Pomáháte nejvíce obětem domácího násilí, nebo mají vaši klienti i jiné problémy?
Řešit domácí násilí není vůbec jednoduché: na jedné straně hledáte bezpečí, na druhé straně řešíte další problémy, které se samotným řešením složité rodinné situace rovněž souvisí - rozvod, rozchod, stěhování, psychické problémy vyvolané každodenním strachem, hledání jiného zázemí, bytu a zhoršení finanční situace.
Martina VojtíškováNarodila se v roce 1964 v Jilemnici, 20 let žila v Liberci, vystudovala pedagogickou fakultu v Ústí nad Labem, poté pracovala v učilišti, vedla redakci časopisu Koktejl a také prodávala dřevěné hračky do školek. Pak absolvovala pětiletý psychoterapeutický výcvik a pracovala na Lince důvěry v Ústí nad Labem. V roce 2000 spoluzakládala Spirálu, občanské sdružení s cílem pomáhat lidem v krizi, a v roce 2007 krajské intervenční centrum pro osoby ohrožené domácím násilím. Od roku 2008 je předsedkyní Asociace pracovníků intervenčních center ČR. V listopadu 2015 byla ředitelstvím Krajské policie ČR obdarována medailí Cti za přínos v problematice domácího násilí. |
Jaký příběh z poslední doby, který jste si ve vašem ústeckém intervenčním centru vyslechla, vás nejvíce zasáhl?
Zasáhne mě každý příběh. Setkávám se s velmi osobními zpověďmi lidí, kteří jsou nešťastní, mnohdy v ohrožení života, kteří hledají bezpečí, brání se agresi od člověka, kterého dobře znají - manžela, druha, družky, vnuka, dcery a řeší velké dilema - sdělit policii, soudu, poradně, co se doma děje, nebo chránit navenek „čest“ rodiny a raději mlčet? Řešit domácí násilí není pro samotné účastníky vůbec jednoduché, chce to notnou dávku odvahy, ze strany pomáhajících pak nejen podporu a rady, ale velkou míru pochopení.
Je těžké rozpoznat, kdy začíná domácí násilí a kdy je to ještě třeba „nevinný“ pohlavek?
Díky zákonu na ochranu před domácím násilím a rozsáhlým mediálním kampaním by měl dnes každý profesionál poznat, zda už jde o domácí násilí, tedy zda se incidenty dějí ve společném obydlí, jsou opakované, jeden z aktérů zpravidla vždycky útočí, druhý se zpravidla brání. Agresivita těchto incidentů - fyzické, psychické, sexuální povahy - se stupňuje, intervaly mezi incidenty se zkracují. Kdo si je nejistý, může oslovit pracovníky intervenčních center a zeptat se, zda to, co zažívá, domácím násilím je, či nikoli. Tedy takzvaná „italská domácnost“, „válka Rosseových“ domácím násilím není, podporu v takovém případě poskytnou manželští, rodinní poradci či školení mediátoři.
Vaší zásluhou letos odstartovala celostátní kampaň, která se pod názvem Mlčení bolí snaží zbořit mýty o tomto nebezpečném fenoménu a ukázat, že z bludného kruhu násilí lze s odbornou pomocí vykročit. Jaký má kampaň ohlas?
Mnohovýznamová kampaň Mlčení bolí oslovuje samotné oběti domácího násilí s cílem podpořit je, aby se svěřily s tím, co ohrožuje jejich život, důstojnost a zdraví. Mlčení bolí, pokud soused či známý mlčí k tomu, co se děje v jeho širší rodině nebo na patře panelového domu. Mlčení bolí, pokud profesionál - sociální pracovník, soudce, policista - neposkytne pomoc a podporu, ke které má mandát daný pracovními kompetencemi. Kampaň podpořily a svou tvář jí propůjčily například herečky Ilona Svobodová, Michaela Kuklová, Andrea Kerestešová, Michaela Maurerová a Lenka Zahradnická. Také herec David Suchařípa nebo olympionik Roman Šeberle, zpěvačka Bára Basiková či režisér Jan Kačer.
Jedním z mýtů je i to, že mužům se nemůže stát, že je manželka napadá a ohrožuje. Už jste se setkala s domácím násilím, kterého se měla dopustit žena na muži?
I muži jsou našimi klienty, ale při řešení této problematiky to mají složitější právě kvůli mýtům. Muž se kamarádovi nesvěří, co se mu děje doma, a to z obavy, že by se mu každý vysmál. Domácí násilí směřované směrem k mužům má podobný charakter, rovněž i devastující účinky na sebepojetí a sebevědomí člověka. V poslední době řešíme mnoho případů, kde jsou ohroženou osobou rodiče, senior a násilníkem syn, vnuk, který užívá drogy, alkohol, nepracuje a násilím si vynucuje peníze.
