„I když se všechna současná opatření omezí, tak si myslím, že nošení roušek zůstane v platnosti nejdéle. Lidé tak začnou klást větší důraz na to, aby rouška byla pohodlná, i co se týče sundávání a nandávání,“ říká vynálezce, pro nějž inovace nejsou žádnou novinkou.
Se svou mobilní aplikací pro jednoduché vytváření virtuálních prohlídek s využitím rozšířené reality například zvítězil v soutěži Vodafone Nápad roku 2019 v kategorii mobilní startup s největším potenciálem.
Váš model roušky je v principu úplně jednoduchý, jak jste na něj přišel?
Model se vyvíjel postupně. Po vyhlášení povinného nošení roušek jsme spolu s manželkou pro kamarádku, která šila roušky, stříhali látku, protože sami šít neumíme. Já jsem obkresloval střihy a v ten moment jsem si uvědomil, kolik práce ušití jedné látkové roušky zabere. Už v ten moment jsem si říkal, že to musí jít jinak a jednodušeji. Navíc k tomu ta samá známá sháněla povlečení, tkalouny a gumičky, kterých se jí nedostávalo. První impulz proto byl vymyslet něco, co by mohlo látkové roušky za ušima držet, aby nebylo potřeba těch tkalounů a gumiček. A aby se to dalo použít i několikrát. Druhá věc, co mi vadila, je následná péče o látkovou roušku. Z mého pohledu je to spousta práce. Pokud se chce člověk chovat zodpovědně, musí roušku po každém použití vyvařit, vyžehlit. Sám jsem si říkal, jak dlouho tato pravidla dodržíme. Jestli měsíc, tak budeme patřit k té menší polovině. Podle mě většina lidí roušky ani nevyvařuje. Říkal jsem si, že by to chtělo jiné médium.
Kdy vás napadl papírový kapesník?
Ten mě napadl hned. Kolik lidí v dnešní době používá látkové kapesníky? Drtivá většina využívá papírové, které po použití jednoduše vyhodíte. A u N-roušky je princip stejný, po použití vyhodíte. Pokud totiž s látkovou rouškou, stejně jako s plátěným kapesníkem, i po použití různě manipulujte, roznášíte potenciální viry po svém okolí. Pokud samozřejmě neděláte vše zcela poctivě.
Čtyřvrstvý papírový kapesník tedy jako ochrana postačí?
Na omezení šíření viru ano. Čím víc je totiž materiál nasákavý, tak zachytí lépe jednotlivé kapénky, které člověk ústy nebo nosem šíří do svého okolí. Například na pevném plastovém štítu, pokud ho nepoužijete spolu s rouškou, zůstávají kapénky déle a mohou se pak jako aerosoly šířit dál do svého okolí. Papír je podobný netkané textilii. Má stejnou formu – vlákna jsou poskládaná různě přes sebe. Díky tomu splňuje stejně jako textilie primární úkol ochránit své okolí. I tak jsem si nechal zpracovat studii u doktora Vladimíra Ždímala (vedoucí Oddělení chemie a fyziky aerosolů v Ústavu chemických procesů AV ČR – pozn. red.) na propustnost papírového kapesníku. Tato studie totiž zatím paradoxně neexistuje. Nalezl jsem sice výsledky studie, kterou dělali již v Hongkongu, kde doporučují papírové kapesníky jako jednoduchý filtrační materiál, zatím se mi však nepodařilo dohledat zdroj. Jakmile tedy dostaneme naše výsledky, budeme znát i možnost ochrany.
Jiří Nedvěd
|
Jak rychle jste na tvar roušky přišel?
Na základě toho všeho jsem hned začal vymýšlet, jak by se dalo vše zkombinovat. Vzpomněl jsem si na svou již notně zaprášenou 3D tiskárnu s tím, že bych na ní také tiskl ochranné štíty. Ale pak jsem ji využil na tisk N-roušky. Úplně zpočátku jsem držák na papírovou roušku zkusil vyrobit pomocí 3D pera, abych zjistil, jestli to vůbec funguje. A pak už to bylo jen o počítači, modelování a přenesení na větší 3D tiskárnu.
N-roušku lze jednoduše nasazovat stejně jako brýle.
Navíc vám neodstávají uši, nikde nic netlačí, nemusíte složitě vázat tkaničky za hlavou. Výhodou je i to, že můžete roušky jednoduše odložit například při práci na stůl, aniž by se samotná papírová rouška dotýkala jeho pracovní plochy a případně ho kontaminovala.
Tvar jste vymyslel sám?
Modely jsem vymýšlel sám. Už od začátku jsem chtěl, aby byl celý model tisknutelný na 3D tiskárně a vyrobitelný na jeden zátah, aby se odbouralo jakékoliv montování. Co se týče funkčnosti a využití papírového kapesníku, to jsem konzultoval, jak už jsem zmínil, s odborníky z ústavu akademie věd.
Máte už nějaké ohlasy?
Máme ohlasy na facebookových stránkách s 3D tiskem proti covid-19 a většina je pozitivní. Někdo občas psal, že ho rouška tlačí. Snažil jsem se ale vymyslet univerzální velikost, která by sedla jak na menší ženský obličej, tak na mužský. Pokud má někdo širší hlavu, je možné, že ho může maska tlačit. Teď už máme ale vymyšlený novější model, který je pružnější a ještě lépe se přizpůsobí tvaru hlavy. Vybral jsem i materiál PETG, což je v podstatě zdravotní plast, který je trochu pružnější, a nemělo by dělat problém, ani když se víc roztáhne. Stále dolaďujeme i další věci. Například bych chtěl zjednodušit úchytky, které drží kapesníky, aby s nimi byla jednodušší manipulace.
Model roušky jste nabídl zdarma ke stažení i sdílení.
Beru to jako svou občanskou povinnost. Myslím si, že i samotná dostupnost 3D tiskáren se zlepšila a téměř každý už zná někoho, kdo zná někoho, kdo 3D tiskárnu vlastní. N-roušku si tak může vyrobit téměř kdokoliv.
Spousta lidí dokonce ladí roušky se svým oblečením, z ústenek se pomalu stává i módní doplněk.
To je další věc. Při pohledu do budoucnosti je zřejmé, že tu s námi roušky budou delší dobu. I když se všechna další opatření omezí, tak si myslím, že nošení roušek zůstane v platnosti nejdéle. Lidé začnou klást větší důraz na to, aby rouška byla pohodlná, i co se týče sundávání a nandávání. Což je u naší roušky stejný pohyb jako při nasazování brýlí. Spolu s jedním známým bychom chtěli do výroby zahrnout i design. Kdybychom k roušce nabídli i výměnný nějak designově řešený materiál. Například, že by se nějaké vzory tiskly na jednorázové papírové materiály. Ale uvidíme, jak to všechno dopadne.
Přemýšlíte tedy i o komerčním využití vašeho typu?
Už se mi ozvali i lidé, kteří by chtěli spolupracovat na velkovýrobě a N-roušky vyrábět pomocí vstřikování plastů, což by proces výroby neskutečně zrychlilo. Vše je ale zatím jen v počátcích.
