„S nápadem učit Ukrajince česky jsem přišla v momentě, když jsem zjistila, že i u nás budeme mít uprchlíky. Nejdříve měla výuka probíhat v rámci jedné rodiny, ale pak jsme se se starostkou domluvily, že to uděláme pro všechny zájemce. Aby se i oni poznali mezi sebou a mohli si navzájem pomáhat. Podotýkám, že neumím ani ukrajinsky, ani rusky, azbuku nepoznám,“ říká s úsměvem Havlíčková.
Cílem první lekce by ale podle ní mělo být zvládnutí seznamování, lidé by se měli umět představit a říct, kolik jim je let, kde bydlí a jak dlouho jsou v České republice.
Do pomyslné školní lavice zasedlo devět žáků, čtyři děti a pět dospělých, přičemž tři za výukou přijeli z Chabařovic, zbývající jsou z Řehlovic. „Já jsem Monika, mám velké oči, jsem veselá. Mám ráda hudbu, knihy a taky mám ráda svoji rodinu,“ říká učitelka a na tabuli kreslí svůj obličej, knížku a postavy rodiny. „A teď se vy představíte mně,“ vyzývá své posluchače.
Jako první jde s kůží na trh Natali, která je spolu se sestrou a jejím synem ubytovaná v Chabařovicích. Čeština je pro ni zatím oříšek. Zatím mluví více ukrajinsky než česky, ale snaží se dávat pozor a pochytat, co nejvíc může.
„Gramatiku se teď učit nebudeme, jde o to, aby se naučili pojmenovat věci kolem nás, dokázali se zeptat, kde je zastávka autobusu, nebo věděli, jak se mají zachovat u lékaře,“ podotýká učitelka. „Musím zjistit, co už pochytili, a podle toho budeme pokračovat v dalších hodinách,“ dodává.
Ukrajinci v Ústeckém krajiKrajským asistenčním centrem pomoci Ukrajině v Ústí nad Labem prošlo od jeho otevření do této středy 9 687 uprchlíků. Oprávnění k pobytu získalo podle údajů ministerstva vnitra například v Ústí nad Labem 1 608 osob, v Děčíně 492, v Chomutově 819 nebo v Lounech 317 osob. Děti uprchlíků se nemusejí po dobu až 90 dnů zapojit do školní výuky. Třeba jen v Ústí se však zapojilo do výuky na základních školách už 270 dětí. Školy jsou jich tu schopné přijmout ještě několik desítek. |
Když se před tabuli postaví deváťák Volodymyr, zkráceně Vova, představí se v češtině zcela bez problémů. Je tady měsíc a už druhý týden chodí do základní školy. I přes počáteční jazykovou bariéru mezi české spolužáky zapadl bez problémů a potíže nemá ani se zvládnutím učiva.
„Co se učím teď u vás, umím už ze školy na Ukrajině. To jsme probírali v sedmé třídě,“ říká a počítá s tím, že s češtinou teď bude pomáhat i mamince.
S dcerou Valerií a kočkou Soňou utekla před válkou také Diana. Ani ona se zatím s češtinou moc nekamarádí, a když se představuje ostatním, ukrajinštinu prokládá angličtinou. Českých slovíček je zatím pomálu. Přesto si intenzivně hledá práci a věří, že se česky alespoň něco naučí. To malá Valerie je jiná třída, do školy chodí teprve od pondělí a už zná víc českých slov než její maminka. A nebojí se je použít.
„Děti nasávají vědomosti jak houby, učí se velmi rychle. A mají velkou výhodu, že jsou ve škole s českými dětmi. Maminky se pak mohou učit od nich,“ zdůvodňuje velké a rychlé pokroky u dětí Monika Havlíčková.
Když bude zájem, hodinu přidá
Její slova potvrzuje i osmák Nikita. Baví ho matematika, chemie a fyzika. „Výuce rozumím, mám už i české kamarády,“ říká a bez obtíží na svůj pracovní list píše odpovědi na otázky Kde bydlím, Kolik mi je nebo Jak dlouho jsem v České republice.
Ve druhé části výukové dvouhodinovky se děti i dospělí učí pojmenovat hygienické potřeby, které mají před sebou: šampon, kapesníky, zubní kartáček či pastu. Když si předmět můžou osahat, lépe si zapamatují, jak se řekne česky. Dětem to jde zase snadněji než dospělým.
Výuka češtiny pro zájemce z Ukrajiny bude v Řehlovicích i dál probíhat každou středu v podvečer, v případě většího zájmu i častěji.
„Když bude zájem, hodinu přidám. Pokusíme se sehnat i učebnice, aby se uprchlíci mohli vzdělávat sami. Viděla jsem, že si dělali poznámky, tak věřím, že si z hodiny něco odnesli,“ hodnotí první lekci češtiny učitelka Monika Havlíčková.
