"Někdo rád sbírá staré známky, mě baví opravovat staré baráky," říká Přibyl.
V minulosti už nechal opravit konvikt v Bartolomějské ulici v centru Prahy. Šéf stavební firmy, která tehdy rekonstrukci prováděla, ho na rozpadlý klášter v Konojedech upozornil. "Právě on má velkou zásluhu na tom, že jsem klášter koupil," podotýká Přibyl.
Klášter v KonojedechPočátky konojedského kláštera sahají do roku 1699, kdy hrabě František Antonín Špork v renesančním zámku zřídil špitál pro chudé. Jeho zeť František Karel Sweerts-Špork pak založil roku 1746 klášter pro řád Servitů. Klášter existoval jen krátce, protože Josef II. řeholnický řád v roce 1786 zrušil. Konvent získali znovu Sweerts-Sporckové, kteří rozsáhlou budovu postupně upravili na zámek. V roce 1945 byl zámek zkonfiskován a připadl státu. V polovině 50. let objekt získalo ministerstvo obrany, které ho mělo až do revoluce. |
Zchátralý areál, který v minulosti sloužil také jako zámek, získal od soukromého vlastníka. Ten ho chtěl přestavět na hotel, záměr se mu ovšem nepovedlo naplnit.
"Bylo to ve stavu, kdy budově hrozil totální kolaps. Například úplně chyběla část střechy," vzpomíná Přibyl.
Na střechu se proto zaměřil jako první. Její obnova trvala téměř tři a půl roku. "Má rozlohu dvou fotbalových hřišť. Nová střecha stála více peněz než celý zámek," přibližuje Přibyl.
Klášter je kulturní památkou
Kromě střechy z pálených tašek dostala nový kabát i věž, na niž by v budoucnu měly přijít nové hodiny.
Bývalý konvent je kulturní památkou, jeho obnovu tak vlastník konzultuje s památkáři. "Používáme pouze materiály, které jsou na památky schválené. Snažíme se zachovat maximum toho původního. Když je shnilá půlka trámu, tak se nevymění celý, ale jen špatná část," popisuje Přibyl.
Jak dodává, stavební práce probíhají odshora dolů a zevnitř areálu směrem ven. "To abychom si nepošlapali to, co jsme už udělali," vysvětluje Přibyl. Nyní se připravuje oprava vnitřních omítek a podlah, které už byly prohnilé a musely se zlikvidovat.
Na tristním stavu památky se podepsala armáda, která objekt dostala do správy v 50. letech minulého století. Klášter zprvu využívala jako školicí středisko, pak areál sloužil jako sklad. Vojáci se však se stavebními úpravami nepárali. Někde zazdili vchody, jinde vstupy zmenšovali nebo do pokojů dali keramické kachličky.
Klášter kdysi vybudovaný pro činnost řádu žebravých mnichů koupil podnikatel bez původního vybavení. To zmizelo neznámo kam. Právě toho si ale Přibyl cení. "Budova se tak dá využít k jiným účelům," říká.
Co v klášteře bude, zatím není jasné
Nad využitím obrovské čtyřkřídlé budovy se však vznáší otazník. Vlastník říká, že nejdříve dokončí samotnou hrubou rekonstrukci a až poté začne přemýšlet, co v ní zřídí.
"Jednou z verzí je domov pro seniory. Mohlo by tu být také zdravotnické zařízení nebo internátní škola. Kdyby byl zájem a klientela, i hotel se z toho dá udělat," přemýšlí Přibyl.
Kromě kláštera Přibyl vlastní i přilehlý kostel Nanebevzetí Panny Marie. "Církev mi ho darovala. Byl to danajský dar," směje se.
Sakrální stavba totiž měla narušenou statiku a hrozilo, že mu celá jedna stěna upadne. Firma ho nakonec kolem dokola svázala ocelovými táhly. Vnitřní mobiliář si církev odvezla pryč. Až se barokní kostel opraví, měl by se vrátit zpět na své místo.
Majitel vidí obnovu památky ještě na několik let. Mezník nastane v momentě, kdy skončí hrubá rekonstrukce a on začne s investicemi do vnitřního vybavení. Kdy to bude, ale sám neví. "Žádný časový plán nemám. Až to bude, tak to bude," uzavírá podnikatel.
