Ve středu na ostravském letišti přistálo první letadlo, dnes druhé a další jsou na obzoru, jak to všechno začalo?
Asi jako řada dalších lidí a firem v České republice cítila i naše firma svou část odpovědnosti za řešení krizové situace. Byla to doba, kdy se vzedmula vlna šití roušek. Protože máme tisíce lidí v našich závodech v Bangladéši, navrhli jsme státu, že bychom poskytli kapacitu našich výrobních závodů za režii, to znamená bez žádného zisku pouze za mzdy lidí a náklady. Stát by jen zajistil letecký most mezi Českem a Bangladéší. Současně bychom v Česku vyrobili materiál pro roušky a tam by to vyšili. Kapacita by byla dva miliony roušek denně.
Koho jste kontaktovali?
Na ministerstvu průmyslu a obchodu jsme přišli za paní náměstkyní Jirotkovou. Ona nás okamžitě spojila s ministerstvem zdravotnictví, kde se právě řešila krizová situace s dodávkou zdravotnického materiálu. Chytlo to rychlý spád a vznikla z toho taková trochu kovbojka, protože jsem poprvé v životě seděl v nějakém vládním vozidle a ujížděli jsme rychle na ministerstvo zdravotnictví. V krizovém štábu jsme pak řešili, jak to udělat. Už druhý den však bylo jasné, že tato cesta nebude fungovat. V Česku totiž nebyl a do dneška není dostatečný zdroj materiálu na výrobu roušek. Druhým problémem je, že náš stát nedisponuje žádnými letadly, která by mohla dělat letecký most. Vládní speciál uveze pouze tři nebo čtyři tuny nákladu, což situaci nijak neřeší. Tím jsme situaci uzavřeli.
Ale definitivní konec to nebyl…
Už dvacet let vyrábíme v Asii. Uvědomili jsme si, že bychom mohli provětrat naše obchodní partnery a dát dohromady tým, do kterého bychom zapojili i lidi z našich expozitur Adler v čínském Pekingu a v bangladéšské Dháce. Na toto stát přistoupil.
Pak už to šlo hladce?
Zdaleka ne. Řešily se ještě problémy s placením. Museli jsme do toho jít s naším rizikem a začali jsme zprostředkovávat platební styk, aby se vše mohlo platit ihned. Na asijských trzích je totiž nyní obrovská tlačenice, protože o zdravotnický materiál se rve celý svět. Kdo položí v uvozovkách prachy na stůl, tak to má, a kdo ne, má smůlu. Situace je nepřehledná a navíc do ní neustále padají nové regulace a zabavování na území cizích států. Obrovská rizika a velké problémy jsou se zajištěním dopravy. S nástupem pandemie skončila veškerá letecká doprava, vše se zastavilo a bylo potřeba hledat jiné cesty. V této situaci nám hodně pomohl ministr vnitra pan Hamáček. Naši lidé pak navázali se vztahy s ministerstvem zdravotnictví a začalo to fungovat.
Co se tedy konkrétně podařilo?
Během deseti dnů jsme pro český stát nakontrahovali asi 22 milionů různých ochranných pomůcek, roušek, respirátorů. Teď to postupně přijíždí do České republiky. Vytvořili jsme letecký most mezi Čínou a Ostravou. Ve středu přiletělo 44 400 antivir obleků, 200 tisíc respirátorů FFP2 a milion dvě stě tisíc roušek. A další letadla teď budou přilétat pravidelně každý druhý den.
Kolik letadel přiletí?
Zatím devět, ale objednáváme pořád dál, spotřeba státu je obrovská. V nemocnicích a zdravotnických zařízeních je vnitřní dluh, takže to poběží furt. Je to úžasný, na to že se tato akce rozběhla před deseti dny.
Jak se tento zdravotnický materiál distribuuje?
To já nevím, to už je v režii státu. Myslím, že to přijde na ministerstvo zdravotnictví, které to bude podle nějakých kvót distribuovat krajům a svým zdravotnickým zařízením.
Dodávkami pro stát vaše snažení ale neskončilo …
Vyhodnotili jsme, že v Česku neexistuje volný trh s těmito ochrannými pomůckami. Proto jsme se rozhodli využít znalosti a systémy, které ve firmě Adler máme, a do České republiky stejným leteckým mostem vozit zboží na volný trh. Mimo respirátorů FFP3, kterých jsme zajistili šest milionů pro český stát. Osobně jsem zatelefonoval všem hejtmanům a dal jsem jim možnost nakoupit za normální nepřemrštěné ceny. Rozhodli jsme se, že v době nouzového stavu budeme na normálním trhu prodávat úplně všem lidem a firmám za stejných podmínek. Až se situace uklidní a dostaneme se do normálního stavu, Adler otevře segment medicínských pomůcek. Chceme tento trh zachladit, protože stále zde jsou vysoce spekulativní ceny. Respirátor FFP2 budeme prodávat za 90 korun, roušky za 22 korun a antivir oblek 850 korun (vše bez DPH). V Ostravě máme sklad, kde máme 26 tisíc metrů čtverečních a robustní zasílací systém, díky kterému jsme schopni dodávat zásilky na tisíce míst denně. Pokud se nám podaří stabilizovat Českou republiku, chceme začít zásobovat Polsko a Slovensko a časem třeba i celou Evropskou unii.
Dovoz zdravotnického materiálu vás stál mnoho úsilí, jak to nyní hodnotíte?
Je to něco, co skutečně má smysl. Je to věc, kdy se dají zachránit lidské životy. A samozřejmě to pomáhá i udržet firmu v chodu. Máme 350 zaměstnanců a obchod v reklamním textilu klesal na 30 procent. Situace, která je na jedné straně kritická, tak současně na druhé straně umožňuje udělat i něco prospěšného.
Vedle dodávek milionů roušek se také intenzívně snažíte, aby je lidé používali. Můžete popsat, co v té věci děláte?
Hned na začátku, když jsem na web pustil zprávu, že chceme pomáhat státu, mne oslovil rektor ČVUT Vojtěch Petráček. On založil multioborovou skupinu expertů, kde jsou virologové, imunologové a odborníci na šíření kapének a další profese. Tento tým se zabývá tím, jak se lidé mohou chránit improvizovanými prostředky. Výsledkem jejich práce bylo zjištění, že člověk se sice jen velice těžko může před virem ochránit, avšak je velice snadné, aby člověk snížil pravděpodobnost, že někoho nakazí v době, kdy ji je infekční a ještě o tom neví. Dá se to jednoduše udělat jakoukoli rouškou, kterou si dáte před pusu. Taková rouška vás i částečně ochrání. Podrobné informace si lidé mohou přečíst na webové stránce https://covid-czechia.org/.
Vaší nejnovější iniciativou je „rouškové“ video ...
Spojili jsme se s publicistou Petrem Ludwigem, který o koronaviru a přínosu nošení roušek natočil virální video. Mělo obrovský počet shlédnutí a jeho výsledkem bylo, že se celá republika oblékla do roušek. Zavolal jsem také eurokomisařce Věře Jourové a vysvětlil jsem jí, co se nám povedlo. Situace se dala do pohybu a v úterý se natáčelo profesionální video o tom, co Češi udělali a jak si lidé navzájem pomáhají a šijí roušky. Chceme inspirovat lidi v dalších zemích Evropské unie. Krize u nás zažehla také mnoho dobrého, lidé se semkli při společné práci. Nikdy dřív jsem u Čechů neviděl tak velkou sounáležitost. Musím říct, že jsem na Čechy hrdý.
