„Je to signál, že se v některých oblastech situace v regionu zlepšuje, a že je řada konkrétních kritérií, která dokládají, že na region nelze pohlížet jen pohledem špatných výsledků,“ říká David Pavlát ze společnosti Communa, která průzkum zajišťovala.
 |
Analytická agentura Datank v průzkumu hodnotila tři základní faktory – životní prostředí, společenské souvislosti a spokojenost obyvatel. V rámci prvních dvou se věnovala i dalším kategoriím jako jsou bezpečnost, volnočasové aktivity a turismus, občanská společnost a tolerance, péče o děti a vzdělávání, rozvoj infrastruktury, zdravotní a sociální služby, ekologie a životní prostředí a práce.
Spokojenost obyvatel pak zjišťovala prostřednictvím dotazníkového šetření na reprezentativním vzorku 3 tisíc lidí.
„V běžném povědomí je Ústecký kraj vnímán jako koncentrát většiny nepříznivých podmínek pro život. Data z uvedeného výzkumu ale ukazují, že tato silně zjednodušená úvaha dnes již neplatí. V kraji se mnohé změnilo. Na druhé straně existuje dlouhodobá zátěž, její řešení je ale v horizontu směny generací a nikoliv čtyřletých volebních cyklů,“ podotýká Pavel Kuchař, vedoucí fakulty sociálně-ekonomické UJEP.
6. července 2018 |
Že Ústecký kraj skončil na 9. místě ze 14, je podle něj výrazem těchto změn k lepšímu. „V oblasti životního prostředí se kraj umístil na 5. místě. Vezmeme-li v úvahu, že právě v této oblasti panuje ve veřejnosti nejvíce výtek vůči němu, je zjevné, že tyto výtky už jako celek neplatí. V oblasti spokojenosti obyvatel je kraj šestý, dokonce před Prahou,“ připomněl Kuchař.
Místo pro životVítězem 12. ročníku srovnávacího výzkumu Místo pro život se stala Praha, která má nejvyšší průměrné mzdy, nejnižší nezaměstnanost, nejvyšší počet vysokých škol, ale i lékařů a zubařů a také nejvyšší průměrnou naději na dožití u mužů. Druhý skončil Jihočeský kraj s nízkou nehodovostí, vysokým množstvím recyklovaného odpadu nebo třeba vysokým podílem dokončených bytů. Třetí byl Karlovarský kraj s nejvyšším podílem plochy přírodních biotopů a s nejnižším rozdílem ve výši platů u mužů a žen. |
Podle výsledků průzkumu se kraj právě v oblasti ekologie a životního prostředí meziročně zlepšil například v nižší produkci komunálního odpadu, kde se z 11. pozice dostal na sedmou. Polepšil si však i v průměrné nemocnosti, kde poskočil z 9. místa na páté.
A dobře si vedl i v nově zařazených kritériích souvisejících s udržitelností, například v počtu dobíjecích stanic pro elektromobily. „V přepočtu na plochu kraje je v této kategorii druhý celorepublikově,“ podotkl Pavlát.
Co tedy skutečně stojí za tím, že se lidem v Ústeckém kraji dobře žije a jsou zde spokojenější než obyvatelé jiných krajů?
„Z hlediska kvality podmínek pro život lze ocenit vůbec nejnižší ceny bytů, a to i v přepočtu ku mzdám, dále vysoký podíl chráněných přírodních oblastí, vysoký podíl lidí napojených na kanalizaci nebo velmi vysokou kapacitu čistíren odpadních vod,“ vyjmenoval Pavlát.
24. června 2022 |
Lidé oceňují i to, že je v kraji vysoký počet lůžek v nemocnicích, vysoká kapacita zařízení pro seniory a také vysoký počet policistů v přepočtu na tisíc obyvatel.
Kraj má ovšem i své problémy, mezi které naopak patří nejnižší průměrná naděje na dožití u mužů, nejslabší pokrytí rychlým internetem, nejvyšší podíl nezaměstnaných žen či vysoké množství emisí vypouštěných od ovzduší.
„Mezi kritéria, na nichž by bylo dobré v regionu zapracovat, patří například velmi vysoká nehodovost, nízký počet vysokoškolských studentů v přepočtu na počet obyvatel, nízký počet lékařů i zubařů a při celorepublikovém srovnání má kraj vůbec nejvyšší počet požárů či nejvyšší podíl trestných činů na tisíc obyvatel,“ vyjmenoval Pavlát.
Podle sociologa Pavla Kuchaře je při pohledu na klady a zápory hodnocení zjevné, že pozitivně hodnoceno je to, co bylo možné v uplynulých letech změnit. Mezi zápory naopak převažují ty, které rychle měnitelné nejsou.
21. května 2021 |
„Nízká naděje věku dožití, nejhorší výsledky u státních maturit, nejvyšší podíl trestné činnosti, vysoká nezaměstnanost a další, to vše jsou důsledky nepříznivé sociální struktury obyvatel s převahou nižšího vzdělání a tedy nižší kvalifikace, nižších příjmů a z toho plynoucí nižší životní úrovně. Problém je, že toto změnit je záležitostí zmíněné směny generací,“ vysvětluje Kuchař.
Pro politiky to však podle něj není téma – je to finančně nákladné, politicky citlivé a trvá to dlouho. „A tak zde stále odchází nejvíce dětí ze základních škol dříve než v 9. třídě, do sociálně vyloučených lokalit se politikům příliš nechce a raději se věnují snění o vysokorychlostních tratích, které kraji nic smysluplného nepřinesou. Nezbývá, než čekat, zda se najde někdo, kdo se toho odváží. Zatím to tak ale nevypadá,“ dodává vedoucí sociálně-ekonomické fakulty.
