Maluju to, co mě pozastaví a udiví. Je jedno, co to je, říká výtvarník

  9:35aktualizováno  9:35
V Galerii města Loun vystavuje respektovaný výtvarník Tomáš Bambušek. V minulosti vyzkoušel řadu technik, teď pracuje s plátnem a olejomalbou. Vedle toho je také herec. Nejbližší natáčení ho čeká teď na jaře. „Malování je u mě ale v současné době na prvním místě,“ prozrazuje.

Výtvarník Tomáš Bambušek | foto: Miroslava Strnadová, 5plus2.cz

Obdivuje a zaznamenává obyčejnou, velkolepou, drobnou, barevnou, bezbarvou, hovořící a hořící krajinu. Výstavu nazvanou Proč je všechno tak krásný tvoří tři desítky jeho převážně rozměrných olejomaleb. Expozice je k vidění až do 13. května. 

Fotogalerie

Lounská galerie představuje umělce, kteří jsou nějak s městem spjati. Nejinak je tomu i u Bambuška, všestranně nadaný umělec totiž sice působí v Praze, v Lounech se ale před 45 lety narodil.

Přečetla jsem si o vás, že jste scénograf, herec, performer, malíř… Která z „rolí“ je vám nejbližší?
Pokud se rozhodnu dělat tu kterou disciplínu, respektive jsem vyzván, pak se je snažím dělat, jak nejlépe umím a s láskou. Teď ale vede malování. 

Tomáš Bambušek

  • narodil se v roce 1972 v Lounech
  • v roce 1996 založil s bratrem Miroslavem divadelní platformu D. I. Lebedung
  • v roce 2002 nastoupil jako výtvarník do Činoherního studia v Ústí nad Labem
  • v roce 2005 se účastnil projektu Perzekuce.cz. V témže roce opustil severní Čechy a usadil se v Praze
  • v roce 2016 byl nominován na Českého lva za vedlejší roli ve Ztraceni v Mnichově
  • výstava Proč je všechno tak krásný potrvá do 13. května. Autor Tomáš Bambušek jí zájemce provede při komentované prohlídce 13. dubna od 18 hodin

Prolínají se všechny role dohromady, nebo máte oddělené období herectví, malířství…?
Prolínáme, prolínáme. U malování hrajeme role. U hraní v pauze čumákujeme do nitra rozkvetlého šípkového keře u cesty. TO přirozeně ovlivňuje ONO.

Název vaší výstavy evokuje dojem, že snad ani nedokážete vnímat a namalovat ošklivo. Je to skutečně tak, či je název spíše nadsázkou?
Maluju to, co mi skočí do očí, to co mne pozastaví. To, co mě na okamžik ve své obyčejnosti udiví, a v podstatě je jedno, co to je. Důležitý je pro mne samotný radostný akt malby, který jednoznačně nesouvisí s ošklivostí nebo krásou, pokud se dá vůbec hovořit o nějaké generální tezi ošklivosti. Samozřejmě, že vnímám ošklivost, zlobu, nesnášenlivost, lež valící se na nás v zamotaných drátěných hromadách (ryba smrdí od hlavy). Proč je všechno tak krásný je pro mne osobní radostné zvolání v okamžiku, kdy jsem pohnut.

Co pro vás znamená krajina?
Pro mne je neoddiskutovatelnou proměnlivou okolností, před kterou nelze uhnout. Toto neuhnutí přetavím ve vstřícnost, vezmu barvu a zaznamenávám.

Vyrážíte s plátnem, štětci a barvami malovat do plenéru, nebo jste ateliérový malíř? Malujte pak podle paměti či fotografií?
Tak i tak, do plenéru vyrážím s malým plátnem. S papírem a tužkou. S foťákem. Tento sběr poté v ateliéru zvětšuji a promalovávám, těžím ze záznamu paměti.

Vyzkoušel jste si řadu výtvarných technik, například jste tvořil i z barevných izolep, ze kterých jste dělal poutače a obrazy. Dělal jste i sochy. Nakonec jste si vybral tradičnější plátno, olejové barvy a téma krajiny. U vás bych ale čekala něco víc nekonvenčního, čím vás olejomalba nadchla?
Na médiu, skrz které prolévám tvořivost, nezáleží. Ale barva a plátno v posledních pár letech vítězí.

Kdo je první kritik vaší práce?
Prvním kritikem mé práce jsem já sám ve své pseudonymové poloze. Nepustím ven to, co nerezonuje s mým zásadním kritériem, které zní: Uvěřitelně, nekomplikovaně s určitou možností svobody zakoušet dívání a mít možnost v tom kterém díle nalézat prostor pro opětovné hledání.

S malováním jste koketoval už ve vaší lounské éře, kdy jste v 90. letech ve vodárně založil s bratrem Miroslavem amatérské divadlo, mimo jiné jste měl na starosti i výtvarnou stránku divadla. Pak jste si dal na čas výtvarnou pauzu, abyste se k plátnu opět později vrátil. Co bylo impulzem?
Založili jsme divadlo, nezakládali jsme „amatérské divadlo“. Amatérský ve spojení s divadlem mne tahá za uši, nos a chobot. Divadlo jsme v podstatě od počátku dělali na nejvyšší možné úrovni, tedy co do přístupu profesionálně. Výtvarnou pauzu jsem v podstatě od útlého věku neměl. Pro divadlo jsem dělal celou výtvarnou tvář, a to scénografii, kostýmy, plakáty, jeviště, hlediště… K intenzivnímu malování jsem se vrátil asi před šesti lety, a to díky nečekané události. Díky velkému nárazu. Prostě a jednoduše jsem se musel pořádně bouchnout, aby se mi rozsvítilo.

Jeden z vašich prvních obrazů – Třes třešně koupila v roce 1999 vaše budoucí žena za 1 500 korun. Máte ho doma?
Koupila, pověsila a za čas okouzlila autora a pověsila vedle obrazu.

S bratrem Miroslavem jste spolupracoval na řadě projektů, pracujete spolu aktuálně na něčem?
S Mírou se pracovně setkáme prostřednictvím divadla či filmu tak jednou dvakrát do roka. A jelikož jsme bratři v triku, tak naše tradiční diskuse nad tématy sem tam probleskují a jiskří.

Co máte v nejbližší době v plánu?
Zjara by mělo pokračovat natáčení nezávislého filmového projektu, jehož autorem a hybatelem je právě bratr Míra. V dubnu něco vypadne z televize a v létě mě čeká ještě jeden filmový projekt. Vypukne jaro, budu malovat pupeny, květy třešní, jabloně v sadu, obří louže na polních cestách a budu to prezentovat v rámci mých tradičních otevřených dveří v mém ateliéru ve Vraném nad Vltavou.

Nejčtenější

Dycky Most!, Litvinoff a další hlášky, které se mezi lidmi chytly

Martin Hofmann a Zdeněk Godla při setkání herců ze seriálu Most! ve zdejším...

Hláška Dycky Most! z populárního seriálu si získala velkou popularitu mezi lidmi. Je na propagačních předmětech, létá...

Výbuch před 30 lety rozbil v Ústí tisíc oken, nejspíš za ním stála StB

V atriu ústeckého krajského národního výboru vybuchly 8. února 1989 dvě nálože....

Mnohacentimetrová vrstva skla na zemi, vysypaná okna a kráter v záhonu. Přesně před 30 lety, 8. února 1989, vybuchly v...

Uhelné Podkrušnohoří se promění v krajinu jezer a zásobárnu vody

Jezero Milada je hluboké až 24,7 metru, dlouhé 3,2 kilometru a široké 0,7...

V krajinu obřích jezer, z nichž tři budou mít rozlohu přes tisíc hektarů a budou sloužit jako strategická zásobárna...

Na kostele se nahnula hvězdice, při jejím sundávání se našla tajná schrána

Z kostela nejsvětější Trojice v obci Jiřetín pod Jedlovou museli hasiči sundat...

Nejdelší žebřík, který mají krajští hasiči k dispozici, museli využít tento týden v Jiřetíně pod Jedlovou. Hrozilo...

Jirkovští strážníci dostali kvůli chybě na mzdách milion navíc

peníze, ilustrace

Policie řeší případ neoprávněného vyplácení mezd městským strážníkům v Jirkově. Ti v letech 2015 až 2017 dostali navíc...

Další z rubriky

Stometrový chemický tanker po půl roce čekání konečně vyplul do Hamburku

Chemický tanker proplouvá ústeckým Masarykovým zdymadlem

Jeden z největších u nás vyrobených chemických tankerů, se vydal na cestu do Hamburku. Dopoledne proplul Masarykovým...

Směna divadla a muzea vyvolává otazníky, zejména ohledně financování

Vedení Ústí a vedení kraje uvažují o směně dvou výrazných kulturních institucí...

Magistrát Ústí nad Labem se vrhá do zvláštní výměny. Známé a svými projekty proslulé ústecké muzeum by podle...

Ústecký soud řeší vyhazov úřednice známé z kauzy ROP Severozápad

Budova Krajského soudu v Ústí nad Labem

Kauza machinací s evropskými dotacemi v ROP Severozápad se opět dostala před soud. Netransparentní rozdělování peněz je...

Akční letáky
Akční letáky

Prohlédněte si akční letáky všech obchodů hezky na jednom místě!

Najdete na iDNES.cz