Na svahu stojí mladá žena, nese sbalené pletivo mobilní ohrady. „Dobrý den, já jsem pasáček,“ křikne vesele na pozdrav Judith Hůla na Bílých stráních. Je to vápencová stráň, kde roste pestrá směsice bylin, v níž je i mnoho vzácných a ohrožených druhů teplomilných a suchomilných rostlin. A právě na zdejších rostlinách, byť ne samozřejmě chráněných, si ovce pochutnávají.
„Provádíme tady řízenou pastvu ovcí. Udržujeme krajinu a pomáháme návratu ohrožených druhů zejména kvetoucích bylin, v tomto případě orchidejí. Roste tu třeba střevíčník pantoflíček,“ vypráví pastýřka.
 |
V tomto ročním období však na svahu žádné orchideje k vidění nejsou. „Na Bílých stráních vypásáme pravidelně jednou ročně, vždycky na podzim poté, co už jsou orchideje zatažené do cibulí. A kdy už ovce nespasou nic, čeho by byla škoda. Tím, že se plochy opásají, utlačujeme dominantní traviny, které jinak nedávají prostor vzácnějším druhům nebo ne tak zdatným druhům rostlin,“ popisuje Hůla s tím, že Bílé stráně budou ovce vypásat čtrnáct dní.
Jak dlouho vypásání trvá, záleží na tom, jak je plocha zarostlá, na typu vegetace a také na velikosti stáda. „Tady nám obvykle na jeden den na vypasení stačí asi hektar a půl. Ovce během dne žerou třikrát, mezitím odpočívají a přežvykují. Když v noci nemají co žrát, spí. Ale když mají co žrát, tak žerou,“ říká pastýřka.
Ovce jsou jejími společníky už několik let. „Dostala jsem se k tomu úplnou náhodou přes inzerát na jednom diskusním fóru. Hledali pasáčka a já jsem si řekla: Hej, já chci být pasáček. Původním povoláním jsem knižní redaktorka, rediguji českou fantastiku a to je práce, která se dá dělat kdekoliv, kde mám notebook a internet. Takže rediguju i na pastvinách,“ usmívá se.
Se stádem, které patří hospodáři z Roztok u Prahy, vyrazí na první pastvinu už na jaře. Bydlí v přívěsu a ovce provází až téměř do Vánoc. „Opásáme hlavně chráněná krajinná území v Ústeckém a Středočeském kraji. Tady v okolí vypásáme pod Košťálovem u Sutomi nebo na Radobýlu, odkud jsme sem před pár dny stáda přeháněli. Z Bílých strání zase pojedeme k Poplzím poblíž Libochovic. Vypásáme také Blšanský chlum na Lounsku. Děláme to pro agenturu ochrany přírody a krajiny,“ vypráví pastýřka s tím, že jednotlivé zakázky a stěhování řeší hospodář.
S vlky se ještě nepotkala
Na Bílé stráně s ní dorazilo přes sto ovcí určených právě ryze jen na vypásání. „Chov je veden tak, aby ovce prospívaly na chudé stepní pastvě. Jsou to kříženci tří plemen, z nichž jedno je plemeno suffolk, které děti znají jako ovečku Shaun,“ doplňuje Hůla.
Každý den pro ovce staví novou ohradu, někdy sama, někdy s brigádníky, záleží na krajině. Ovcím obstarává vodu a dodává sůl. Minimálně jednou ročně je také nutné je ostříhat. „Hlavním důvodem není zisk vlny, ale péče o zvířata. Příliš dlouhá vlna jim zplstnatí, zacuchá se a pak jim pod ni hmyz může klást larvy. Stříhat je potřeba také proto, aby nám zvířata nezůstávala viset ve křoví. Každou chvíli na pastvině potkám ovci, která si s sebou nese půlku šípkového keře,“ líčí žena.
Češi se nadchli pro „živé sekačky“. Chovají už čtvrt milionu ovcí a koz |
Ovce chrání elektrický ohradník. Někdy jej poškodí pejskaři, někdy se přes něj prodírají turisté, kteří nerespektují stezky. Vlci však nikdy Juditino stádo nenapadli. „S vlkem jsem se na pastvině ještě nesetkala, ale vím, že zemědělci v oblastech, kde vypásáme, s nimi zkušenosti mají. Vlci prý chodí i na Radobýl,“ dodává.
Co se týče zvonců, na krku ho nemá každá ovce. „Dávám ho buď těm dobře ochočeným, které mě poslouchají, aby se mi ostatní dařilo lépe svolat. A pak mají zvonek největší průšviháři s tendencí utíkat. Podle zvonce je pak totiž můžu lépe najít,“ loučí se pastýřka Judith Hůla.
