„V letošním roce by se měla řešit boční oratoř, která je v havarijním stavu, a také restaurování nástěnné malby za hlavním oltářem. Zachycuje rozevřený baldachýn, který nesou čtyři andělé. Bude to náročné na provedení, protože je špatně dostupná, horní část oltáře se bude muset sundat. Ve štukových prvcích by se pak měla provést finální výmalba, aby se barevně sjednotily,“ popsal restaurátor Michal Šelemba.
Kostel spravuje litoměřické biskupství. „Realizace je závislá na získání dalších prostředků z Programu záchrany architektonického dědictví ministerstva kultury. Pro letošní rok máme zažádáno o 700 tisíc korun,“ uvedl stavební technik litoměřického biskupství Ivo Fiedler.
V posledních letech se práce týkaly těch nejexponovanějších míst, což jsou klenby nad lodí a nad presbytářem.
„Malby byly popraskané z doby, kdy byly potíže se statikou kostela. Po jejich vyřešení mohlo začít restaurování malířské a štukové výzdoby. Proběhlo povrchové čištění, zpevnění a retuš s finální povrchovou úpravou. Opravovaly se také dřívější restaurátorské zásahy z 80. let minulého století, kdy některé retuše byly tmavší a esteticky tak znehodnocovaly celek,“ popsal Šelemba.
Kostel je zasvěcen svatému Václavovi. Od roku 1964 je chráněný jako kulturní památka, byl postaven v barokním slohu v letech 1735–1737. Nechala ho postavit hraběnka Marie Klára von Pottpusch.
Oltářní výzdoba je dílem sochařské dílny Jana Grauera. Zaujme razantní červenou barvou. „Taková barva je poměrně netypická pro výplň prostoru kostelního interiéru. Ač je to barva poměrně živá, tak tady působí ve spojení s pozlacenými dekory klidně. Jde o ikonografický odkaz na liturgickou barvu ke svátku slavnosti sv. Václava a odkazuje na jeho mučednickou smrt. Působivé světelné efekty při osvětlení svíčkami vytváří lámaná benátská zrcadla,“ upozornil Šelemba s tím, že v budoucnu je v plánu i restaurování oltářní architektury.
„Oltáře jsou místy poškozeny, je nutné je také povrchově vyčistit,“ doplnil.
Autorství bohaté malířské výzdoby se připisuje baroknímu malíři Františku Karlu Lichtenreiterovi. „Je datována do 40. let 18. století, což byla zřejmě poslední fáze výzdoby kostela. Šlo o vynikajícího malíře a je zajímavé, že se dostal do takového malého sídla za Žatcem,“ dodal Šelemba.
