Dosud tu probíhala postupná přeměna nepůvodních smrkových monokultur na přírodě bližší lesy, která spočívala v provádění výběrové těžby smrků tak, aby do porostů vnikalo více světla a byl podpořen růst dřevin v nižších patrech lesa. Do roku 2017 se takto podařilo přeměnit přes čtvrtinu smrkových monokultur.
Sucha, která trvají od roku 2015 a loni dosáhla extrému, ale do plánů zásadně zasáhla. Kůrovec se začal masivně šířit. Zprvu se zintenzivnila i těžba, zkraje května se ale správa parku rozhodla jinak – nechat smrky kůrovci napospas. Kalamitě už zabránit nelze, ale právě tímto krokem se má dosáhnout rychlejší obnovy a zvýšení odolnosti lesa. Navíc právě tam, kde to park stejně zamýšlel.
Národní park změnil strategii v boji s lýkožroutem a přestal těžit a odvážet zasažené smrky. Jaký výsledek očekáváte?
Je důležité si uvědomit, že změna v našem přístupu není svévolná, přinutily nás k ní vnější okolnosti, zejména extrémní sucho loni, kterému navíc předcházely dvě vichřice. Smrčiny nejsou v Českém Švýcarsku původní, založil je tu člověk, a bohužel na velmi nevhodných stanovištích. V nejvíce postižených oblastech parku byly smrky sedm měsíců bez vody a ztratily schopnost se kůrovci bránit. V takových podmínkách se pak množil rychlostí, že přestala fungovat obranná opatření. Přestože jsme napadané stromy rychle těžili, odkorňovali a odváželi z lesa, šířil se kůrovec dál a za námi zůstávaly jen holé plochy po nahodilých těžbách. To v podmínkách národního parku není žádoucí. Uvědomili jsme si, že pokud nelze udržet smrčiny v zeleném stavu, zbývají pouze dvě varianty, holiny, nebo stojící souše. Holina je z hlediska obnovy lesa méně výhodná než stojící souše. Ty poskytují dřevinám v podrostu lepší podmínky pro růst, a navíc poskytnou životní prostor mnoha dalším druhům, které jsou vázány na mrtvé dřevo. Očekáváme tedy, že se pod stojícími soušemi les obnoví snáz než na rozsáhlých holých plochách.
Pesimistické scénáře hovoří o tom, že by mohlo být zasaženo až 60 procent rozlohy národního parku.
Budoucí vývoj závisí především na vyšší moci, tedy na klimatických podmínkách. Musím ale také zdůraznit, že jsme nerezignovali na tlumení postupu kůrovce zcela. Od zásahů upouštíme tam, kde nepřinášejí žádný pozitivní efekt. Území parku jsme rozdělili do tří sektorů a tzv. nárazníkové zóny. Ve dvou sektorech, v oblasti Hřenska a Jetřichovicka, budeme ve vnitřních částech parku stromy kácet už jen z bezpečnostních důvodů, tedy podél turistických a některých dalších cest. V oblasti Krásnolipska, Doubice a Brtníků zasahovat budeme, ale tak, aby holé plochy nebyly větší než hektar. V plném rozsahu budeme zasahovat v nárazníkovém pásmu, což je pruh podél vnější hranice parku široký v průměru 500 metrů.
Za jak dlouho by se les mohl zase obnovit?
Lze očekávat vývoj srovnatelný s plochou požářiště u Jetřichovic z roku 2006. Ať už se jedná o holiny, nebo o plochy se soušemi, dá se čekat jejich obsazení pionýrskými dřevinami, zejména břízou, jeřábem a borovicí lesní. Na zmíněné ploše byly mladé stromy pohledem patrné již druhý rok po požáru, dnes jsou stromy vysoké okolo deseti metrů.
Až se lesy obnoví, budou pak vůči kůrovci odolnější?
České Švýcarsko má v principu dva druhy lesa, přírodě blízké lesy a kulturní smrčiny. Ty první odolávají suchu dobře, jsou na takové podmínky dobře adaptované. Často se nacházejí na skutečně extrémních stanovištích, jako jsou skály či jižně orientované svahy s písčitým podložím. Kůrovec v nich není žádným tématem, neboť se tu smrky téměř nevyskytují. Na území parku ale jsou v hlubokých roklích i přirozeně se vyskytující smrky, jež tam mají díky vlhku a chladnu proti kůrovci lepší šanci. V současné době jsme svědky postupného zániku kulturních smrčin a les, který je nahradí, bude podobně odolný jako dnešní přírodě blízké lesy.
Tím, že se napadené stromy netěží, ale park přichází o zisk za dřevo. O kolik peněz odhadem jde?
Lesy v národním parku nejsou hospodářskými lesy, jsou to lesy zvláštního určení a důraz je kladen na jejich ekologickou funkci. Zisk z prodeje dřeva tedy pro nás není hlavním měřítkem. Téma má navíc další rovinu. Kůrovcová kalamita zasáhla už dva roky před námi velkou část hospodářských lesů v Česku, ale i sousedním Sasku, odhady množství kůrovcového dřeva pro ČR jsou i letos vysoké, a tak jeho ceny klesají. Pokud se naplní pesimistické scénáře, mohou dokonce náklady na těžbu brzy převýšit výnosy.
Po kácení smrků se turistům otevřel mezi Hřenskem a Mezní Loukou nový pohled na Pravčickou bránu. Kdy ji naposledy lidé viděli takto z cesty a jak dlouho potrvá, než ji let zase zakryje?
Není to zase tak dávno, v meziválečném období se patrně nabízel obdobný výhled, a to po jiné kalamitě. Ve 20. letech minulého století se přemnožila bekyně mniška, jejíž larvy požírají jehlice smrků a borovic. Po této kalamitě lidé oblast opět zalesnili, bohužel ale právě smrkem. Tyto monokultury pak národní park obdržel jako poněkud tíživé dědictví. Pokud v té oblasti proběhne spontánní obnova lesa obdobným tempem jako na jiných kalamitních plochách v parku, které vznikly třeba při orkánu Kyrill v roce 2007, zakryjí stromy výhled na Pravčickou bránu zhruba během 10 až 15 let.
