„Nádobky se vyrábějí z hliníku, jehož výroba významně zatěžuje životní prostředí. Cílem vědců je proto navrhnout zcela novou recyklační linku a technologii určenou speciálně pro ně. Aby to však dokázali, potřebují nejdříve vědět, co přesně lidé do popelnic hází,“ uvedla mluvčí UJEP Jana Kasaničová.
Podle hlavního řešitele projektu Tomáše Lanka spotřebuje recyklace hliníku přibližně o 95 procent méně energie než výroba nového. „Recyklace jedné hliníkové aerosolové nádobky ušetří přibližně stejně energie, jaká je potřeba pro 40 hodin nepřetržitého svícení 10wattové LED žárovky,“ přiblížil Lank.
Přestanov si odborníci nevybrali náhodou, místní obyvatelé jsou totiž v třídění odpadu odborníky. Před dvěma lety obec s necelými 650 obyvateli dokonce skončila na 2. místě v soutěži Křišťálová popelnice za třídění plastů, papíru a PET lahví.
Plastové omyly, kterými třídění škodíme. 30 věcí, které do kontejneru nepatří |
„Chceme spolupracovat s UJEP, protože je pro nás skvělým zdrojem informací. Navíc se domníváme, že na univerzitě jsou samé chytré hlavy, které vždycky něco skvělého vymyslí, a my chceme být u zdroje tohoto pokroku,“ popsala starosta Přestanova Miroslava Bechyňová (Přestanov pro občany).
Samotný sběr má svá pravidla. Na sběrném místě obce je nově umístěna speciální červená popelnice, ke které mají přístup výhradně obyvatelé Přestanova přes bránu otevíranou pomocí evidovaného elektronického čipu. To zaručuje, že se v nádobě neobjeví odpad z jiných lokalit, který by mohl zkreslit statistické výsledky.
„Sběr sprejů potrvá tak dlouho, dokud nebude naplněna speciální zabezpečená nádoba o objemu 120 litrů. Do jedné takové nádoby dostaneme v rámci testování obvykle 130 až 150 kusů. Při průměrné roční spotřebě české rodiny zhruba čtyř až šesti sprejů tak odebereme tímto testováním odpadní spreje od přibližně 30 rodin. Získané spreje následně třídíme a mechanicky zpracováváme, sledujeme přitom jednotlivé materiálové toky. Průzkum nám umožní získat přehled, co lidé reálně používají a vyhazují ve svých domácnostech,“ vysvětlil Jiří Orava z fakulty životního prostředí.
Vědci vyloženě vítají, pokud lidé do nádoby vhodí i spreje, které nejsou zcela vyprázdněné nebo jsou již prošlé. Potřebují totiž zanalyzovat reálné materiálové a chemické složení obsahu, aby získali reprezentativní data a mohli správně navrhnout budoucí recyklační linku.
„K výsledné recyklační vizi směřujeme prostřednictvím vědeckých publikací a rovněž cestou standardní dizertační práce. Do praxe bychom rádi své výstupy dostali nejpozději během dvou let,“ řekl Orava.
Nádobky sprejů jsou většinou vyrobeny z kovů, pouze malé procento tvoří plastové varianty. U kovových nádobek převažuje jako použitý materiál hliník, méně je používáno železo.
Nádoby na tříděný odpad se rychle plní, někde už popeláři jezdí každý den |
„Oba kovy umíme recyklovat a cílem naší práce je jejich návrat mezi vstupní výrobní materiály. Železo není tolik zajímavé, ale hliník je pro nás jeden z vyjmenovaných kritických prvků v EU. Výkupu hliníku jako kovu ale brání právě ten zbytkový obsah v aerosolovém spreji, při nesprávné manipulaci při nakládání s tímto odpadem může dojít k výbuchu,“ zmínil Orava s tím, že s týmem spolupracovníků chtějí díky pilotnímu projektu získat odpovědi na otázky, kolik tohoto odpadu vzniká a jakými odpadními toky prochází.
„Sledujeme náklady, bezpečnost systému a zabýváme se také možnostmi materiálového využití zbytkových kapalin a plynů získaných z aerosolových sprejů z odpadu,“ sdělil Orava.
V Česku v podstatě neexistuje jednotný systém, který by umožnil plnohodnotně a bezpečně recyklovat spreje, ve kterých zůstává třeba jen minimum hnacího plynu.
„Lidé dnes spreje vyhazují různými způsoby. Typicky buď do kontejnerů na kovy, nebo prostě do černé popelnice na směsný odpad, a ty neprázdné by měli odnést na sběrný dvůr. Doporučení, kam je vhazovat není napříč Českem jednotné a odborné názory se liší,“ nastínil Orava.
