„Vzhledem k tomu, kolik tato organizace napáchala zla, je myslím stále aktuální, že lidé, kteří byli bezprostředně spjatí s touto organizací, by neměli zastávat takovéto důležité funkce. Říkám to i přesto, že pan Houfek je mi sympatický a jeho odborná erudice je mi známa,“ říká k Houfkovu jmenování zastupitel a předseda ústecké ODS Libor Turek.
Výběrová komise Houfka vyhodnotila jako nejlepšího kandidáta z celkem osmi uchazečů prakticky jednomyslně. Téma jeho spolupráce s komunistickou Státní bezpečností neprobírala, přestože někteří členové komise o jeho evidenci věděli. Informace o tom měl třeba předseda komise Jaroslav Haidler, zastupitel Martin Krsek (oba PRO! Ústí) i primátor Josef Zikmund (ANO).
„Je to informace, kterou už znám nějakou dobu. Ta věc není tajná, na veřejnosti se objevuje. Proto mě nenapadlo to otevřít,“ zdůvodnil zastupitel Krsek.
Někteří členové komise však neměli o Houfkově spolupráci s StB ani tušení. Podle jednoho z nich, předsedy Asociace muzeí a galerií ČR Luďka Beneše je to přitom téma, kterým se komise zabývat měla.
„Zeptal bych se ho na to nejen já, to by určitě zajímalo všechny členy komise,“ podotkl Beneš.
S tím souhlasí i další člen komise, který o Houfkově evidenci nevěděl, šéf muzea v Litoměřicích Tomáš Wiesner. „Kdyby to při konkurzu zaznělo, tak by se o tom diskutovalo,“ uvedl Wiesner.
Houfka si stáhla vojenská kontrarozvědka
StB vedla Houfka jako agenta pod krycím jménem Richard. Vázací akt podepsal v roce 1983, když po maturitě nastoupil na základní vojenskou službu v Kynšperku nad Ohří. Sloužil u 20. raketometného oddílu 20. motostřelecké divize 1. armády Západního vojenského okruhu, jak se jeho útvar nazýval.
Houfek soudí, že armáda ho zařadila do tohoto útvaru nejspíš díky jeho vzdělání. „Vybrali si mě asi kvůli tomu, že jsem měl maturitu z matematiky, fyziky, výpočetní techniky a programování. Pro fungování raketového vojska byli zapotřebí lidé, kteří rozumí technice,“ podotkl.
V rámci výcviku se měl stát obsluhou raketometu a písařem zpětného odřadu, tedy jednotky určené mimo jiné pro zabezpečení mobilizace. Právě to ho v důsledku dostalo do kontaktu s StB.
„V této funkci jsem byl seznamován s informacemi podléhajícími vojenskému tajemství,“ vysvětluje Houfek. Měl například přehled o aktuálním početním stavu mužstva pro případ mobilizace. Houfka si proto pod sebe stáhla vojenská kontrarozvědka, která byla jednou ze složek StB.
„Smyslem vojenské kontrarozvědky byla v 70. a 80. letech ochrana československé lidové armády a utajovaných informací, které se v armádě vyskytovaly, a ochrana proti ideologické diverzi či kriminalitě uvnitř armádních složek,“ sdělil badatel Radek Schovánek, který se problematice svazků StB věnuje přes 20 let.
Žádné „nepřátele socialismu“ jsem neznal, říká Houfek
Houfek byl po podpisu vázacího aktu v pravidelném kontaktu s důstojníkem kontrarozvědky, s nímž se scházel po dobu své dvouleté služby u armády.
„Snažil se ověřit, jestli jsem schopen udržet vojenské tajemství a zda se v mém okolí neděje něco podezřelého, co by vojenské tajemství ohrožovalo,“ popsal průběh schůzek Houfek.
Historik připustil, že občas padly i otázky na to, zda v útvaru nejsou nepřátelé socialismu. „Já jsem ale žádné neznal, takže jsem neměl morální dilema,“ podotkl Houfek.
Nikdy prý neuvažoval, že by spolupráci nepodepsal. „Přiznám se, že jsem to bral jako určitou povinnost a součást mé vojenské služby,“ poznamenal historik.
Podle vlastního přesvědčení nikoho svými informacemi nedostal do problémů, po odchodu z armády v roce 1985 ho vojenská kontrarozvědka už nikdy nekontaktovala.
„Nejsem na to hrdý, ani se za to ale nestydím. Beru to jako součást svého života,“ hodnotí Houfek své kontakty s kontrarozvědkou.
Tady nepracujeme s estébákem, říká šéf komise
Právě forma Houfkovy spolupráce s StB byla podle šéfa výběrové komise Jaroslava Haidlera důvodem, proč téma historikovy evidence neotevřel.
„Podstatné je, že tady nepracujeme s estébákem, ale s člověkem, který byl zavlečen systémem až tak daleko, že se tahle forma jakoby spolupráce automaticky vyžadovala,“ uvedl Haidler. Dodal, že navíc považoval tuto věc za všeobecně známou.
Zastupitel Krsek však dodatečně uznává, že se Houfkově evidenci komise věnovat měla. „Když se na to zpětně dívám, tak to považuju za chybu. Určitě tam ta otázka měla padnout a Václav Houfek měl mít příležitost všem členům komise tuhle okolnost vysvětlit,“ míní.
Členové komise ale připouštějí, že by to na jejich hlasování stejně nemělo vliv. „Odborná prestiž a úroveň pana magistra Houfka je natolik vysoká, že v tomhle případě by to hrát roli nemuselo,“ uvažuje šéf asociace muzeí Luděk Beneš.
Stejně mluví i šéf litoměřického muzea Tomáš Wiesner. „Svůj názor bych na kolegu Houfka nezměnil, stále ho považuji za nejvhodnějšího kandidáta,“ podotkl.
Pokud neudával, nemělo by ho to limitovat, míní zastupitel
Houfek vzhledem ke své minulosti nemá čisté lustrační osvědčení, pro funkci ředitele muzea ho však nepotřebuje. Bez ohledu na lustrační zákon pak badatel Schovánek soudí, že Houfkovi by popsaná zkušenost s StB neměla v profesním životě překážet.
„Důležité je, že o tom mluví. Pokud ta spolupráce byla na téhle úrovni, tak to nebrání ničemu. Myslím si, že mu není co vyčítat,“ uvažuje badatel.
To si myslí například i opoziční zastupitel Radim Bzura. „Obecně se mi spolupráce s StB nelíbí. Ale je třeba vnímat okolnosti. Pokud nikomu neublížil a neudával lidi z disentu, nemělo by ho to limitovat do konce života,“ poznamenal Bzura.
Ke stejnému závěru nakonec ve středu dospěla i rada města, která se na popud primátora Josefa Zikmunda Houfkovou spolupráci s StB zabývala. Nakonec doporučení výběrové komise vyslyšela a Houfka do funkce ředitele muzea jmenovala.
„Pan Václav Houfek byl radou města jmenován do funkce ředitel muzea za plné podpory všech přítomných radních. Téma evidence ve svazcích bylo samozřejmě projednáno,“ uvedla mluvčí města Romana Macová.
