Dosud radní Eva Fialová svolala schůzi místních obyvatel a na sousedy dvakrát volala policii. V bytě 2+1 ji navštívil kolega z rady města Tomáš Vlach (ANO).
„O přespání požádala ministryně práce a sociálních věcí Jana Maláčová a přijet chtějí i další kolegové ze sněmovny. Nejprve však chci místní situaci lépe poznat, protože většina zdejších problémů se musí řešit na celostátní úrovni a to je můj úkol,“ říká Fialová u ranní kávy při návštěvě redaktorky MF DNES. Najít správný dům nebylo složité, místní obyvatelé „tu paní z politiky“ už znají a rádi poradí.
Jeden z vašich prvních kroků po červnovém nastěhování bylo svolání místních. Čeho jste chtěla dosáhnout a podařilo se to?
Byla bych ráda, aby zde vznikla komunita lidí, která by na město přinášela podněty, co by zdejší lidé potřebovali nebo si přáli. Hlavně aby byla trochu akční a hlídala pořádek. Ideální by bylo zřízení osadního výboru, ale bohužel řada místních si myslí, že mají jen svá práva, ne jakékoli povinnosti. Najít tady pět lidí, kteří se chtějí ve svém volném čase lokalitě zdarma věnovat, to je neřešitelný problém. Před mnoha lety jsem byla jako dobrovolník v Africe, a říkám otevřeně, že tam to bylo jednodušší. Tam neexistovala závislost na sociálním systému a lidem nezbývalo nic jiného než si s lokalitou a problémy poradit sami.
Proč jste už dvakrát do Předlic ke svému bytu volala policii? Stalo se něco závažného nebo pro vás velmi nečekaného?
Očekávala jsem více hluku a obávala se, že se vůbec nevyspím. Bydlím ve zdejší nejrušnější ulici, ale ve všední den vše utichne kolem 23. hodiny, o víkendu krátce po jedné v noci. Je však nutné říci, že hluk mi výrazně nevadí. Celkově mne překvapilo, že zde není nebezpečno ani velký nepořádek. Postupem času se ale projevil ne moc hezký vztah mých temperamentních sousedů, kde jsou neustále hádky. A bohužel jsem do nich manželi vtahována, klepou mi na dveře, když jsem prý v politice, mám s tím něco dělat. Některé dny jsou lepší, další ne. Díky tomu, že je to multikulturní rodina, emoce mají velkou intenzitu. Policii jsem dvakrát volala, protože už jsem měla podezření na domácí násilí. Matka s dětmi žádnou navrhovanou pomoc nepřijala a jsem obviňována oběma rodiči z nečinnosti, což situaci vůbec neprospívá.
Eva Fialová
|
Co vás po měsíci a půl ve vyloučené lokalitě nejvíc překvapilo?
Důležité je například připravit exekuční řád, aby se lidem vyplatilo chodit do práce, odpracovali si roky na důchod. To mnoha zdejším obyvatelům zcela chybí. A často se na mne obracejí lidé, abych jim pomohla vyplnit žádosti na různé sociální dávky. Nikdy jsem to nedělala a musela jsem si tiskopis několikrát přečíst, abych pochopila, do jaké kolonky se co vyplňuje. Systém je strašně složitý. Na druhou stranu chápu správu sociálního zabezpečení, že se nemůže každému věnovat, protože takových žadatelů má mnoho a není to v jejích silách. A vůbec nerozumím tomu, že většina zdejších žen ráno před domem zamete a uklidí, odpoledne před ním vysedávají a nechají děti na ulici házet nepořádek. A druhý den ráno uklidí znova. Tomu systému absolutně nerozumím a děti vůbec nejsou vedené k tomu, aby odpadky házely do popelnic. Starousedlíků se to netýká, jsou zvyklí pracovat, děti jsou čisté a dodržují pravidla. Nedělají to všichni zdejší lidé, ale my je všechny házíme do jednoho pytle. Také mě překvapilo, že když večer přijedu, téměř nemám kde zaparkovat, ale ráno tu není žádné auto. Většina mužů od čtyř nebo pěti hodin ráno už pracuje. Ale z devadesáti procent načerno. Tomu by mohl pomoci připravovaný exekuční řád.
Podařilo se vám zjistit, kde zdejší lidé pracují?
Pro různé firmy dělají hlavně výkopové a stavební práce. Není to u romských firem, protože když se Rom rozhodne podnikat, chce mít vše v pořádku. Je otázka, jak ostatní firmy vůbec mohou takové množství lidí načerno zaměstnat. Romové ale taky volí práci načerno mnohem raději, protože výplatu dostávají každý týden na ruku, což jim vyhovuje. Souhlasím se senátorem Jaroslavem Kuberou, že týdenní výplata je pro ně nejlepší, protože oni neumějí žít z měsíční mzdy, rozložit si peníze na celý měsíc. Žijí ze dne na den, dnes mám, zítra se děj vůle boží. Není ovšem dobré systém týdenních výplat nastavovat systémově, ale firmy, které chtějí zaměstnávat lidi z vyloučených lokalit a sociálně slabé, tu možnost mají. A je to jedna z možností, jak tento problém vyřešit.
Zmínila jste exekuční řád. Jak a v čem pomůže? A také se hovoří o odepisování dluhů, které má pomoci lidem, aby se dostali z dlouhodobého zadlužení a mohli normálně žít. Většina lidí své dluhy splácí, chodí do práce, šetří... Kolikrát stát pomůže s oddlužením, aby se z toho nestal rituál?
Exekuční řád stanoví nezabavitelnou částku. Je třeba, aby se zvýšila a lidem zůstávalo víc peněz na život. Ti, kteří chodí do práce, by neměli žít z úplného minima. Proto nyní všichni chodí do práce načerno a pohybují se v šedé ekonomice. Jsou zapsaní v sociálním systému, berou existenční minimum plus mají peníze vydělané přímo na ruku z práce načerno. Dluhy ovšem zcela nezmizí. V exekuci musejí zaplatit vše, ale v případě, že budou chodit do práce, mohou požádat o insolvenci, což je nová změna od 1. července. Mělo by k tomu dojít jednou za život, protože vždy rozhoduje soud, zda to povolí, či nikoli. A osobní bankrot není nic jednoduchého vydržet.
27. dubna 2019 |
Kdy se podle vás dají první změny očekávat?
Exekuční řád už schválila vláda, pak projde sněmovnou a odhaduji, že v dubnu nebo květnu by mohl začít platit. Ministryně práce a sociálních věcí již připravuje řadu opatření, například sloučení příspěvku a doplatku na bydlení. Měla by vzniknout i hodnotová mapa a města by měla mít možnost určovat podle místního tržního nájmu a se znalostí lokality, jaká částka bude v dané lokalitě na bydlení vyplacena.
Již dlouho se hovoří o tom, že už třetí generace sociálně slabých nechodí do práce a ztratila pracovní návyky. Jak by se podle vás dala řešit tato situace? Měla by zasáhnout třeba škola a děti to učit při pracovní výchově či dílnách, které dřív byly v rozvrhu?
Určitě by to mělo smysl všude, kde by to mohlo pomoci. Může to být formou kroužků, odpoledního vyučování. Tyto aktivity chybí. Ale ředitelé v těchto lokalitách nemají peníze, a když už je mají, nejsou učitelé, kteří by se tomu věnovali. Ideální by bylo, aby děti na ulicích trávily co nejméně času. Překvapivé pro mne z rozhovorů s dětmi je, že ve škole jsou rády, mají rády kreslení, tance a často i matematiku. Měly by ve škole být maximum času, napsat tam odpoledne i úkoly, protože doma na to často nemají žádné zázemí a podmínky. Pak je logické, že dostávají poznámky a pětky.
Nebylo by řešením, aby část dávek pro děti dostávaly přímo školy a kromě odpolední výuky a pracovních kroužků by tu děti dostaly i odpolední svačinu nebo i večeři a šly domů až večer?
Určitě. Ve vzdělání dětí vidím klíčovou roli. Když se o ně nepostaráme, budou kopírovat model rodičů a donekonečna ho opakovat. Děti musí pochopit, že je normální chodit do práce, že pro peníze se nechodí na úřad práce. Musíme jim dávat zcela jiné vzory. Náctiletí vidí, že strejda jezdí luxusním autem, nic moc nedělá, a začnou se zajímat, za co peníze má. A máme zde další vzor: lichva, prostituce, drogy... Musíme jim ukázat, že je spousta šikovných, vzdělaných Romů na vysokých pozicích, kteří neměli jednoduchý život a vybojovali si ho lepší sami. Děti jsou zvídavé, učenlivé a jsem přesvědčená, že nepořádkem a zlobením na ulicích si jen vynucují pozornost.
15. března 2019 |
Navrhnete některou z vámi popsaných změn ministryni práce a sociálních věcí?
Určitě o tom budeme diskutovat. Vzhledem k tomu, že jsem z té situace trošku v šoku, řadu podnětů vstřebávám, sama nadávám na nastavený systém. Jsem zatím ve stadiu, kdy filtruji, co pomáhá, a co ne. V tuto chvíli nemám připravené žádné konkrétní kroky, jak to napravit. Určitě bych ráda tento problém se všemi kolegy otevřela. Pokud se nesoustředíme na tento problém, bude vyrůstat další a další generace kopírující současný model, a všichni ho dál budou platit ze svých daní. Bude to ovšem stát peníze a bude asi složité přesvědčit obyvatele, že se tyto změny musí udělat. Byla bych strašně ráda, aby si každý uvědomil, že to úsilí a finanční prostředky se v budoucnu společnosti tisíckrát vrátí. Já v to doufám, jinou cestu nevidím.
Ovšem toto je pouze jeden důležitý krok. Neměla by přijít i změna sociálních dávek, aby se lidem z nich nevyplatilo žít a neměli se lépe než lidé chodící každý den do práce?
První je nutná změna v exekučním řádu, aby se lidem vyplatilo chodit do práce. Nemůžeme razantně změnit dávkový systém a následně zlepšovat podmínky. Mezitím by lidé opravdu zůstali na ulicích a upadli do mnohem větší chudoby. Musí se nejprve nastavit možnost mít se lépe v práci než na sociálních dávkách a následně posílit přísnější posuzování, komu a za jakých podmínek se dávky vyplácí. Protože existuje ve společnosti skupina lidí, kteří se bez podpory opravdu neobejdou, jako například senioři, handicapovaní… Nemůžeme bez rozmyslu vylít vaničku i s dítětem.
Šla byste po dosavadních zkušenostech do Předlic znovu?
Ano, asi bych jen neříkala, že sem půjdu na půl roku.
A vydržíte to celých šest měsíců?
Pokusím se a neříkám, že je to pro mne jednoduché. Není. Pokud se nezmění situace u sousedů, nepřestanou pomluvy, budu zvažovat, že se přestěhuji do jiné předlické ulice. Jsem rozhodnuta vydržet, ale nejhorší je bezmoc, a když se dozvíte, že podle místních nic neděláte. Nelze za pár dní něco změnit, když zdejší problémy vznikaly dvacet třicet let. To pak mrzí. Pomluvy jsou velké a není to zde jednoduché.
