Havlicová chvíli zvažovala, že se dozná, uhradí škodu a bude usilovat o podmíněné zastavení trestního stíhání. Nakonec však půjde před soud, kde se chce očistit. „Snažila jsem se postupovat podle svého nejlepšího vědomí a svědomí. Mohu vás ujistit, že mně osobně žádný prospěch nevznikl,“ říká ke svému jednání.
Proč jste tedy uvažovala, že škodu zaplatíte?
To je jednoduchá odpověď. Celá kauza, ze které jsem rozhodně neměla a nemohla mít žádný prospěch, pro mě představuje velký stres. Soudní řízení, jak už tomu u takových případů bývá, se může táhnout léta. Z tohoto důvodu jsem zvažovala i možnost podmíněného zastavení trestního stíhání, které by znamenalo, že celá záležitost může být ukončena velmi rychle.
Nakonec jste se ale rozhodla, že to neuděláte. Co byl hlavní důvod?
Protože tento způsob řešení v sobě zahrnuje to, že bych se musela doznat k něčemu, čeho jsem se nedopustila, a to je proti mému morálnímu přesvědčení.
Mohla byste přiblížit svůj pohled na kauzu, v níž jste obžalovaná?
V první řadě musím uvést, že tento případ nijak nesouvisí s rozdělováním dotací. Byla jsem obviněna z titulu své funkce na základě toho, za jakých podmínek došlo k ukončení pracovního poměru předchozího ředitele. Ten byl v souvislosti s činností úřadu se skupinou dalších osob obviněn ze závažné trestné činnosti. Podmínky jeho jmenování jsem nenastavovala a ani nepodepisovala. Podle policie některé podmínky jeho jmenování byly v rozporu se zákonem, což jsem ale nevěděla a vědět ani nemohla. Obdobné dokumenty totiž měl i jeho předchůdce a tehdejší právník mě na to neupozornil. Navíc jsem vyhledala dalšího odborníka na pracovní právo, ale ani ten mne i přes moje dotazy na rizika neupozornil. Z uvedeného je patrné, že se jedná o ryze pracovněprávní záležitost, o jejíž složitosti svědčí také to, že názory právníků se různí a také skutečnost, že od této doby zákonodárce již předmětnou právní úpravu změnil. Byla jsem v situaci, kdy jsem nastalé skutečnosti musela okamžitě řešit, a to hned poté, kdy jsem byla pověřena řízením úřadu, který byl sám o sobě ve velmi tíživé situaci (podzim 2012 - pozn. red.).
Státní zástupce vás ale viní z toho, že jste sjednala dodatek ke konkurenční doložce, podle žalobce uzavřené nelegálně, na jehož základě vyplatil úřad exřediteli Markvartovi 582 tisíc korun. A dodatek jste podle žalobce uzavřela přesto, že vám externí právník radil, abyste od doložky odstoupila úplně...
Musíte vzít na vědomí, že pokud vás policie obviní a případně státní zástupce obžaluje, není jejich povinností zohlednit argumenty obhajoby, tedy mé vysvětlení. To je povinností soudu. Skutečnou škodu, pokud nějaká vznikla, dosud tedy nikdo nevyčíslil a z posledního jednání výboru dotačního úřadu také vyplynulo, že neexistují žádné objektivně určitelné skutečnosti, ze kterých by bylo možné v tuto chvíli jakoukoliv škodu spočítat.
Pravdou ale je, že peníze byly panu Markvartovi vyplaceny. Podle původní doložky uzavřené exhejtmanem Jiřím Šulcem měl inkasovat 12 měsíčních platů, vy jste svým dodatkem snížila výši odstupného na 8 platů. Proč jste od doložky neodstoupila, aby úřad panu Markvartovi nemusel platit nic?
Dle zákoníku práce má zaměstnavatel minimum možností, jak zaměstnanci nevyplatit peníze, na které má nárok. Navíc pro odstoupení neexistoval žádný smluvní ani zákonný důvod.
Neuvažovala jste během stíhání o tom, že byste do pravomocného rozsudku odstoupila z funkce ředitelky a zůstala jen řadovou zaměstnankyní úřadu?
Snažila jsem se a snažím dosud poctivě pracovat, ale náš právní řád, jak víte, má i oblasti, jejich výklad je nejednoznačný a každý manažer někdy stojí před tím, že musí učinit jednoznačné rozhodnutí. Já jsem jednala v dobré víře, že jednám podle zákona, to mi odborníci potvrdili. A nyní mám být souzena za věc, na níž neexistuje jednotný právní názor. Z tohoto důvodu jsem o odstoupení neuvažovala, neboť kauzou je poškozováno pouze moje dobré jméno, nikoli dobré jméno a důvěryhodnost úřadu.
