Pracovní stůl s dokumenty pokrývá tlustá vrstva mechu, na skříňce vedle je sešit s pracovními záznamy o kontrolách. O kus dál na stolech leží hrnky od kávy, ta špína v nich je dost možná ještě lógr.
Na zdi visí vyhlášky s pracovními předpisy, u stolu pořád stojí židle, jako by čekala, že se na ni brzy někdo posadí a opraví si rozbitý psací stroj. To je obrázek z kanceláře velína, místa, odkud se řídil provoz v jedné z provozních hal opuštěného Dolu Měděnec.
„Už jsem tady byl několikrát a pokaždé jsou vidět stopy po návštěvách vandalů,“ říká Vladimír Hyke, amatérský fotograf bydlící nedaleko areálu.
Vrátnice vypadá stejně jako ostatní budovy – vytlučená okna, rozbité dveře, zatéká střechou. Podlaha je plná střepů a poházených papírů. Ušetřeny zkázy zůstaly pouze zrcadlo a píchačky. Před skřínkami v šatně stojí holínky, na stole zůstaly ochranné přilby, jak je tam lidé nechali po poslední směně.
„Prošel jsem celý areál, v kanceláři ředitele pořád stojí ředitelský stůl a u něj židle, na stole jsou nějaké firemní dokumenty a zůstal tam i telefon. Dokonce je jasně vidět, kam si zaměstnanci chodili pro výplatu. Kancelář je za zamřížovanými dveřmi a v ní je skříň plná mzdových listů, pečlivě seřazených po jednotlivých letech,“ ukazuje Hyke.
Jen bývalá laboratoř na zkoumání hornin pravděpodobně „žila“ ještě nedávno. Ve vzduchu jsou totiž cítit chemikálie, na laboratorním stole zůstaly jakési baňky. „Posledně tady byl i vařič. Všechno nasvědčuje tomu, že tady někdo vařil drogy,“ vypráví dál fotograf.
Vladimír Hyke je místní patriot, při pohledu na stav kdysi pro Krušnohoří důležitého areálu je smutný. Nadává na to, že jeho současný vlastník, firma Finisterrae, si nedokáže místo zabezpečit.
Magnetitovou drť odebíral Temelín
Výstavba dolu začala v roce 1960 a první železnou rudu vytěžili horníci o osm let později. Mezi lety 1968 a 1992, kdy byl Důl Měděnec v provozu, z něj vyjelo přibližně 2,7 milionů tun rubaniny, což představuje asi 936 tisíc tun železa.
Od roku 1982 se tu také z doprovodného chalkopyritu vyráběl měděný koncentrát s celkovým vyseparovaným obsahem 323 tun mědi a 807 kg stříbra.
Pro ilustraci kvality zdejších surovin - od roku 1987 do roku 1992 odebíral měděneckou magnetitovou drť z nejkvalitnější železné rudy podnik Výstavba jaderné elektrárny Temelín, který ji používal k výrobě těžkých betonů.
Důvodem ukončení těžby bylo vyčerpání ložiska rudy. I tak se Důl Měděnec stal posledním železnorudným dolem v Česku. O velikosti dolu pak svědčí skutečnost, že v době ukončení těžby tu mělo práci 184 lidí, ovšem průměrný stav v předcházejících rocích byl podle Wikipedie 265 zaměstnanců.
Dobývací prostor tvořilo pět ložisek magnetitu, byť se těžilo jen ve třech. Průzkumná jáma jen na ložisku jménem Kovářská měla až neuvěřitelný půlkilometr hloubky.
Roku 1994 Důl Měděnec získala společnost Garmica, jejíž lidé se tu pídili po granátech a slídě, ovšem pro nízký odbyt a následné finanční potíže musela i Garmica těžbu v roce 1997 ukončit. V následujícím roce přestala být odčerpávána spodní voda a důl byl zatopen.
Důl měl několik architektonických specifik, například místo vysokých ocelových konstrukcí s typickými koly zde stále stojí betonové dvojvěží. Na vyšší věž byla nasazena obří kostka, ve které jsou soustředěny veškeré technologie. Zařízení je už ale zrezivělé a porostlé mechem.
Vlastník na výzvy nereaguje
„Na dole pracovalo mnoho místních a byli jsme pyšní, že děláme v takovém podniku,“ říká pan Ladislav z Měděnce. „Je velká škoda, že to takhle dopadlo. Když firma začala mít dluhy, přestala nám vyplácet výplatu a to byl konec,“ vzpomíná na posledního těžaře – Garmiku.
K jeho slovům se připojuje i paní Lenka, její otec v dole také pracoval a mzdu nedostával. Dodnes prý čeká na tři poslední výplaty. I oni vědí, jak to dnes na dole vypadá.
„Slyšel jsem, že tam už několikrát byla policie. Máme podezření, že někdo systematicky rozebírá kovové zařízení a vozí ho do sběrny,“ říká Ladislav.
Vlastník nechává důl svému osudu. „Několikrát jsem se pokoušela vyvolat jednání o zabezpečení areálu, ale z Finisterrae se na domluvené schůzky nikdy nedostavili,“ uvádí Valerie Marková, starostka Měděnce, které stav areálu vadí.
Úplně stejnou zkušenost jako starostka pak udělala redakce MF DNES, sehnat někoho z Finisterrae je nemožné.
„Kdyby byl Důl Měděnec v Německu, má dokonalé prohlídkové trasy a vydělává dost peněz na vstupném. Tady zbyl jen nepořádek,“ rozčílil se Martin Novák, který si areál zdálky prohlížel a s dětmi přijel na výlet na Mědník.
