Že hned v první možný den vyrazí k věznici, věděla Romana z Chomutova hned v okamžiku, kdy na konci novoročního projevu prezidenta Klause zaslechla zmínku o dílčí amnestii. Dalo jí to naději, že se už brzy opět setká se svým manželem.
"Hned jsem si pak na internetu zjišťovala, jak to je. A teď tady na něj čekám," svěřovala se pak ve středu dopoledne na parkovišti před všehrdskou věznicí.
Stále nevěděla, jestli její muž bude mezi propuštěnými. "Neudělal ale nic vážného. Chybí mu už jen tři měsíce ze šesti, tak věřím, že jej pustí," zmínila se.
Se stejnou vírou přijeli ke všehrdské věznici i další manželky, bratři či rodiče odsouzených. "Jsem z Prahy a přijel jsem pro syna. Ale jestli ho pustí? To nevím, přijel jsem na blind," přiznal muž z Prahy. K věznici přijel jako první, už po osmé hodině ráno.
Ministra Svobodu jsem nestihl, vyprávěl Kikač
Všichni čekali, až se brána otevře a propuštění vězni vyjdou ven. Jenže kdy to bude, to nikdo nevěděl ani o další čtyři hodiny později. Selhávaly i kontakty muže z Chomutova, který slyší na přezdívku Kikač a který přijel pro svého bratra.
"Je tady za mařenku, tedy maření výkonu úředního rozhodnutí. Snad ho pustí," říkal. A vydal se na obhlídku věznice, kde byl před časem sám zavřený.
"Tohle je šestka, vedle pětka," ukazoval svému synovci. A vzápětí vzpomínal na známé spoluvězně.
"Když jsem tu byl, tak tady byl zavřený sochař Opočenský nebo Marek Vít (bývalý manžel moderátorky Mirky Čejkové, pozn. red.). Ministra Svobodu jsem tu ale nestihl," vyjmenoval je Kikač.
K věznici přijel i se svou švagrovou. "Já tady mám manžela i bratra. Toho možná pustí také, chybí mu půl roku. Snad půjdou ven oba," doufala žena a plánovala velkou oslavu.
Věznice propouštěla až večer
Od lidí, kteří vycházeli z věznice, třeba členů vězeňské stráže či popelářů, příbuzní vyzvídali, jestli se uvnitř něco děje. A tak je chvíli hřála informace, že někteří vězni už jsou oblečení a čekají na propuštění. Brzy poté ale naopak slyšeli, že stále čekají na rozhodnutí soudce a propouštět se začne možná až kolem šesté, sedmé hodiny večerní.
Jestli dlouhé čekání vydrží, nevěděl například Miroslav Korčík z Duchcova, který každou chvíli vylézal z auta a venčil psa. Jeho synovi, který se dostal do vězení kvůli krádežím, aby měl na drogy, by měl trest normálně skončit za dva týdny.
V 16 hodin vyšel před věznici dozorce a začal sepisovat jména čekajících. Pro ty propuštěné vězně, kteří nikoho za branou neměli, totiž věznice zajišťovala odvoz na autobusové nádraží do Chomutova na státní útratu.
Věznice ve Všehrdech nakonec začala propouštět jako jedna z posledních. Podle odhadu Vězeňské služby má odtamtud odejít 222 z 557 vězňů.
