Dávají nám jinou, aby nás zlikvidovali. Romové z ghetta mají strach z vakcíny

  • 546
V problémové čtvrti Mojžíř v Ústí nad Labem dnes pokračoval mobilní tým místní nemocnice v očkování proti covidu. Kvůli zvyklostem místních, kteří nevstávají příliš brzy, přijel nyní místo v osm hodin ráno až v deset dopoledne. Mezi mnohými zdejšími lidmi panuje ohledně očkování strach. Někteří se dokonce bojí cílené likvidace Romů „jinou“ vakcínou.

Očkovací tým tvoří sedm lidí, vedle řidiče sanitky je to šest zdravotníků. Mají na starosti vyloučené lokality a všechna místa kolem od Ústí nad Labem po Výběžek a Litoměřice, kde žijí senioři, pro které může být cestování do očkovacích center obtížné.

Tentokrát bílo-červená sanita s chladicím boxem s vakcínami proti covidu zastavila v ústeckém Mojžíři. I dnešní čtyřicátníci ještě pamatují dobu, kdy to bylo solidní sídliště s koupalištěm.

Postupem času se však z Mojžíře stalo nechvalně proslulé ústecké ghetto s hromadami odpadu. Sanita tu dnes zastavila v 10 hodin dopoledne.

Proč tak pozdě? Tým má zkušenosti, už jednou - v polovině července - tu byl už od rána, jenže v 8 hodin do očkovacího stanu u sanity nikdo nepřišel. Místní ještě spali. Zdravotníci proto raději změnil „taktiku“. Dá se říci, že to zabralo.

Za prvních 40 minut jednodávkovou vakcínou Johnson & Johnson naočkovali 40 lidí a do 14. hodiny celkem 70. To při zmíněné první návštěvě se za celý den nechalo očkovat jen 50 místních.

Není to mnoho, na sídlišti žije kolem dvou tisíc převážně sociálně slabých Romů. Nutno však podotknout, že tentokrát byla i lepší propagace očkování. Lidé z radnice místního obvodu roznesli letáky po čtvrti i okolí.

„Pomáháme zde s organizací, doporučujeme očkování svým klientům, a když si nejsou jistí, tak je přivedeme,“ řekla u očkovacího stanu na sídlišti sociální pracovnice Taťána Bártová.

Protože drtivá většina místních nemá internet, úřednice obvodní radnice lidem v dalších dnech pomáhají také vytisknout certifikát o očkování.

My, Romové, máme strach

Strach místních z očkování byl často viditelný a slyšitelný. Lze říci, že očkovat se nechávají jen místní odvážlivci.

„Očkovat se nejdu! Když umřu, tak stářím. A že jsem nemocná! Když se nechám očkovat, tak si budu myslet, že moje smrt je tou injekcí. Nechala se tu minule očkovat mladá holka, pak měla čtyřicítky a přijela pro ní sanitka. My, Romové, máme strach,“ tvrdila po desáté dopoledne starší paní Marie, která kolem očkovacího stanu procházela.

Nakonec se zájemci o vakcínu našli. U očkovacího stanu jim sestřičky vyplnily formulář, registrace není nutná a všem stačilo přinést jen kartičku zdravotní pojišťovny. „Potřebuji injekci, protože za 14 dní odlétám za příbuznými do Irska, teda vlastně už do Francie,“ vyprávěla paní Marta.

„Bojím se, aby se mi nic nestalo. Lidi tady říkají, že když to uděláme, tak tu nemoc dostaneme a zkolabujeme. Tak nevím,“ říkal zase roztřesený pan Ondra, který nakonec vakcínu přijal.

„Je mi po tom očkování fakt špatně, protože asi nevím, co bude dál. Bílí prej sami nevědí, co ta vakcína udělá... Nám určitě ale dávají nějakou jinou, aby nás Cikány likvidovali... Mám strach. Ale jsem hodně alergická a nechci tu nemoc dostat,“ líčila po očkování své obavy paní Renata.

„Nechte ty blbosti, nic to neudělá,“ okřikl skupinu debatujících Tibor Berky, který si také přišel pro injekci. „Potřebuji očkování, protože musím jet zápasit do Belgie, kde dělám kung-fu. Kdybych nepřijel, tak by mi vzali licenci. Dřív jsem to nestihl, protože jsem byl s nohou v nemocnici,“ vysvětlovat pan Berky.

Sestřička: Schytáváme to z obou stran

Sestřičky z očkovacího týmu se snažily lidi uklidňovat. „Je to z obou stran. Místní se zlobí, že je očkujeme, od dalších nám zase chodí reakce typu, že do vyloučených lokalit jezdíme a očkování místním strkáme až pod nos, když senioři, kteří vakcíny chtějí, to mají do očkovacích center daleko,“ řekla vrchní sestra z ústecké nemocnice Markéta Svobodová.

Přitom právě tento očkovací tým vyjíždí na požádání kamkoli - k seniorům do bytů a už dávno objel i domovy důchodců v ústeckém kraji. „Děláme to ale nejen kvůli zdejším lidem, ale hlavně i kvůli nemocnicím, aby nakažení nezatěžovali v nějaké další vlně zdravotnický systém,“ dodává Svobodová, která je v terénu každý den. „V jedné vesnici jsme naočkovali najednou i 400 lidí.“

Po kraji od jara jezdí na požádání radnic a různých organizací očkovací mobilní tým z Ústí, z Mostu i Kadaně a od minulého týdne i jeden ze Žatce.

,