Sklárna byla založena v roce 1872 jako největší lahvárna v Rakousku-Uhersku, fungovala do devadesátých let minulého století. Její součástí byla i velká vzorkovna, kde se skladovaly typy vyrobených lahví.
Ta byla na rozdíl od sklárny uzavřena už v sedmdesátých letech, protože přestala plnit svůj účel. Brzy poté byla ničena. Když se o tom Grisa s Ledvinkou náhodou dozvěděli, rozhodli se zachránit vše, co ještě půjde.
„Podařilo se jim získat přibližně dva tisíce lahví z původních dvaceti tisíc,“ uvedl historik Martin Krsek, který muzejní sbírku spravuje přes deset let.
Na starosti má zatím 2 105 lahví, další čekají, až jim historik přiřadí jejich evidenční číslo. Jsou tu lahve na nápoje, chemikálie, kosmetiku a léčiva či flakony na vůně, zavařovací sklenice a demižony.
Raritou jsou dvě propagační pivní lahve vysoké 160 centimetrů. „Sklárna je vozila na různé veletrhy, kde prezentovala svou práci, či je při různých příležitostech vystavovala,“ dodal Krsek.
Dochovaná část „kořalkového pokladu“
Sbírka neobsahuje pouze prázdné lahve, ale i takové, které si stále uchovaly svůj původní obsah.
Část jich pochází z „kořalkového pokladu“, jak je nazýván nález ze sklonku roku 2004. Tehdy byl v jednom ústeckém domě objeven zazděný výklenek s historickými lahvemi naplněnými různým alkoholem.
„Další plné lahve pocházejí z ústecké likérky. Je v nich silně naředěný alkohol dobarvený tak, aby dosáhl odstínu onoho likéru, který měl představovat. Sloužily jako reklama,“ doplnil Krsek.
Nejstarším kouskem ve sbírce je likérová lahev z konce 18. století, kterou nedávno našli historici ve stavební suti na půdě zámku v Krásném Dvoře.
Nejmladší je pak lahev od šampaňského, kterou vypili sami muzejníci. „Tato lahev byla součástí oslav, když se stal ředitelem ústeckého muzea náš kolega Václav Houfek,“ uzavřel s úsměvem Krsek.
