V červnu prezident Vodní záchranné služby Českého červeného kříže upozornil, že nedostatek finančních prostředků od státu v souvislostí s inflací může znamenat předčasný konec zajištění služby na některých vodních plochách. Hrozí, že nebudete moci vyjet?
My jsme na tom letos finančně stejně jako v minulých letech a naše činnost na Nechranické přehradě ohrožena není. A to především díky příspěvkům obcí Chbany, Březno, měst Chomutov a Kadaň. Samozřejmě také od správce vodního díla Povodí Ohře. Díky této pomoci jsme schopni zajistit fyzickou pomoc prakticky celoročně, kdy je vodní plocha využívána intenzivněji, to znamená od května, v případě hezkého počasí už dubna, do října. Smluvní povinností s hasičským záchranným sborem jsme vázáni pomáhat od začátku července do konce srpna.
Je samozřejmé, že financování Vodní záchranné služby Českého červeného kříže jako celku má na naši činnost nepřímý negativní dopad. Zejména v oblasti množstevních slev při nákupu spotřebního materiálu, jakými je vybavení ochrannými a pracovními prostředky. V některých případech si je noví členové museli pořídit sami nebo si je půjčují od těch starších.
S jakým rozpočtem hospodaříte?
Ročně hospodaříme s částkou kolem 200 tisíc korun. Nedovedu objektivně posoudit hospodaření Vodní záchranné služby Českého červeného kříže, kolik peněz jde na investice a zda jsou potřebné a účelné, a ani nevím, jakým klíčem se rozdělují dotace na provoz. O tom rozhoduje prezidium. Posledních několik let dostáváme příspěvek na činnost 40 tisíc korun ročně. V souvislosti s inflací tato částka zdaleka nepokryje provozní náklady, včetně nákladů na pohonné hmoty. Letos musíme počítat s tím, že za benzin do lodí zaplatíme víc než v minulosti. Předpokládám, že to bude kolem 70 tisíc korun, což je nárůst zhruba o čtyřicet procent. Zbytek financí jde na údržbu lodní techniky, kotvení a údržbu přistávacích mol a povinné výbavy ve člunech.
Vzhledem k růstu cen pohonných hmot se snažíte ušetřit třeba menším počtem preventivních výjezdů?
Ne, pravidelný monitoring jsme neměnili a ani to dělat nebudeme. Smluvní požadavky plníme jako v jiných letech, včetně spolupráce s hygienickou stanicí při odběru vzorků pro stanovení kvality vody. Pokud je vhodné počasí a na vodě předpokládáme více rekreantů a neorganizovaných vyznavačů jachtingu, tak na obhlídku vyjíždíme třikrát denně. Šetřit se snažíme tím, že více využíváme čluny s menší spotřebou pohonných hmot. Pokud budeme mít počet výjezdů kolem 80 až 100 za celou sezonu, měli bychom finančně vyjít. Obecně počet výjezdů závisí na počasí a využitelnosti vodního díla.
Pracujeme zdarma, o peníze na provoz musíme prosit, hřímá vodní záchranář |
Kolikrát jste už letos zasahovali?
V letošním roce máme už přes dvacet výjezdů, z toho čtyři byly krizové, na úrovni ohrožení zdraví či života. Nejčastěji jsme poskytovali pomoc vyznavačům adrenalinových vodních sportů. Šlo jak o zkušenější windsurfery a kitery, které však zradilo vybavení, tak nováčky, kteří se přecenili a návrat na břeh už byl nad jejich síly. Před námi jsou další prázdninové týdny s hezkým počasím a předpokládáme, že výzvy budou četnější. Vedle toho se připravujeme na spolupráci se zajištěním bezpečnosti tří významných jachtařských soutěží, které se letos na Nechranicích uskuteční.
Jako místní spolek vodních záchranářů tu sloužíte už 27 let. Jaký výjezd vám nejvíc utkvěl v paměti?
Sázky v opilosti nebo chvástání se, kdo přeplave přehradu, jsou každoročním folklorem. V této souvislosti už došlo v minulosti k mnoha utonutím. Ve většině jsme se účastnili pátrání po utonulých. Nejsilněji na mě vždy zapůsobí příroda, tedy nečekané bouřky, spojené s krupobitím. Při jedné takové jsme pomáhali zasahovat pořadateli jachetního závodu. V té chvíli bylo na vodě zhruba 90 lodiček a to byl skutečně mazec. Nezřídka jsou v těchto podmínkách zásahy k rybářům, kterým uplavou vesla, nemají záchranné prostředky a lodička je zalita vodou. To už není furianství, ale hazard.
Kolik máte členů?
Máme čtrnáct stálých členů ve věku od studenta přes třicátníky, čtyřicátníky až po 70leté starce, jako jsem já. (smích) V našem případě vodní záchranář není povoláním, ale dobrovolnou činností, která není placená. Ve službách se střídáme podle toho, jak se kdo může uvolnit ze svých pracovních povinností. Vzhledem k tomu, že působíme v prostorách jachetního klubu, je členství provázáno. Všichni jsme skalní vodomilové, vyrostli jsme u vody, jachtaříme. Posádka, která je připravena vyjet na vodu, se skládá ze dvou členů a má přidělenu svoji loď, o niž se stará.
Jakým vybavením disponujete?
Využíváme šest motorových člunů, z toho jen dva jsou v majetku Vodní záchranné služby ČČK Praha. Jeden má asi tři roky, druhý zhruba osmnáct a je po generální opravě. Svým výkonem a osazením typu motoru není zrovna vhodný do podmínek Nechranic. Zbylé čtyři čluny jsou v majetku našeho místního spolku. Jejich stáří se pohybuje také okolo 18 let. Ale usilovnou a dobrou péčí našich členů jsou momentálně na slušné technické úrovni. Ostatně o tom svědčí i prodloužení platnosti technického průkazu lodního osvědčení, který v pravidelných kontrolách provádí Státní plavební správa. Podle osazení na typu člunu se jejich výkon pohybuje v rozmezí od 50 do 100 koňských sil. Všechny jsou díky pravidelné údržbě v dobré kondici.
Jak byste charakterizoval Nechranickou přehradu?
Nechranická přehrada dokáže překvapit nejen úplné začátečníky mezi vyznavači vodních sportů, ale i ty zkušenější, kteří neznají místní specifika. Výhodou této vodní plochy je, že je dlouhá, od ústí k hrázi je to 12 kilometrů. A když fouká ze severozápadu, tedy od Krušných hor, a vítr se roztáhne po celé hladině, vznikají tu metr až metr a půl vysoké pravidelné vlny, prakticky srovnatelné s mořem. Horší je to směrem k hrázi. Vlna, která se o hráz tříští, se vrací zpět, je krátká a nepravidelná. A tam je to obtížnější nejen se surfem, ale i s lodí. Obecná rada na závěr zní: jakmile se zatáhne nad Krušnými horami, tak všem, kteří to tu nemají dobře načtené, bych doporučil jít z vody a počkat, než to přejde. Měli jsme tu mockrát „hrdiny“, kterým chyběl respekt, a skončilo to i vážnými zraněními. Jakmile schází respekt a předvídavost, tak je to jen krok k maléru.
14. července 2022 |
