Už loni v červnu se měla návštěvníkům otevřít galerie kubistického malíře Emila Filly, který po druhé světové válce na zámku v Peruci pobýval a tvořil až do své smrti. Kvůli pokračující rekonstrukci je ale Pamětní síň Emila Filly, jak zní přesný název krajské instituce v soukromém zámku Peruc, stále zavřená.
Pavel Ondráček, který zámek Peruc spravuje společně s partnerkou Dominikou Matušovou od roku 2016, se ale žaloby neobává.
„Je nesmysl, aby kraj žaloval někoho, kdo opravuje zdevastovanou památku. Doufám, že soud je rozumně myslící úřad a že nemůže být nikdo, kdo neuzná právo vlastníka rekonstruovat objekt. Kdyby ještě deset let zůstal v původním stavu, tak by spadl a nenávratně by všichni přišli o další vzácnou památku,“ říká Ondráček, jenž spoluvlastní také zámek Dětenice ve středních Čechách, který ročně navštíví 200 tisíc lidí.
Rekonstruujete, ovšem s krajským úřadem jste se dříve dohodli, že už loni v červnu mu předáte známou galerii, aby tu kraj mohl vystavovat obrazy Emila Filly, jenž je s Perucí spjat. Proč jste to neudělali?
Když Dominika před třemi lety zámek koupila, byla to ruina. Rozbitá byla okna, střecha děravá, krov nestabilní, nebyla tady kanalizace, elektřina byla v dezolátním stavu, v řadě místností se propadly stropy a celý zámek byl napadený dřevomorkou. Ta přechází z trámů stropů i do dřevěných podlah a zdí. Sanovat se tak musela v pokojích i omítka. Zbavit se dřevomorky je velmi náročné a v zimě se zde musí topit. Na to všechno ovšem přijdete, když rekonstrukce začne.
A nejkrásnější na zámku je schodiště se vzácnými rokokovými sochami ze slavné dílny Ignáce Platzera z doby kolem roku 1770. Když jsme začali s rekonstrukcí, zjistili jsme, že sloupy, které nesou kopuli nad schodištěm, se naklánějí. Při opravě střechy jsme zjistili, že obec při původní opravě odřezala barokní táhla, která pomáhala přes systém menších trámů tomu hlavnímu nést veškerou tíhu. Byla porušena statika kopule a střecha se začínala hroutit.
Dobře. Podle vás má toto všechno vliv na otevření galerie?
Naše první představa, že za tři roky bude hotovo, se ukázala jako lichá. Jedna věc je koupit zámek s dlouhou historií, ale rekonstrukce s sebou nese mnoho problémů – technických i psychických. Všichni, od hasičů po památkáře, říkají, co musíte splnit. A pak je tu kraj a začne peklo na zemi. Na kraji by měli být lidé, kteří pomáhají, ne boří. Měli by Dominice tleskat a ne ji dávat k soudu.
Zámek jste si koupili od dvou Angličanů. Proč jste ho chtěli získat a kolik vás ta „ruina“, jak říkáte, stála?
Angličané si ho od obce koupili za 19 milionů korun a měli romantické představy, na které nedošlo. Pak byl zámek na prodej a mohl si ho koupit i kraj, když tady měl galerii. Dominika ho koupila za 15 milionů korun, protože se do něj zamilovala, chce tuto památku zachránit. Já jsem jí to rozmlouval, ale nedala si říct. A úvěr dochází a musíme řešit, co dál.
Když vás tlačil čas s otevřením galerie, proč jako první nezačala oprava jižního křídla zámku s galerií, ale severního?
V první řadě se musela udělat střecha a pozednice, která podpírá krovy, potom kanalizace, voda, topení, odvětraní, sanace dřevomorky atd. Začali jsme v severním křídle, protože jsou zde podle historiků nejcennější sály zámku. Tady v pokoji zůstala zachovaná rokoková výmalba, která má zdůrazňovat dórskou fajáns, v ostatních se podle zbylých fragmentů restauruje.
Můžete říci něco k rekonstrukci? Viděla jsem, že ve dvou sálech jste na stropě odhalili pod barokními štuky renesanční malby na dřevě. Zajímalo by mne, proč neobnovujete baroko, ale rozhodli jste se jít k oněm renesančním malbám?
V řadě pokojů byly stropy propadlé kvůli zatékání a dřevomorce. Nad barokními stropy jsme objevili vyšší renesančně nebo raně barokní trámy malované žlutě, oranžově a hnědě. Řada trámů byla dochovaná, tak jsme je zachránili, zbavili dřevomorky a vytvořili ve dvou pokojích dva krásné stropy. Ještě máme nějaké další malované trámy a snad se je podaří také zrenovovat a dát do dalších pokojů. V tomto jsou i původní kachlová kamna, která ještě čekají na rekonstrukci. Jinak zámek má řadu schodišť, plochu 7 až 8 tisíc metrů čtverečních, 60 velkých sálů a celkem 100 místností...
Když jste zmínil kachlová kamna, tak lidé z krajského úřadu tvrdí, že jste bez povolení odnesli kamna z Fillovy pamětní síně. Je to pravda?
Pojďte se podívat. Toto jsou ta kamna, o kterých kraj tvrdí, že jsme je zničili a „zničili jsme tím i genius loci galerie“, jak se psalo v tiskové zprávě. Ne, opravili jsme je a dali na místo, kam patří. Původně byla v jednom ze sálů.
12. dubna 2019 |
Kolik kusů cenných kachlových kamen na zámku máte a jak se restaurují?
Přes dvacet. Bohužel zámek nikdo roky nehlídal, bezdomovci rozbili okna a chodili si sem pro kov a odváželi ho do sběru. Kvůli několika korunám zmizelo historické kování ze dveří, oken a hlavně rozmlátili řadu oněch kamen, aby se dostali na litinu uvnitř. Zničili neuvěřitelně cenné památky. Posbírali jsme střepy z několika kamen a chceme podle nich vyrobit repliky. Nejlépe to umí jedna rakouská firma, ale je to velmi drahé. Jedny vyjdou na 20 tisíc eur. Další, ta méně zničená, se podařilo zachránit restaurátorům. Mimochodem ta dvacítka kamen je podle našich zjištění cennější než celý zámek dohromady. Jsou tu i dvoje pozlacená kamna, která horký vzduch důmyslně rozváděla do pokojů.
Kolik rekonstrukce zámku zatím stála a kolik ještě podle vás bude?
Zatím zhruba 50 milionů korun. Kolik to bude dál, ještě není spočítané a myslím, že kdyby to Dominika věděla, tak asi uteče.
Jak probíhají jednání s památkáři? Nacházíte shodu?
Myslím, že jsme s nimi v pohodě, chodí zhruba jednou za půl roku. Často i na udání, protože musí.
Vraťme se ke krajské galerii, kterou máte v objektu jako věcné břemeno. Kraj se obává, protože prý nekomunikujete, že chcete vzácné Fillovy obrazy vystavovat sami a galerie kraje zde už nebude. Jaké tedy máte plány?
Kraj nekomunikuje s Dominikou, ani jednou ji nevyzval na schůzku, jenom paní Štefančíková (ředitelka Galerie Benedikta Rejta, pod níž Fillova pamětní síň spadá) píše dopisy, že si jde převzít galerii. Ale je to prostě tak, že nejdřív zde musíme vše restaurovat a není to jednoduché. Vystavovali zde vzácné Fillovy obrazy a vůbec jim nevadilo, že je zde dřevomorka, která je může zničit.
Kraj také nechal postavit koupelnu s toaletou a bez povolení památkářů odpad vedl historickou klenbou okna do sklepů před zámkem. Ty jsou plné fekálií, ty rozežírají stěny sklepa a narušují jeho statiku. Podle znalce je škoda 10,7 milionu. Kraj to zaplatí? Jen tvrdí, že nekomunikujeme, ale to není pravda. Tři měsíce předtím, než měla být rekonstrukce skončená, jsme úřadu napsali, že se rekonstrukce zdržela, protože je náročná. Tečka. Obava kraje je nesmysl. Kraj tady má místnosti, které jsou v rámci věcného břemene určené pro galerii. Já s tím problém nemám. Otázka je, jak by galerie měla fungovat.
18. května 2015 |
Jak by měla podle vás galerie fungovat?
Mnohem lépe, lidé musí chtít přijít, protože se jim tu bude líbit. Kraj zde po krádeži obrazů (došlo k ní v roce 2011 a kriminalisté za několik měsíců obrazy vypátrali) vystavoval repliky některých obrazů, nic moc navíc. V galerii by ale měly být všechny Fillovy obrazy, které na Peruci namaloval, a hlavně i jeho nábytek, pohovka, ve které seděl, jeho nádherné sekretáře, čínský porcelán... Musí to být opravdový byt, ve kterém žil a tvořil, kraj to má v depozitáři. Jinak to nebude pro návštěvníky zajímavé a nemá to smysl. Mluvil jsem se dvěma dědici malíře a i oni byli nespokojeni se způsobem, jak kraj vše prezentuje.
Chceme lidem přiblížit dlouhou historii objektu od gotického hradu Hroznatovců třeba po rok 1814, kdy sem přišli Thunové. Pobyt Emila Filly je pak třešničkou na dortu. Naše snaha bude, ať kraj jeho dílo vystaví, ale ať je to zajímavé pro veřejnost. Kraj ročně za provoz galerie i s ochrankou zaplatil 2,2 milionu korun a výnos byl zhruba 48 tisíc. To mi přijde jako mrhání penězi. Je vidět, že o galerii veřejnost neměla valný zájem, což je škoda. Myslím si, že Filla na Peruc patří a měl by mít důstojné místo.
Takže i vaše část bude veřejnosti přístupná?
Je to zatím strašně vzdálená budoucnost, opravy vidím tak na pět let. Ale v klenutých sálech by mohly být svatby, dále plánujeme hotel s pokoji pro hosty, některé jsou už hotové, s restaurací a wellness. Vzhledem k investovaným milionům a z podnikatelského hlediska a udržení zámku sem musí lidé jezdit, musí je bavit super prohlídky.
Jednání komplikuje i spor o fekálieSpor kraje s majitelkou zámku a jejím partnerem o přístup do Pamětní síně Emila Filly trvá rok. Kraj tvrdí, že výstavní síň s cennými obrazy malíře (1882–1953), který na zámku před smrtí pracoval, už dávno měla být otevřena a měla mu být předána do užívání. Majitelé zámku, Pavel Ondráček a Dominika Matušová, ale uvádějí, že celý objekt zámku je třeba nejprve opravit. Ondráček hlavně poukazuje na nevhodné úpravy, které tu prý kraj nechal udělat. Argumentuje například tím, že instituce nechala odpad z toalet ještě před tím, než Peruc soukromí majitelé koupili, svádět do sklepení, a tím ho zničila. „K odkanalizování jak zámku, tak Pamětní síně Emila Filly jsme nikdy přístup neměli. O to se staral majitel zámku, což mu i příslušelo a stále přísluší. Do prostor, které mají být údajně plné vody a fekálií, nám byl opakovaně odepřen přístup,“ uvádí mluvčí kraje Lucie Dosedělová. Podle ní byla zaměstnancům kraje prohlídka galerie umožněna až letos 28. března. „Tedy více jak dva roky poté, co majitelka zámku tvrdí, že pamětní síň tuto zmíněnou skutečnost zavinila. Stejného dne bylo naopak zjištěno, že předmětný prostor je suchý. Bez jakýchkoli známek prasklin či statického narušení,“ sdělila mluvčí. Podle Ondráčka odpad způsobil škodu za 10 milionů korun. „O žádné škodě nejsme informováni. Bohužel také nevíme, o kterém posudku k této škodě se hovoří. Jak jsme již sdělili, kraj odpadní trubku neinstaloval,“ sdělila Dosedělová. Podle ní kraj hodlá nadále udržovat Fillův odkaz na Peruci. Představy majitelky zámku a jejího partnera a kraje se ovšem liší. „Smyslem pamětní síně není vystavovat čínský porcelán či nábytek, ale zpřístupňovat dílo Emila Filly, zejména poválečné, které zde na zámku v letech 1948–1953 vytvořil a které mu cenzura pod diktátem socialistického realismu nedovolila vystavit. Budeme hájit právo Ústeckého kraje o navrácení pozůstalosti E. Filly do pamětní síně, abychom dodrželi i věcné břemeno a starost o odkaz malíře,“ sdělila mluvčí kraje. |
