Mírové náměstí a díry mezi dlažebními kostkami | foto: Iveta Lhotská, MAFRA

Ústí zalije náměstí pryskyřicí, ženám se tu už nezlomí podpatky

  • 6
Na jaře začne neobvyklá oprava části Mírového náměstí v Ústí nad Labem. Město chce vyzkoušet technologii, kdy se spáry v žulové dlažbě zalijí pryskyřicí. Ta má nahradit současné drobné kamenivo, které se časem vymílá, což poškozuje podloží.

Zároveň ve spárách mezi dlažebními kostkami končí stovky nedopalků cigaret, jež se špatně vymetají. Roste v nich plevel a často se tam ocitne i zlomený podpatek z dámských bot.

„Náměstí se díky tomu bude nejen lépe udržovat čisté, ale pro ženy v lodičkách také bude chůze po něm mnohem snazší. A nejen pro ně, v některých místech už byla dlažba nebezpečná kvůli vyvrtnutí kotníku i pro starší obyvatele,“ říká náměstek primátorky Jiří Madar.

Společným jmenovatelem všech potíží je právě to, že stávající výplň spár se vymílá. 

„Dlažba byla původně vyplněna drobným kamenivem, a protože spáry mezi jednotlivými kameny dlažby jsou velké, tak se toto kamenivo postupně odplavuje. V některých místech dokonce až na ložní vrstvu pod dlažbou, což vede i k drobným propadům jednotlivých kusů dlažby,“ přibližuje Madar.

V první fázi bude vyspárována západní část náměstí, vše by mělo být hotové v létě. Město má na opravu vyčleněn milion korun, vedení radnice už připravuje zadávací podmínky pro výběr zhotovitele. Cena by díky soutěži mohla být nakonec i nižší.

Životnost dlažby se prodlouží

Oprava má probíhat tak, že dlažba bude opatrně rozebrána, odstraní se zbytky spárovacího materiálu a doplní se nová podkladová vrstva. Na tu se položí zpět původní dlažba a spáry vyplní materiál na bázi pryskyřice. 

„Tuto technologii jsme zvolili kvůli stáří a částečné degradaci ložní vrstvy. Díky zvolenému způsobu se životnost celé dlažby na náměstí prodlouží,“ zmiňuje Madar.

Když se postup osvědčí, město počítá s tím, že v budoucnu stejným způsobem vyspáruje celé náměstí. 

Jeho dnešní tvář vznikla v roce 2005 v rámci nejrozsáhlejší úpravy ústeckého centra od konce druhé světové války.

Stála zhruba 150 milionů korun, ze strukturálních fondů na ni radnice získala 92,4 milionu, stát přispěl 15,4 milionu a zbývajících více než 42 milionů platilo samotné město. 

Kromě dlažby se tehdy udělaly i nové inženýrské sítě, zastávky MHD, lavičky, pítka nebo kašny.