Sobota 7. prosince 2019, svátek má Ambrož, Benjamin
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Sobota 7. prosince 2019 Ambrož, Benjamin

Na popis privatizace ústeckých pivovarů by nestačila kniha, vzpomíná manažer

  15:57aktualizováno  15:57
V porevoluční době patřil Josef Vejlupek mezi výrazné severočeské manažery i podnikatele. Pracoval v atraktivních oborech – potravinářství, pivovarnictví a v reklamě. V rozhovoru vzpomíná na devadesátá léta a začátek tisíciletí v byznysu. Byl u privatizace ústeckých pivovarů, boje trhy a prodeje pivovarů Heinekenu.

Josef Vejlupek (71) patřil v porevoluční době mezi výrazné severočeské manažery i podnikatele. Pracoval v atraktivních oborech – potravinářství a pivovarnictví a v reklamě. | foto: archiv Josefa Vejlupka

Patřil jste k vysokým manažerům, kteří se v devadesátých letech pohybovali v Ústí. Sám jste také podnikal. Můžete popsat svoji kariéru?
Působil jsem v potravinářském, respektive nápojářském průmyslu. Po ukončení Vysoké školy ekonomické jsem pracoval v koncernu Lihovary a konzervárny. Původně jako výrobní dispečer, později jako vedoucí zásobování, od roku 1989 jsem byl obchodním ředitelem. V té době se struktura podniků začala měnit. V roce 1991 jsem vyhrál výběrové řízení na funkci ředitele státního podniku Fruta, tu jsem vykonával dva roky. Dále jsem pracoval jako obchodně marketingový ředitel a krátce potom jako ředitel akciové společnosti Labena (dříve Konzervárny).

V roce 1996 jsem se stal projektovým manažerem Ústeckých pivovarů a po dvou měsících pak předsedou představenstva a generálním ředitelem KB Likér. V roce 1997 jsem se stal zakládajícím předsedou představenstva Drinks Union a od roku 1999 pak generálním ředitelem Drinks Union. Od roku 2003 jsem pracoval jako prokurista. V letech 2008 a 2009 jsem byl manažer PR Drinks Union, a to už v době, kdy byla firma součástí koncernu Heineken. V roce 2009 jsem začal podnikat v oblasti PR a eventů. Poprvé jsem si podnikání v malém zkusil v 90. letech při zaměstnání o dovolené, a to v úplně jiných oborech. K této práci jsem se vlastně vrátil až v důchodovém věku.

Byl jste u privatizace pivovarů. Jak probíhala?
Kuponová privatizace začala v roce 1992 a já jsem do firmy přišel o čtyři roky později. Víte, na popsání procesu privatizace by nestačila ani celá kniha, nehledě na to, že už je to téměř 25 let a pro osvěžení paměti by bylo třeba prostudování spousty podkladů. Málokterá privatizace, zvláště u větších firem, probíhala jednoduše a přímočaře. Po kuponové privatizaci a díky prodeji akcií získaných lidmi za kupony se postupně objevily mezi akcionáři Ústeckých pivovarů privatizační fondy, banky, právnické a fyzické osoby, a dokonce i cizinci. Nedokážu říci, kolikrát se vlastnická struktura změnila, než se Ústecké pivovary dostaly do skupiny podniků propojených a financovaných Foresbankou. To na jedné straně vedlo k určité vlastnické konsolidaci a na druhé straně k neúměrnému zadlužení pivovarů, když pivovary spolufinancovaly investiční aktivity ve skupině. Nakonec zásahem České národní banky v Agrobance, která byla rovněž s Foresbankou investičně propojena, se celá vlastnická skupina kolem Ústeckých pivovarů zhroutila a pivovary zůstaly samy s rozbitou vlastnickou strukturou, s obrovskými dluhy a s minoritními podíly v různých nápojářských firmách. Tyto informace jsem však získal následně od kolegů, protože jsem nastoupil do Ústeckých pivovarů krátce předtím, než je začaly tížit splátky úvěrů a úroků z nich a ukázalo se, že nápojářské podniky, ve kterých měly Ústecké pivovary podíl, mají s dluhy podobné problémy a vyžadují finanční a obchodní stabilizaci. V představenstvu Ústeckých pivovarů jsem nepůsobil, zde jsem pouze krátce pracoval jako manažer. Později založená akciová společnost Drinks Union, kde jsem byl pět let v čele představenstva, měla v tu dobu dva akcionáře: Ústecké pivovary a Pivovary a sodovkárny Brno a.s.

Josef Vejlupek

  • Vystudoval Vysokou školu ekonomickou v Praze a anglickou Open Univerzity či London School of Public Relations. Absolvoval mnoho odborných kurzů. 
  • Po studiích pracoval v koncernu Lihovary a konzervárny, od roku 1991 zastával funkci ředitele státního podniku Fruta Ústí nad Labem. 
  • V roce 1996 se stal projektovým manažerem Ústeckých pivovarů, po dvou měsících pak předsedou představenstva a generálním ředitelem KB Likér v Ústí nad Labem. 
  • V roce 1997 byl zakládajícím předsedou představenstva Drinks Union a od roku 1999 generálním ředitelem Drinks Union. 
  • Od roku 2003 pracoval jako prokurista s pověřením řízení vnějších vztahů celé skupiny, v letech 2008 a 2009 byl manažerem PR Drinks Union.

Jak jste vnímal revoluci v roce 1989? V jakých kruzích jste se do té doby pohyboval?
Listopadem 1989 podle mého vyvstala obrovská příležitost změnit dosavadní osudy jednotlivcům i celé zemi. Já jsem byl normální průměrný občan. Ani straník, ani žádný disident. Angažoval jsem se v ROH ve firmě při organizování kulturních akcí, protože mě to bavilo a byla u toho sranda. Události v roce 1989 jsem s radostí přivítal, od roku 1985 to uzrávalo, což věděla většina lidí. Stačilo si poslechnout Svobodnou Evropu a mluvit s kamarády o věcech, které v novinách či televizi nebyly. Nikdo z nás ale nemohl tehdy domyslet, jak se to vše vyvine a jak to skončí.

Vnímal jste tedy situaci tak, že bolševická vláda už nebyla udržitelná?
Ono tomu tak v té době bylo vlastně i v ostatních zemích kolem nás. Polsko, NDR, o tři roky dříve stanul včele SSSR pan Gorbačov, ale i další, například pan Ševarnadze, na kterého se jaksi zapomíná, a tito pánové téměř s dvacetiletým zpožděním začali v Moskvě realizovat pražské jaro. Vzpomněl jsem si na slova jednoho důstojníka Československé armády ze srpna 1968 po okupaci naší země: „Ne, ne vážení, tohle nám nemohlo projít. Obroda musí přijít nejdříve v SSSR a to bude trvat ještě nejméně dvacet let.“ On se spletl jenom o rok!

Vraťme se k pivovarům. Jak jste se do nich dostal?
Manažerskou práci mi nabídl tehdejší generální ředitel Ústeckých pivovarů Vladimír Balach. Ústecké pivovary a nápojářské firmy kolem nich byly tehdy v komplikované situaci a pan ředitel Balach mě znal jako bývalého pracovníka Konzerváren a lihovarů (později KB Likér), znalého práce v potravinářství a nápojovém průmyslu. V té době jsem zrovna studoval krizové řízení a moc se mi to hodilo.

Jak se dostaly ústecké pivovary k panu Haganovi do Drinks Union a pak k Heinekenu?
Milan Hagan byl tehdy akcionářem Pivovarů a sodovkáren Brno, jejichž akcie vlastnily i Ústecké pivovary. Do této „zbytkové“ nápojové skupiny vedle KB Likér patřila i Limona Mnichovo Hradiště. Po tom, co majoritní podíl v Limoně postupně vykoupil jeden českolipský podnikatel a „nepřátelským způsobem“ Limonu převzal a začal řídit, přišly Ústecké pivovary o jakoukoliv možnost podílet se na vedení tohoto podniku, a tedy i o možnost zhodnocení svého minoritního podílu. Tehdejší představenstvo společnosti řešilo problém, jak uchránit hodnotu vlastněného podílu v Pivovarech a sodovkárnách Brno, které chtěl nový vlastník Limony rovněž převzít. A protože Ústecké pivovary byly zadlužené a neměly na nákup těchto akcií peníze, navrhl jsem, abychom vyjednali spojenectví s jinými akcionáři. Nakonec jsme se dohodli s doktorem Haganem a tím se nám podařilo zachránit hodnotu majetkového podílu v tomto podniku. Jak se pak ukázalo, byl to krok dobrý, protože finanční, obchodní i výrobní situaci Pivovarů a sodovkáren se podařilo stabilizovat, zatímco Limona zbankrotovala. Dlužno říci, že součástí skupiny nápojářských firem již v té době byla i firma Drinks Union, ve které měly podíl jak Ústecké pivovary, tak i Pivovary a sodovkárny Brno a jejich zástupcem v představenstvu Drinks Union se stal doktor Hagan. Ten postupně odkoupil další akciový podíl v Ústeckých pivovarech a později se stal předsedou představenstva Drinks Unionu. A zbytek příběhu je už vlastně dobře znám. Nejdříve jsme řešili otázky finanční stabilizace, poté růst podniku k cílové metě milionu hektolitrů a nakonec majetkovou konsolidaci všech nápojových firem. Prodej Heinekenu má svůj vlastní příběh.

A mohlo vůbec české pivo zůstat v českých rukách?
Pokud pomineme Budvar, který si český stát jako jediný ponechal ve vlastnictví jistě i proto, že ochranné známky Budweisser byly zapsány na Národní podnik Budvar a hrozilo, že změnou právní formy podniku na akciovou společnost by Budvar o tuto známkoprávní ochranu přišel, což by vedlo k výraznému snížení exportu Budvaru, byl Drinks Union posledním velkým pivovarským podnikem, který byl prodán světové firmě. Vydrželi jsme nejdéle v českých rukách. V té době už několik let zahraniční kapitál pumpoval do Prazdroje, Staropramenu, Starobrna či Krušovic obrovské peníze jak do technologických investic, tak do marketingu a podpory prodeje. Náš úspěch byl postaven na expanzi v gastrokanále v nejbližších teritoriích severních, středních a východních Čech a sousedního Saska a na důsledné celorepublikové distribuci našich značek přes obchodní řetězce v Česku, Německu, Rusku a Polsku. V roce 2000 jsme v Německu založili obchodní firmu Drinks Union Deutschland, díky které se za pár let stal Březňák největší dováženou značkou do Německa a je jí dodnes. Začali jsme také s licenční výrobou v Rusku, kde jsme se během dvou let stali dvojkou mezi importovanými a licenčně vyráběnými pivy, před Prazdrojem, Budvarem i Staropramenem. Drinks Union během několika málo let dosáhl svého kapacitního maxima a management stál před rozhodnutím – zda se znovu zadlužit při nutné neustálé podpoře značek, tentokráte v řádu téměř dvou miliard a vystavět novou a moderní produkční kapacitu, nebo stagnovat na dosaženém maximu. V té době přišel Heineken se svojí nabídkou a bylo učiněno rozhodnutí, které znáte. Prodej tehdy čtvrté největší pivovarské skupiny byl posledním článkem konsolidace českého trhu s pivem, byl vlastně jediným možným pokračováním nepřehlédnutelného úspěchu ústeckých piv v Česku a v zahraničí.

Jak se proměnilo pivovarnictví a ústecké pivo v devadesátých letech?
Stále sílící konkurenční prostředí doslova donutilo české výrobce zvednout a stabilizovat kvalitu piva, realizovat nejnutnější investice do technologie a silně podporovat budování pivních značek a podporovat své postavení v prodejních kanálech, když off trade zcela ovládly nadnárodní řetězce a využívaly svého vlivu na spotřebitele k cenovému tlaku na pivovary. Mnoho pivovarů tuto změnu nezvládlo. Jiné se s ní ale vypořádaly velmi dobře. Logicky nejlépe ji zvládly ty pivovary, které za sebou měly kapitálovou sílu zahraničního vlastníka. Když jsme v polovině devadesátých let přišli do Ústeckých pivovarů, prodával se Zlatopramen ve čtyřech a Březňák ve třech okresech. Když jsme firmu v roce 2008 prodávali Heinekenu, byly Zlatopramen i Březňák celostátními značkami a jsou jimi dodnes.

Tehdy jste ještě nečelili masivnímu nástupu minipivovarů. Překvapil vás jejich nárůst v novém tisicíletí?
Začátek jejich nástupu jsme zažili. Minipivovary potvrzují marketingovou teorii, která mluví o konkurenční výhodě produktu v případě, že se – v tomto případě pivo – něčím odlišuje od ostatních. Čili: každý dělá jiné pivo, a pokud je dobré a zatím jsem z minipivovarů nepotkal špatné, najde si svého zákazníka. Minipivovary jsou logickým odlišením od velkých plošně distribuovaných značek a jedinou možnou odpovědí proti konsolidaci výroby do několika málo subjektů. Tento vývoj jsme ve své strategii předpokládali.

Mluvili jsme o revoluci a můžeme se od piva k politice vrátit. Jak vnímáte současnou podobu demokracie a nástup protestních stran a hnutí, jako jsou ANO nebo Piráti?
I to je podoba demokracie. V parlamentní demokracii platí, že vládne vítěz voleb, a já s tím plně souhlasím. Demokracie není ideální, ale zatím nikdo nic lepšího nevymyslel. Demokracie nesmí přerůst v populismus. U lidí mi vždy nejvíce vadily staré jednoduché praktiky zdviženého nasliněného prstu. „Tahle parta to tu šéfuje, tak se k nim dám a budu se mít lépe než ostatní.“ To, co v tomto smyslu platilo před Listopadem, bohužel platilo i v devadesátých letech a platí pořád. My Češi nemáme skrupule. Jan Werich, se kterým jsem se osobně znal, mi jednou řekl: „Jinde se tím hnojí a polovina našeho národa tím myslí.“ Nelze však lidem poručit, co si mají myslet. Každý má právo na svůj názor. To společnost rozděluje. Ale ono to není jenom u nás. Podívejte se na rozdělenou společnost v USA, Velké Británii, Francii, v Německu, Polsku i na Slovensku.

Mnoho let se věnujete pořádání Porty, jak jste se k tomu dostal?
Jako divák jsem Portu znal od roku 1970, jako sponzor jsem s ní spolupracoval od konce 90. let. V roce 2003 a 2004 jsem se ocitl v kulturní komisi města a začal jsem externě spolupracovat s městem při slučování několika ústeckých kulturních institucí a zároveň při vzniku Kulturního střediska města Ústí nad Labem. V té době mi byla nabídnuta spolupráce ve štábu festivalu Porta. Za 15 let i tahle spolupráce měla svůj vývoj, Porta se změnila v Interportu a já jsem dnes jejím předsedou. Je to práce dobrovolná, neplacená, přináší mi starosti i uspokojení. A vrátil jsem se k jedné ze svých zálib.

  • Nejčtenější

Pět gólů. Litvínov mimořádným obratem ve třetí části zničil Boleslav

Z 1:4 na 6:4. Litvínov byl na kolenou, v zápase proti Mladé Boleslavi to s ním vydalo tuze špatně. Ovšem Severočeši...

Lékař za smrt dítěte nemůže, ale zfalšoval dokumentaci, řekl soud

Okresní soud v Lounech zprostil obžaloby gynekologa Ivana Špenika, který čelil obvinění z ublížení na zdraví z...

Premium

Cesta zpátky do brány už není. Z Pavelce je trenér, vinař a golfista

Svoje štěstí v poslední době chytal coby vinař nebo golfista, teď ho světový šampion Ondřej Pavelec znovu nachází i v...

První liga: Budějovice snadno vyhrály v Sokolově, Vsetín zdolal Porubu

Hokejisté lídra první ligy Motoru České Budějovice vyhráli ve 29. kole na ledě předposledního Sokolova vysoko 6:1 a...

{NADPIS reklamního článku dlouhý přes dva řádky}

{POPISEK reklamního článku, také dlouhý přes dva a možná dokonce až tři řádky, končící na tři tečky...}

První liga: Budějovice otočily duel s Havířovem, Chomutov porazil Vsetín

První hokejová pokračuje sedmi zápasy 28. kola. Lídr z Českých Budějovic otočil domácí utkání s Havířovem a...

Premium

Sprcha pro osm lidí: jak to vypadalo na Epsteinově ranči na dělání dětí

Kdyby zdi mohly mluvit. Přinášíme exkluzivně snímky přepychového ranče, kam americký finančník Jeffrey Epstein svážel...

Premium

Je sexting nevinná hra nebo nevěra? Pánové jsou tolerantnější než dámy

Generace našich rodičů tohle řešit nemusela. Měli poměrně jasno a věděli, co je a není zahýbání. Moderní technologie...

Premium

Den, kdy přepadli Mekku. V roce 1979 se zrodil moderní islámský středověk

Před 40 lety se stalo „11. září“ islámu. Aby saúdský král mohl pobít ozbrojence okupující posvátnou mešitu v Mekce,...

  • Další z rubriky

Cestu mezi dálnicí a Mostem zrychlí nová spojka, stavba začne v roce 2023

Takzvaná Kladrubská spojka, o níž se mluví už řadu let a která by měla zrychlit cestu mezi Mostem a Ústím nad Labem, by...

Neúspěšný kandidát znovu napadl komunální volby v Bílině u Ústavního soudu

Loňskými komunálními volbami v Bílině na Teplicku se bude znovu zabývat Ústavní soud. Jak zjistila MF DNES, svou druhou...

S hudebními obrazy si na netradiční výstavě notují poťouchlé strojky

Současná elektroakustická hudba je v posledních letech netradiční inspirací lounského malíře Václava Jíry. S jeho...

Mezi prestižní regionální produkty se nově řadí guláš z divočáka i sáčky

Mezi prestižní regionální produkty Českosaského Švýcarska se nově zařadily tři výrobky a jeden zážitek. Značku, která...

OVĚŘENO: Jak obstály olejíčky Frei öl® v testu?
OVĚŘENO: Jak obstály olejíčky Frei öl® v testu?

Propadli jste pleťovým a tělovým olejům a hledáte inspiraci? Vyzkoušeli jsme olejíčky Frei öl®, které slibují tu nejlepší péči pro pokožku dospělých i našich nejmenších.

Najdete na iDNES.cz