200 metrů, nebylo jasné. Navíc na dost odlehlém místě na samé hranici katastru. Proto jsme začali hledat ve starých mapách.

Co ukázaly?
Při průzkumu prvního katastrálního měření z roku 1843 jsme zde našli zakreslené dva mlýny. Starý katastr jsme konfrontovali s prvním vojenským mapováním, jehož záznamy se pro toto území dochovaly z let 1782-1783. Tam je spodní mlýn jmenovaný jako Kornmühle (obilný mlýn) a horní jako Pulvermühle, což je v němčině označení pro mlýn na střelný prach. A to nás zaujalo! Protože leží na Konojedském panství, je zde přímá návaznost ke generálu dělostřelectva Šporkovi, která nás přivedla k myšlence, že by se mohlo jednat o barokní výrobní projekt.

A tak jste se vrhli do kopřiv...
V následném průzkumu terénu jsme ověřovali, zda se opravdu jedná o bývalý mlýn, kde se mlel střelný prach. Našli jsme retenční nádrž, rybník napojený na náhon a vedle jsme zaznamenali dva rozhodující objekty, které vypovídají o existenci mlýna, tedy lednici a mlýnici. V lednici se otáčelo mlýnské kolo, které pohánělo mlýnské složení. Mlýnice přitom leží mimo hospodářské a obytné objekty, což je pro obilné mlýny novověku netypické, ty mají mlýnici jako zadní díl stavení. Stavba vypadá jako chalupa, má světnici, síň, jen místo chléva je mlýnice. Z toho plyne, že se zde jedná buď o středověký objekt, nebo to není obilný mlýn.

Kde jste našli odpověď?
Ukázal nám ji charakter zdiva, které je šíbrované a provázané běhouny a vazáky. Zdivo provázané na hloubku jasně ukazuje, že se nejedná o středověkou stavbu. Z hradů známe středověký způsob zdění, kde se vyzdí dva líce nezávisle na sobě a prostor mezi nimi se vyplní řídkou maltou s úlomky kamení. Charakter zdiva zde je jednoznačně novověký. Mlýnice však stojí mimo ostatní budovy, není to tedy obilný mlýn. Ale mohla by to být pila.

Co prozradilo, že není?
Ukazuje to charakter vodního motoru a mlýnice. U obilných mlýnů či u hamrů se používá náhon na horní vodu. Voda padá na hřídel a obrovská kola s průměry tři až pět metrů roztáčí ve směru toku. Zde se ale jedná o mlýn na spodní vodu, který používá malá a široká kola, aby dosáhl rychlejší rotace. Vysoké otáčky používaly pily. Ty však zase v mlýnici potřebovaly dlouhý prostor na řezání trámů. A zde je mlýnice poměrně malá a čtvercová, takže to tedy nemohla být pila. Formální struktura objektu tak potvrzuje výpověď pramenů, že se jedná o mlýn na střelný prach.

Přibližte, jak u něj vypadalo vnitřní mlýnské ústrojí?
Obilné mlýny měly jeden kámen ležák a druhý běhoun, zrní propadávalo běhounem, který ho svým otáčením drtil, a mouka padala kolem ležáku do lubu. Mlýny na střelný prach takto pracovat nemohly, protože by okamžitě došlo ke vznícení. Ve mlýnech na střelný prach býval velký ležák s průměrem asi metr a půl, po němž se otáčelo kolo, které jej po obvodu válcovalo. Jednotlivé ingredience střelného prachu se na ležák pokládaly vlhké a musely se neustále podlívat.

Z čeho se střelný prach vyráběl?
Dýmný neboli černý střelný prach má jako základní složky sanyrt, dřevěné uhlí a síru, která byla často nahrazována nebo doplňována borovou smůlou. Ta totiž obsahuje těkavé éterické látky, které se dobře zapalují. Každá tato složka se napřed musela rozemlít a poté během opětovného drcení smíchat s dalšími.

Jak tenkrát získávali sanytr neboli dusičnan draselný?
Na velkých lánech kolem poplužního dvora chovali dobytek, jehož močovina byla výborným zdrojem sanytru. Ve stájích těžili hlínu, kterou pak louhovali. Profiltrovaná voda obsahovala rozpuštěný ledek amonný, z něhož při sušení vyrůstaly bílé krystaly. Tento způsob se praktikoval velmi dlouho. Ještě v 19. století existoval institut sanytrníků, kteří měli císařské povolení, aby mohli za drobnou úplatu kopat hlínu ve stájích.

A odkud brali síru?
V baroku se už se sírou na evropském trhu běžně obchodovalo. Nejbližší sirné doly byly na území dnešního Polska, v bývalém Prusku. Je však možné, že ji dobývali někde v okolí. Na střelný prach jí nebylo potřeba moc, byla nutná jen pro vznícení, pak už hořel uhlík. Ledek amonný působil jako okysličovadlo.

Kde hotový mokrý prach sušili?
V dobových pramenech nacházíme zmínky, že se běžně sušil na sluníčku, neboť nad ohněm by mohlo dojít k zapálení. Z jiných pramenů víme, že při prachárnách existovaly i vyhřívané sušárny. A tu jsme i zde našli.

Jak to tehdy měli s bezpečností práce?
Bezpečnost byla vždy věcí obsluhy. Na majetcích šlechty, kde pracovali lidé, jimž to nepatřilo, na něco takového moc nehleděli, požáry byly na denním pořádku. Proto také tyto objekty stojí daleko od osídlení a lidé sem jen docházeli do práce. Byla to vlastně továrna.

Kdo ji nechal postavit?
Zatím nemáme dohledané písemné prameny, ale z charakteru staveb je jasné, že vznikly na počátku novověku. Předpokládáme, že je nechal vybudovat generál Jan Špork někdy po roce 1650, když získal konojedské panství. Takto rozsáhlou investici by zde do této doby nikdo nebyl schopen zaplatit, takže to musel být buď on, nebo jeho potomci.

Kdo byl generál Špork?
Velmi zajímavá osobnost a typický produkt třicetileté války. Z obyčejného sedláka a bubeníka císařské armády se vyšvihl do pozice generála a vlastníka rozsáhlého majetku. Osob podobného osudu tu bylo víc, třeba na sousedním panství generál de la Corona. Třicetiletá válka přinášela možnost stát se z neurozeného urozeným. Neurozenost původu ale generálu Šporkovi nemohla česká šlechta zapomenout a velké zastání neměl ani u samotného císaře.

Byl ale velmi podnikavý…
V Konojedech na terasách svahu Bukové hory vysadil moruše, snažil se o výrobu hedvábí. Nepodařilo se mu ale odchovat bource morušového. Pak se zabýval pěstováním sazenic moruší, s nimiž obchodoval po celé Evropě, a byl i vrchním dodavatelem moruší na císařský dvůr. Založil také poplužní dvůr, pivovar a soustavu mlýnů. A v podnikání mu hodně pomohlo, že jako generál dělostřelectva rozuměl výrobě střelného prachu.

Jak mu šel prodej, když třicetiletá válka už skončila?
Konojedské panství leží v těsné blízkosti několika dálkových obchodních cest – po Labi, přes Kravaře z Prahy do Görlitz a na druhé straně řeky do Drážďan a Lipska. Na nich se obchodování s komoditami dařilo.

Dokdy až se zde střelný prach vyráběl?
S dobou generála Šporka mletí skončilo. Budovy se pak využily k zemědělským účelům. Později zde byly už jen zemědělské sklady a ustájení dobytka. Našli jsme letecké snímky z let 1932 a 1938, kde je vidět, že objekty ještě mají střechy. Po roce 1945 však oba bývalé mlýny zanikly.

Nejčtenější

Dycky Most!, Litvinoff a další hlášky, které se mezi lidmi chytly

Martin Hofmann a Zdeněk Godla při setkání herců ze seriálu Most! ve zdejším...

Hláška Dycky Most! z populárního seriálu si získala velkou popularitu mezi lidmi. Je na propagačních předmětech, létá...

Výbuch před 30 lety rozbil v Ústí tisíc oken, nejspíš za ním stála StB

V atriu ústeckého krajského národního výboru vybuchly 8. února 1989 dvě nálože....

Mnohacentimetrová vrstva skla na zemi, vysypaná okna a kráter v záhonu. Přesně před 30 lety, 8. února 1989, vybuchly v...

Uhelné Podkrušnohoří se promění v krajinu jezer a zásobárnu vody

Jezero Milada je hluboké až 24,7 metru, dlouhé 3,2 kilometru a široké 0,7...

V krajinu obřích jezer, z nichž tři budou mít rozlohu přes tisíc hektarů a budou sloužit jako strategická zásobárna...

Na kostele se nahnula hvězdice, při jejím sundávání se našla tajná schrána

Z kostela nejsvětější Trojice v obci Jiřetín pod Jedlovou museli hasiči sundat...

Nejdelší žebřík, který mají krajští hasiči k dispozici, museli využít tento týden v Jiřetíně pod Jedlovou. Hrozilo...

Jirkovští strážníci dostali kvůli chybě na mzdách milion navíc

peníze, ilustrace

Policie řeší případ neoprávněného vyplácení mezd městským strážníkům v Jirkově. Ti v letech 2015 až 2017 dostali navíc...

Další z rubriky

Nejvyšší soud zpřísnil Němci trest za pokus o vraždu české expřítelkyně

Obžalovaný Němec před Krajským soudem v Ústí nad Labem.

Nejvyšší soud v Brně zpřísnil trest muži z Německa za pokus o vraždu Češky. Místo osmi let si má odsedět devět roků....

Stometrový chemický tanker po půl roce čekání konečně vyplul do Hamburku

Chemický tanker proplouvá ústeckým Masarykovým zdymadlem

Jeden z největších u nás vyrobených chemických tankerů, se vydal na cestu do Hamburku. Dopoledne proplul Masarykovým...

Směna divadla a muzea vyvolává otazníky, zejména ohledně financování

Vedení Ústí a vedení kraje uvažují o směně dvou výrazných kulturních institucí...

Magistrát Ústí nad Labem se vrhá do zvláštní výměny. Známé a svými projekty proslulé ústecké muzeum by podle...

Najdete na iDNES.cz