Kraj i ministerstvo kultury, které je také součástí řízení, odmítají, že by řád mohl být majitelem cenného souboru z 18. století. Jeho autorem je Jan Adam Dietz, umělec úzce spjatý se severem Čech.
„Z našeho pohledu je to jeden z nejcennějších souborů plastik, který na Mostecku máme. Jde o barokní originály ve vynikajícím stavu, s výjimkou chybějících atributů, které se ztratily,“ zmínil Michal Soukup, ředitel mosteckého muzea, které je příspěvkovou organizací kraje a sochy „spadají“ pod něj. Podle Soukupa má každá socha nevyčíslitelnou historickou hodnotu.
Minorité odmítají, že by sochy chtěli někam přesunout. Zároveň prý stále věří v dohodu, o kterou se neúspěšně snažili před podáním žaloby.
„Záměrem provincie je uzavření dohody o vydání těchto předmětů zpět do vlastnictví řádu, neboť jsou důkazem historie řádu, a jejich následné ponechání v místě, se kterým jsou historicky spjaty, tedy s městem Most, na základě například depozitní smlouvy s muzeem,“ sdělil zástupce řádu Jan Sedlák.
To by ale pro druhou stranu sporu znamenalo přiznat vlastnictví řádu. K uzavření smíru vyzval obě strany i soud. Zatím k tomu však nedošlo. Vzájemná komunikace mimo soudní síň podle všeho není nijak vřelá.
„Za řád jedná jeho právní zástupce, komunikace probíhá elektronicky. Žádná ze stran dosud neprojevila zájem o osobní setkání,“ přiblížila mluvčí kraje Lucie Dosedělová.
„Provincie Řádu minoritů v ČR je nástupnickou právnickou osobou historické církevní právnické osoby Konventu minoritů v Mostě, který bez přerušení od svého založení existoval v Mostě přes 600 let do doby násilného vystěhování v roce 1950 a následných demolic objektů kláštera a kostela v době likvidace starého Mostu,“ sdělil Sedlák.
Po likvidaci a demolici kostela a kláštera existuje podle něj už jen několik předmětů, které poukazují na dlouhou historii konventu. Vedle soch a obrazů zmiňuje například archiválie uložené v litoměřickém archivu. Ten je převzal v roce 1955 na základě takzvané schovací smlouvy uzavřené mezi archivem a Náboženskou maticí Praha jakožto tehdejším správcem majetku řádů a kongregací. Mezi řádem a archivem pak došlo v roce 2014 k uzavření nové smlouvy o úschově archiválií.
Chtějí pět soch, ne sedm
Další schovací smlouva se týká mosteckého muzea. Minorité ji považují za hlavní důkaz. V dokumentu taktéž z roku 1955, kde je jako vlastník uveden klášter minoritů, se píše o úschově pěti soch od Dietze, nikoli sedmi, tří barokních obrazů s biblickými výjevy a ještě jiných dvou dřevěných soch světců. Proto minorité nárokují pět soch, ne sedm.
Kraj na dotaz, jakými důkazy disponuje on, konkrétní nebyl. „Obě strany předkládají důkazy, které slouží na podporu jejich tvrzení,“ sdělila pouze Dosedělová.
Soubor údajně původně čítal osm soch, jedna z nich se však v minulosti ztratila. Dietz je pro kostel v Mostě vytvořil ve 30. letech 18. století v rámci tří samostatných zakázek. V kostele pak sochy prý vydržely do roku 1880, kdy byla zahájena jeho regotizace.
Podle Soukupa pak byly do muzea dlouhodobě zapůjčeny mosteckým děkanstvím. To by ovšem znamenalo, že nikdy nebyly ve vlastnictví minoritů.
Dietz měl dílnu na Jezeří a byl vedle dalších aktivit dvorním dodavatelem uměleckých děl pro Most. „Úroveň jeho řezbářské a kamenosochařské práce má špičkovou úroveň,“ podotkl Soukup. Dietz je například i autorem známé plastiky lva na mostecké kašně, jejíž originál je k vidění právě v muzeu.
Pokud jde o zmíněné sochy, které si u něj město objednalo, neodvedl prý úplně stoprocentní práci. Nepotvrzené zprávy říkají, že Most mu nezaplatil plnou částku.
„Snad proto na jedné ze soch nedokončil zlacení. Byla nedodělaná snad až do 70. let minulého století, kdy byla až při restaurování dodatečně pozlacena,“ poznamenal Soukup.
Další soudní jednání je nařízené na druhou polovinu září.
