Z typického městského muže, který se honí za pracovními zakázkami jako fotograf, se tak Dalibor postupně stal tesařem, zedníkem, pokrývačem, instalatérem, truhlářem, opravářem všeho možného, architektem, designérem i vizionářem. Stylové oblečení vyměnil za pracovní kalhoty a roztrhanou bundu, na níž je patrné, že toho zažila už opravdu hodně. Petra, která pracovala jako lékárnice, je na rodičovské dovolené se dvěma malými holčičkami a po nocích obstarává veškerou komunikaci s úřady a na statku pomáhá se vším, co je potřeba.
„Stálé slýchám, že já i žena jsme blázni. Prakticky každý, kdo sem za námi přijede poprvé a uvidí to, tak to utrousí,“ vypráví Dalibor. I po těch letech ho taková nálepka nechává klidným a nijak ho neštve. Když statek objevili, věděli, do čeho se chtějí pustit a jak to chtějí udělat.
