Dobový plakát vlády provincie Deutschböhmen, kterým se odvolává na právo na...

Dobový plakát vlády provincie Deutschböhmen, kterým se odvolává na právo na sebeurčení. | foto: Muzeum města Ústí nad Labem

Pohraničí se k ČSR připojilo později, čeští Němci vyhlásili provincii

  • 12
Na dnešek připadá sté výročí vzniku německé provincie Deutschböhmen, k níž se připojilo Ústí nad Labem či Litoměřice. Územní útvar však neměl dlouhého trvání.

Ústecký starosta Friedrich Wilhelm Bornemann pronesl 29. října 1918 velkolepý projev a přihlásil se k provincii Německé Čechy neboli Deutschböhmen. Postupně se k Ústí přidaly Litoměřice, Most, Cheb či Chomutov. 

Zástupci zdejších českých Němců totiž nechtěli být součástí nově vzniklé Československé republiky vyhlášené o den dříve, ale žádali připojení k takzvanému Německému Rakousku.

Vznik této provincie byl bezprostřední reakcí na vyhlášení státu v Praze. Deutschböhmen vyhlásili českoněmečtí poslanci říšské rady ve Vídni. 

„Zajímavostí je, že původně se měla provincie vyhlásit přímo v Ústí nad Labem až 4. listopadu. Připravoval se sjezd, kde to mělo být celé slavnostně odhaleno, ale pražské události je donutily udělat to narychlo,“ popsal historik a ředitel ústeckého archivu Petr Karlíček.

Tento politický krok ale nebyl pro vyhladovělé obyvatele severních Čech důležitý, bojovali totiž nejen s nedostatkem jídla, ale i teplého oblečení a otopu. Začaly proto vypukat nepokoje a rabování skladů, kterých se místo toho, aby ve městě udržovali pořádek, zúčastňovali i místní vojáci.

„Rakousko-uherský stát nezvládal po dobu první světové války zásobovat vlastní obyvatelstvo. Potraviny a další materiály se vyvážely na frontu, ze severních Čech to bylo například uhlí. Po válce proto bylo obyvatelstvo vyhladovělé. Velké rabování bylo hned na začátku listopadu v ústeckých Kramolech ve skladech Schichtovy továrny, v takzvané Rýžárně, která stála někde v blízkosti dnešního Mariánského mostu,“ vylíčil Karlíček.  

„Rozšířily se totiž fámy o tom, že jsou vydávány potraviny a odvezou si je Češi. To však nebyla pravda, ale aktivizovalo to spousty lidí, kteří vyrazili a začali brát kroupy, surový cukr, sůl či kukuřičnou mouku. V jiných skladech po městě brali vojenskou výstroj, zejména boty či oblečení,“ dodal. 

V listopadu se ještě podařilo ústeckému vedení situaci docela dobře zvládnout. O měsíc později se ale nálady vyhrotily a došlo i na střelbu, kdy ozbrojenci hlídající v ústeckém Krásném Březně vypálili několik salv do přicházejícího davu.

Demolování, rozbíjení výloh, spoušť

„Při plundrování 9. a 10. prosince už nešlo jenom o to, aby se lidé uživili, ale začali i demolovat. Byl to vandalismus, kdy rozbíjeli výlohy obchodů na dnešním Mírovém náměstí a nechávali za sebou spoušť. Německému vedení města nezbývalo než zavolat o pomoc československé vládě,“ nastínil historik.

Krátká existence provincie Deutschböhmen se tak pomalu začala chýlit ke konci. Pražská vláda vyslala do Ústí asistenční vojsko, které mělo nastolit pořádek. 

Do města jednotka dorazila 11. prosince pod vedením majora Hulíka, který vyhlásil stanné právo a nechal na křižovatky umístit kulomety. Situace se díky tomu zklidnila. Starosta Bornemann očekával, že českoslovenští vojáci poté zase odejdou, ale nestalo se tak.

„Vztyčili na radnici červenobílý prapor a přišli i sokolové v krojích. Ústí se tedy stalo součástí nové republiky až 11. prosince. Velké boje se svedly také o Lom u Mostu, Most nebo Hrdlovku. Celá provincie byla dobyta 27. prosince, kdy padly Litoměřice. Němečtí sociální demokraté však věřili připojení i na začátku roku 1919, protože ještě nebyla skončena poválečná jednání a nebyly stanoveny hranice v Evropě. Ale Saintgermainská smlouva přiřkla i tato území k Československu,“ upřesnil historik Vladimír Kaiser.


Rok 1918 - Vznik Československa